Koordinátorská soutěž města Winterlieve- Dojmové kolo

30. prosince 2014 v 0:00 | Danielio |  Koordinátorská soutěž města Winterlieve

Milý trenéři Pokémonů, vítejte na koordinátorské soutěži města Winterlieve! Nyní bude probíhat první kolo soutěže - dojmové kolo. Kombinujte útoky, popisujte je co nejdetailněji a nezapomeňte, nejdůležitější je aby Váš Pokémon vyniknul.
Postoupit v soutěži mohou pouze 4 koordinátoři!


Účastníci:
Darth
Natka
Hebe
Sylphe
Daky
Cuttie
Danielio
Tajja


Psát můžete do:
6. 1. 2015

Všem Vám přejeme hodně štěstí!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sylphe Sylphe | 2. ledna 2015 v 11:45

Když dojdu do šatny, kterou mi ukážou, jdu přímo k topení. Venku je snad mínus padesát stupňů, pomyslím si. Jsem vystreslá, jako vždycky. Roztřeseně se posadím. Mám dost času, říkali že mám 45 minut na přípravu. převlíknu se do oblečku v barvách mého pokémona s ohnivým vzorem, a pak mi dojde že bych ho mohla vyvolat z ballu. Vyhodím jeho ball vysoko do vzduchu z křikem "Ven, Fénixi!!" Magmar dopadne na zem a udiveně se na mně kouká. "Hehe, to nic, to mně jen tak napadlo." Magmar pozná že jsem docela nervozní a tak se nevyptává. "Tak, Magmare, víš co se bude dít, ne? " Magmar beze slova přikývne. Vtom mi dojde, že jsem si z sebou vzala nějaké korálky a podobné blbosti. Vytáhnu krabičku s blbinkama a vytáhnu náhrdelník který má v přívěšku vsazený opál, můj talisman, který zatím vždycky pomáhal. "Tohle se ti bude hodit, budeš  hodně používat Psychický útok, který má různé barvy, stejně jako tenhle opál. Navíc mění barvy podle úhlu pohledu a světla, takže to bude dobrý doplněk." Magmar se dlouho na kámen dívá, pak ale přikývna. Bere všechno, co mu dopomůže k vítězství. Kouknu se na hodiny, máme ještě půl hodiny.Vytáhnu ohnivzdorný hřeben a začnu Magmarovi česat jeho srst. Dá mi dobrých deset minut aby vypadal skvěle. Trochu mu ještě urovnám jeho náhrdelník. "Máme dvacet minut," řeknu trochu roztřeseně. Magmar se podívá na hodiny a zašvihá ocasem. Pak mně něco napadne. Sundám mu náhrdelník a upravím ho na čelenku. "Takhle bude ten kámen líp vidět, a taky to dá větší důraz na to, že používáš psychickou sílu," řeknu a rovnám mu čelenku. Magmar si nestěžuje, nevadí mu to. To mně celkem překvapí, čekala jsem námitku typu "Vypadám jak holka!!" ale to se nestalo. Zbývá nám patnáct minut. Vytáhnu z tašky pečeť a pečlivě ji nasadím na ball. "Tak Magmare. Tu odměnu kterou jsem ti slíbila ti řeknu až potom. Takže-Poslouchej dobře co ti řeknu, neimprovizuj a snaž se. Zvládneme to, neboj." Magmar se usměje. Ještě mu dám malý mentolový bonbon, prý to pomáhá. Magmar cucá bonbon a já taky(svůj xD) Když nám oznámí, že máme pět minut, ještě si urovnám náhrdelník a Mamarovu čelenku. "Vrať se, Magmare." řeknu a pošlu Magmara do ballu. Počeť funguje až když ho vyvolám ven, takže už není cesta zpátky. Sednu si a chvíli ještě oddechuju. Pak už jen čekám kdy mně zavolají.  Někdo přiběhne a že mám prý jít. Vylezu ven, jdu dlouhou chodbou. Vytáhnu malý náhrdelník, zmenším Magmarův ball a dám si ho jako přívěšek. Na konci chodby uvidím pruh světla, pravděpodobně už hala. Je to jen pár kroků ode mně. Bezmyšlenkovitě pokračuji v chůzi. Vždycky se mi zatím osvědčilo na nic nemyslet, když dělám takovéhle věci. Vejdu do oslnivého světla reflektor, a snažím se nepanikařit, když chvilku nic nevidím. Když si zvyknu na ostré světlo, uvidím že nejen šatna, i hala je větší než v Majolice. Za tuhle koordinátorskou soutěž je hezčí stuha, měla jsem to i  čekat. Dojdu na místo a ukloním se. Několik lidí v publiku začali tleskkat už teď, asi ti, kteří v Majolice viděli moje vystoupení se Zoruou a později i s Bastiodonem. zamávala jsem na ně a oni začali tleskat ještě víc. Usmála jsem se a čekala, až hlasatelka oznámí moje jméno a s kterým pokémonem soutěžím. Pak zopakovali všechny kandidáty, což je dost fajn, protože na prvního se vždycky nejrychleji zapomene. Upřímně, ani nevím jestli jsem první, ale vzhledem k tomu že jsem nikoho jiného neviděla (I když jsem viděla člověka s Noibatem na hlavě což mohla být Tajja) jsem asi skutečně první. Trošku mě to rozhodilo, ale koukala jsem na obrazovku jak ukazují ostatní kandidáty. Darth a jeho Clamperl, Natka a Arbok, Daky a Eevee, Já a Magmar, Danielio se Sneasel, a pak ještě Hebe s Roseliou a Tajja s Noibat. jakmile ohlásili Tajju, došlo mi, že se musím připravit. Křečovitě chytnu bal na na přívěsku a jakmile mi hlasatelka pokyne, vyhodím ho do vzduchu za křiku: "Magmare, ukaž jim krásu ohně!" Ball vybuchne, a v závoji plamenů vyskočí Magmar. "Magmare, matoucí záblesk! Spoj ho s těmi plameny z pečetě!" Magmar vypálí pět žlutých koulí, které spojí s plameny, takže to vypadá jako ohnivé koule. " Teď Ohnivý výbuch!" Magmar vypálil ohnivý výbuch, a ten se velmi rychle blížil k "ohnivým koulím" "PSYCHICKÝ ÚTOK!" zavolám. Tohle jsme měli nacvičené. Magmarovy oči se modře rozzářily a Ohnivý výbuch místo toho, aby se s koulemi srazil, je jaksi obalil. Vypadao to jako zavřený květ rostliny. Pak to ještě Magmar trefil Ohnivým vírem, což ještě víc vytvořilo dojem nerozkvětlé květiny. "Otevři ji!" Zavolám a Magmar Ohnivý květ oteře. V Okvětních plátcích z Ohnivého výbuchu jsou vidět ony ohivé koule, které se zase rozdělily, takže to vypadá jako tyčinky. Jakmile se lidé dostatečně vynadívájí na rostlinu, Magmar ji zase zavře. "Udělej Ohňostroj!" zavolám a Magmar začne rychle obíhat okolo květu a střílet z tlamy ohňostroje různých barev pomocí kombinace svých útoků. "A teď ten největší!" Zavolám a Magmař ovládne zavřený květ Psychickým útokem a vypustí ho k nebi jeko ohňostroj. Květ u stropu vybuchne, a vytvoří nádherný barevný ohňostroj s květovaným vzorem. To ale není všechno. Zatímco lidé užasle sledují Ohňostroj, která schválně vybuchuje postupně, zavolám na Magmara. "Kouřovou clonu! Všude okolo!" Magmar brzy zaplní celou halu kouřem, dává si ale pozor aby se kouř nedostal až k divákům. "Udělej z toho kouře kouli!" Zavolám na něj. Magmarovy oči se zbarví modře, a já si všimnu, že Opál na jeho čelence začal svítit taky. Magmar vypadá jako kdyby měl třetí oko. Nějací diváci si toho  všimnou a ukážou na to. Nemám s tím problém, víc pozornosti od rozhodčích. Magmar ale pokračuje. Kouř se brzy seskupí do velké koule, která pohltí i zbytky ohňostroje, takže má v sobě kromě šedé i spoustu barev. "Magmare, vytvoř sám sebe!" jasně, zní to divně, ale Magmar to pochopí, zřejmě proto že je v transu. Okolo koule se objeví modrá aura a koule začne měnit tvar. Za chvilku je z kouřové koule Magmarova nadživotně velká podobizna. Pak jdu za Magmarem na scénu a začnu tancovat. Magmar taky, a k úžasu všech diváků kopíruje naše pohyby i ten obrovský kouřový Magmar. Poodstoupím a Magmar začne běhat okolo a střílet po tom velkém Magmarovi a zároveň ovládá velkého Magmara tak, aby to vypadalo jako boj. Samozřejmě že ten velký Magmar z kouře nemůže používat útoky, a tak jenom útočí tak, jak by se to od obra čekalo- mlátí okolo sebe. magmar se v  jednu chvíli rozvěhne a plnou silou vrazí do velkého Magmara. Ten vybuchne i se všemi těmi ohňostroji co v něm byly, a Magmar se stylem dopadne na zem. Okolo něj dovybuchuje zbytek ohňostrojů. Ukloníme se a já povolám Magmara zpátky do ballu. Pak si počkám na posudek a odejdu.

2 Daky Daky | 3. ledna 2015 v 20:17

Potřebovala jsem se před mým naprosto úchvatným vystoupením zašít. Vlezla jsme teda do místnosti pro uklízečky. Otočila kbelík a sedla si na něj. Po krátké odmlce jsem vyhodila ball s Eevee do vzduchu. Chlupatá koule se přede mnou zjevila. Bylo mi jasně, že tohle dobře neskončí. Sice jsme byli u minulé soutěže blízko výhře, ale to bylo s Poliwarthem. A to byl pokemon co dokázal skvěle improvizovat. "Tak Eevee, je to tady," usmála jsem se. "Pujdeme na to. Jenom ti chci dát kostým," Eevee se zamračila. "Klídek. A taky ti chci říct o co pujde kdyby náhodou něco. Pujde o to, vyjádřit to, že nejsi žádná chlupatá koule. Proto ty útoky. Chceme jim ukázat, že jsi bojovnice a pořádný strašidlený pokemon." Odmlčela jsem se a uvázala okolo Eevee plášť s kápi. Kápi si Eevee strhla do obličeje a kousla mě do prstu, ale bylo to spíše donucené kousnutí. "Asi tam bude dost lidí, ale neboj." Eevee se zamrazčila a zkousla se do mé ruky. "Hele! Každý se bojí!" Najednou se ve dveřích objevila uklízečka. Zadívala se na mě s kbelíkem na hlavě, snažící se setřást chlupatou kouli Eevee ze sebe. Chvíli váhala a pak dveře zavřela. Chudinka malá. Bude z nás mít trauma. Konečně se mi povedlo odtrhnout Eevee od mé paže. Sundala jsem kbelik a položila ho na zem. "Tak, připravena?" z uličky jsme uslyšela, že předchozí číslo mělo asi úspěch. Zavolali mé jméno. Eevee se s vražedným odleksem a zubami od krve vrátila do ballu. Třeba jí ty zuby zůstanou. Bylo by to více sexy. Vyhoupla jsem se z místnosti. Spatřila již jmenovanou uklízečku jak se na mě dívá jako na splozence ďábla. Potěšilo mě to. S bujným potleskem jsem vyběhla na podium. Chvíli mě oslepoval reproduktor, ale na nic jsem nečekala a vyhodila ball s dýmovou pečetí. Podium zachvítil kouř. Při čemš se z druhé strany objevila Eevee Její stín prozrazoval že tma něco je. "Tak Eevee dvojitý útok!" Eevee vytvočila proti sobě tři klony v trouhleníku. Plášt se za ní vlnil což dodalo na efektivitě. Řekněmě, že by asi nidko nikdy neřekl, že to je svůdná Eevee. Přes mlhu, nebo dým jak chceme. Byla vidět jenom siuleta. "Tak a nyní stánovou kouli!" Můj další povel vyvivolal v Eevee nadšení. Dým začal opadat a tak byly vidět dve horní Eevee a tvoření jejích stínové koule. Vystřelili všichni tři. Koule se střetli. A vytvořili místo třpytek dým. Jejich temná moc se střetla. Celé zaplavilo tmavý dým. Nu což. Eevee se zase odytila v jeho středu. "Tak Eevee a nyní rychlí útok!" Eevee se rozeběhla. Začala kroužit v kouři. Za čím vytvářel za sbou čáry. Vyjádřila se tak její rychlost. a Publikum žaslo. Aspoň to tak z mého pohledu vypadlo. "Dvojitý útok!" Eevee vytvořila dva klony z každé strany a dále běhali pospolu. "Tak Eevee," Eevee se ušklíbla. "Jdeme do toho! Pořádně želzený ocas! znič klony!" Eevee se rozzářil ocas a ničli klony. vytvořila vír a rozboužila dým. Postavila se na zemi. Kloni šli po ní, ale zmizeli. Byla to neuvěřitelná rychlost co předvedla. "Eevee," Eevee se usmála. Přikrčila se. "Do země stíovou kouli!" Černá kápe jí znova padla do očí. Vypadala tak tajměn až se mi to líbilo. NAdechla se a nechal akouli roztríštit a sama sebe vyhodit do vzduchu. Dým se zvedne a je čas na finále. "No a teď Eevee strašidlený pohled!" eevee vyskočila a z krz dým vytvořila svojí siuletu. Vytasila zuby a oči se jí zablesky. V dýmu se objevil její zvětšený obraz. Diváky zamrzlo. Eevee se postavila. Její oči a zuby se ďáblesky zaleskly. Uklonila jsem se a trochu jsem do ní drkla aby to taky udělala. Skrčila se. A potom se zakřenila. Vyslechla jsem si protu a odešla zpátky. Chvíli jsme s Eevee šli vedle sebe než na mě ta malá ptorva vrhla a zakousle se mi do ruky. Takže jsem došla do čekací místnosti s Eevee na ruce...

3 darth darth | 4. ledna 2015 v 9:53

Tak naše první kordinatorská soutěž. Byl jsem neuvěřitelně nervozní ale také jsem byl hodně nedočkavý. Chtěl jsem do toho dát 100 procent. Mohli jsme se i vybrat jak bude stadion ( nebo to kde je ta kordinatorská soutěž ) vypadat. Já poprosil aby tam byl malý umělý potuček a diváci aby byli chráněny obrovským sklem. U stropu byla i obrovská obrazovka protože stadion  byl opravdu obrovský a já a clamperl bysme tam byly sotva vidět. Ještě jsem poprosil i pro malé trampolíny.Já se zatím koukal na diváky za jedními dveřmi kterýma jsem měl za chvíli vstoupit a ukázat tu velkolepou šouw na kterou se všichni těšily. Opadal seděla porota ale i ta byla za sklem. Měl jsem i trochu nervozní až tam vstoupim protože můj slavnostní oblek byly plavky. Darthe neboj se bud to bude ten největší trapas co kdy někdo uvidí nebo to bude velkolepé vystoupení, pomyslel jsem si. Jsi připravená clamperl ? ( Clamperl kývla, taky vypadala nervozně ale kdyby nás někdo porovnal tak bych vyhrál na plné čáře ). Chytl jsem clamperl do náruče a vyrazil jsem. Ti co byli vzádu začali tleskat ale ve předu začali se hodně smát. Diváci v zádu nejdřív nevědeli co se děje ale když se koukli na obrovskou obrazovku tak jse rozesmáli taky, dokonce i porota se smála. Myslel jsem že je moc neuslyším za tím sklem ale šeredně jsem se mýlil. Nakonec se porota přestala smát a také i diváci ale některé malé děti se v publiku pořád trochu pochechtávali. Pak na obrazovce ještě  ukázali clamperl aby viděli co jsi ten šílenec v plavkách vzal za pokémona. Pak mi dala porota znamení že mužu začít. Položil jsem clamperl na zem vedle jedná trampolínky a ustoupil jsem hodně vzad. ( Porota i diváci na mě ze zajmem pokukují co se bude dít ). Clamperl vodní výr řekl jsem hodně nahlas a clamperl udělala obrovský vír. Mladí diváci začali tleskat protože se jim vír hodně líbil a nepředstavovali jsi ho tak obrovský. I nějací senioři začali tleskat možná i někdo z poroty. Ale skoro většina pořád čekala co se bude dít. Clamperl skočila na trampolína a vletěla do víry. A ted clamperl skřípnutí. Clamperl používej skřípnutí. Clamperl poslechla a použila skřípnutí do víru. Vždycky rozrazila vodu a ta se plavila pryč z víru. Vypadalo to úplně jako vlny. Vzal jsem mikrofon do ruky a řekl jsem. Tuto kombinaci nazývám vzdušné vlny má to úplně jednoduchý princip. Moje clamperl plave ve víru a vždycky použije ( srazí mě vlna a celé publikum se rozesměje ) skřípnutí ( řekl jsem cely mokrý ). Tím odrazí vodu pryč z vodního víru a vypadá to jako vlny které se vznáší a pak padají k zemi.  Některé vlny narazili i do toho skla což se publikum moc líbilo. Pak clamperl udělala vlnu na posledy a po ní se i sklouzla k zemi. Všichni začali tleskat dokonce i nějací lidé si stoupli a začali nadšeně pískat. I porotě se to celkem líbílo. Clamperl ted vytvoř malé vodni výri a vystřeluje je do vzduchu pomocí vodního proudu. Na tady tu kombinaci jsem byl obvzlášt pyšný napadl mě ještě před vystoupením a opravdu se povedlo. Clamperl udělala vždycky malý vodní vír a vyvzdychla ho vduchu pomocí vodního děla ( říkal jsem do mikrofonu ). Nazval jsem to vodní káčy. Divákum se opravdu líbil pohled na tyto vkusné vodní vrtulky které potom lítaly a točily se ve vzduchu. Vypadalo to že se to opravdu hodně líbí porotě. Když jich clamperl udělala tuctu tak potom přestala a pozorovala svůj vlastní výtvor. Potom když zmizeli sama vytvořila znovu vodní výr který byl snad i větší než ten první předchozí pak tam znovu skočila. Chvíla tam sama lítala až potom použila vodní proud a začala sama vodním vírem manévrovat. Vír se potom i začal sám zvětšovat. Několikrát  se i clamperl povedl vodním vírem ject na skle kde bylo publikum nakonec vodní vír ukončila a já ji chytl do ruky. Všichni v publikum začaly tleskat a hodně lidí i začali pochvalně pískat. Já se s clamperl uklonil a odešl jsem pryč dveřmi kudy jsem přišel.

4 natka natka | 5. ledna 2015 v 17:40

Sedím nervozně na lavičce v čekací hale. Klepu se a přitom pozoruji výkony ostatních koordinátorů na velké obrazovce. Zrovna svůj výstup dokončila Daky se s eevee..Arbok si mé nervozity bleskově všimne. Arbok, arbok, árr.. řekne s úsměvem Arbok a obtočí se mi kolem nohou. Vím, ale když já se hrozně bojím..řeknu koktavím hlasem. Arbok se mi upřeně a s úsměvem zahledí do očí..Sklopím hlavu a řeknu:Dobrá..vydechnu a ukildním se. Pak se konečně usměji. Mám tě ráda Hello Kity. Dokážeme to.usměji se a ještě jí upravím pidi mini růžovou mašličku. Arbok se usměje a silným ocasem mi zase upraví můj turban, jež byl součástí mého tipického tureckého obleku. usměji se a pohladím ji po tváři. Další!!! ozvalo se najednou z chodby. Už musíme jít usměji se a vydám se na plac.
Vejdu na plac ozářená zářícímu reflektory. Porota, pokémoni v davu, a diváci, jsou úplně zticha. Já stojím na místě pro trenéry a uprostřed hornaté plochy byl proutěný koš s poklopem. Všichni jsou napjatí a zticha. Já najednou začnu hrát na flétnu tipickou tureckou píseň..A víko od koše se pomalu sklouzne na zem.. Z něhož se pomalu začne soukat nahoru Arbok vrtící se podle melodie písně..A za chvíli ta skvělá píseň skončí a my bleskově  začneme. Arbok, přitažliví útok nahoru ke stropi do tvaru kruhu! vykřikne hlasitě. Arbok začne používat přitažliví útok nahoru a plazí se bleskovou rychlostí do tavru kruhu. Až je kruh úplný, tak Arbok přikážu: A tedˇ doprostřed! Arbok se přesune opravdu rychle přusune dolu pod prostředek kruhu. Netrvá to ani 5 vteřina srdíčka z přitažlivého útoku spadnou na zem a stane se z nich krásný růžoví třpyt. Všechny v hale to příjemně ohromí a začnou tleskat. Usměji se na Arbok a ta se zase usměje na mě. Dámi a pánové, tedˇ vám má Arbok předvede svůj slunečný den! vykřiknu radostně. Všichni v publiku zajásají... Arbok začne používat svůj slunečný den ocasem. Ocasem točí a slunečný den tedˇ vypadá jakotornádo lesku. Najednou nečekaně přestane a tornádo ze slunečného dne se stane zářivý třpyt a světlo ketré padá na publikum a vůbec všechny.Publikum znovu zatleská.  Ok, Arbok, dostaň se pomocí rychlého útoku k tomu seskupení těch kamenů! vykřiknu vesele. Arbok se rychle vydá k kamenům.. Plází se po zemiu a tam je ještě ten třpyt a Arbok tedy je po bocích krásně zářivá.. Když je u kamenů, otřepe se a kolem ní se vzduch krásně třpytí...Ok, Arbok na ten první kámen jedové žihadlo, pak na ten 4 a pak na 6! vykřiknu rychle. Arbok mě poslechne a použije na ně útok. Jedové žihadlo zasáhne kameny  a protože jsou tvrdé tak se o ně žihadla  rozbijí. Tak vznikne kolem mé Arbok malí třpyt. To bylo velké finále. Běžela jsem za Arbok a pevně jí objala. Zatím obecenstvo bouřivě tleskalo..

5 luckdasa luckdasa | 6. ledna 2015 v 15:55

já se ještě hlásím

6 luckdasa luckdasa | 6. ledna 2015 v 15:59

pordon tak už nic moc se omlouvám nevšimla jsem si že jse už přihlšovat na soutěž nemůže

7 Hebe Hebe | 6. ledna 2015 v 21:54

Sedela som v šatni na lavičke a nešlo mi neusmievať sa ako kráľovná všetkých idiotov. Všetci naokolo vyzerali extrémne nervózne, ale ja som sa už len kvôli môjmu mierne nahlúplemu optimizmu cítila v pohode. Jasné, mala som strach, že sa niečo pokazí, ale s tým som sa zmierila už vtedy, keď som nastupovala na loď a zistila som, že som si nechala batoh doma. Nič nepoteší tak, ako neskorý príchod na súťaž. Ešteže o hodinu štartovala ďalšia loď, aj keď nákladná. Doteraz bola zo mňa trocha cítiť rybina.
Bola som na rade medzi poslednými, za čo som bola tiež rada. Aspoň som mala čas poriadne vyparádiť seba aj Roseliu. Tak som ho povolala. "Tak Roselia, je to tu. Dojmové kolo. Trocha ťa upravíme, aby si sa odlíšil od iných prípadných Roseliov." Žiadny iný Roselia tam síce nebol, ale aj tak som ho chcela vyparádiť. Vzala som zo skrinky tašku, ktorú som si dovliekla z domu, a vybrala som fľašku s lepidlom na telo a fľašku s trblietkami. "Fajn, teraz ťa namažem lepidlom a posypem trblietkami. Neboj, pôjde to dole." povedala som mu s úsmevom, a začala som mu opatrne natierať lepidlom telo - zad hlavy, tri ostne na hlave, chrbát, nohy, brucho aj ruže. Iba tvár som mu nechala bez lepidla. Umyla som si ruky - lepidlo išlo dole aj obyčajnou vodou - a potom som otvorila trblietky. Navrchu bol otvor, aký má soľnička. "Tak, a teraz si ľahni a ja ťa posypem." Ľahol si na brucho a ja som ho otrblietkovala, to isté aj na chrbte. Ruže som mu otrblietkovala osobitne. Keď sa Roselia podobal na zelenú diskoguľu, tak som schovala lepidlo aj trblietky. Ja som sa prezliekla z modrého svetra a džínsov do zelených šiat bez ramienok s lemom po kolená, vlasy som si splietla do drdola a na hlavu som si nasadila čelenku s troma zelenými papierovými bodcami, ako má na hlave Roselia. Už som sa len obula do zelených baleríniek a znova som sa venovala Roseliovi - okolo pliec som mu prehodila rovnaký záclonovitý plášť s vyšitými ružičkami, ako mal na Módnej prehliadke, ale tento bol kratší - siahal mu akúrát po členky - a o trocha ťažší, lebo v ňom bolo zašité tajomstvo môjho úspechu. Niekedy je dobré mať mamku čo je šitím posadnutá. Zapla som mu ho sponami v tvare ruží - modrou a ružovou. Boli sme pripravení. "Neboj sa Roselia. Dokážeme to. Sme perfektní tým!" zazubila som sa naňho, a on sa jemne usmial. Akoby Roselia potreboval povzbudzovať na duchu. Tak sme sedeli a čakali.
Akurát sa do šatne vrátila Natka, čo práve vystúpila, a už volali mňa. Trocha nervózne som sa ošila. Že by to na mňa konečne spadlo? No ignorovala som to, usmiala som sa, vzala som prútený košík prekrytý zelenou šatkou, čo bola moja rekvizita, a vrátila som Roseliu do pokebalu so slovami: "Zachvíľu sa uvidíme." Nalepila som na pokebal pečať Biely dym, vložila som pokebal do košíka a nasadila som svoj najoslnivejší úsmev.
Vypochodovala som na plac, ožiarená reflektormi. Len čo diváci zbadali tú modrovlasú ochechulu v zelených handrách (čiže mňa), tak stíchli, akoby uťal. Prešla som až do stredu pódia, celú tribúnu som obdarila kol-dokola úsmevom a zatvárila som sa tajomne. Sprisahanecky som na tribúny žmurkla, a vytiahla som pokebal. Potom som ho vyhodila do vzduchu. "Roselia poď von" vykríkla som teatrálne. Roselia v pokebale na to samozrejme hneď zareagoval. Pokebal bol akurát štyri metre nad zemou, keď sa otvoril, vypustil biely dym ako dymovnica a z dymu sa vynoril Roselia, stočený do klbka predviedol dve saltá a pristál na zemi ako gymnastka. Potom začala hrať hudba, ako som sa dohodla s DJom - a tak trocha ho podplatila - Princess of China od Coldplay a Rihanny. Roselia začal ľahko tancovať na hudbu, svetlo reflektorov tancovalo na trblietkach, až vyzeral, že sa mihoce (akoby nebol trávny a jedový typ ale duší typ), pohadzoval ružami, plášť za ním vial, a dokonca zvládol pár piruliet za sebou - tú choreografiu si vymyslel sám, moju kategoricky odmietol - a ja som po pár prvých taktoch vykríkla: ,,A teraz Dvojitý útok!" Roselia neprestával tancovať, ale okolo neho sa tvorili kópie, ktoré neboli tak nablýskané ako on, takže išlo jasne rozoznať, ktorý Roselia je pravý, ale kópie sa pohybovali úplne rovnako ako Roselia. Ustupovala som, nechala som v žiare hlavného reflektora iba Roseliu. Keď počet kópii vzrástol na vyše 10, tak som podľa scénára pokračovala: "Oslnivú žiaru!" Privrela som oči, keď sa Roselia zablysol - silnejšie ako ktorýkoľvek reflektor. Len čo žiara ustala, tak som hneď otvorila oči a vydýchla som si, keď som zbadala, že sa tento trik podaril - Roselia ďalej tancoval, ale bez kópii, akoby ich tá žiara všetkých zničila, pritom ich Roselia jednoducho odstránil. Bol čas na ďalší trik, kým pesnička skončí.
"Teraz Magický list!" U tejto časti som si nebola istá, lebo to nemuselo vyjsť. Zatajila som dych. Roselia si uprstred otočky siahol na plecia, odopol spony, ktoré mu držali plášť na pleciach, prehodil si ho cez hlavu a v ďalšej otočke ho vyhodil do vzduchu. Plášť stúpal, meter, meter a pol, dva metre... Roselia sa zastavil s pohľadom na plášť. Teraz som bola rada, že som ho otrblietkovala aj zo zadnej strany, inak by bez plášťa vyzeral zvláštne. Roselia namieril ruže na plášť, čo začínal pomaly padať. Ruže sa mu rozžiarili, vystrelili z nich žiariace biele polmesiačiky. Všetko sa mi spomalilo ako v Matrixe, čas sa natiahol ako žuvačka a ja som sa nedokázala ani nadýchnuť. Polmesiačiky leteli...zasiahli plášť a prešli ním, rozsekali ho na milión cuckov, a asi vo výške šiestich metrov sa rozplynuli do malých ohňostrojov. Roseliu zrazu zasypali biele jemne žiariace franforce plášťa, ktoré v skutočnosti nežiarili, len odrážali svetlo reflektorov. Vydýchla som si - táto časť sa podarila. Roselia ďalej tancoval medzi franforcami, čo vyzerali ako lupene pod nevestou. Tentoraz sa trblietal celý, keď už nemal plášť, a vyzeral ešte nadpozemskejšie ako predtým.
Pomaly končila pesnička a ja som sa pripravila na veľké finále. Vzala som do rúk košík a tak, ako ma Roselia naučil, som spravila pár piruliet (aby podľa možnosti nevyzerali neohrabne) a vtancovala som pod hlavný reflektor, kde tancoval aj Roselia. Keď si ma všimol, tak videl, že sme začali. Zastal, elegantne sa mi uklonil ako gentleman. Ja som sa tiaž uklonila, akoby som bola samička Roselie, nie trénerka. Potom som otrčila k Roseliovi košík, strhla som z neho teatrálne zelenú šatku a odhalila som, že je plný rôznofarebných lupienkov z ruže. Zároveň som polohlasom povedala: "Kvetinový hurikán, nahor a ružu." Naschvál tak, aby to cez hudbu počul iba Roselia. Ten kývol. Privrel oči, spravil otočku a mávol modrou ružou ku košíku. Ten sa v mojich rukách zachvel. Začali z neho vylietavať lupienky, rýchlo, ale elegantne, a leteli v jednoliatom prúde k Roseliovi. Onedlho bol košík prázdny a ja som v rytme hudby začala ustupovať, až som znova v žiare hlavného reflektora nechala len Roseliu. Ten svoje ruže presunul nahor, a lupienky začali vyletovať nad jeho až vytvorili nádhernú ružu. Pár sekúnd tak zostala...a potom vybuchla. Lupienky sa rozptýlili po celej aréne, ako elegantný dážď zasypali divákov, podlahu aj mňa a Roseliu. V tom okamihu dohrala pesnička, Princess of China skončila charakteristickým beatom. Zavládlo ticho. Roselia sa gentlemanovsky uklonil, a ticho prelomil búrlivý potlesk, o akom sa mi ani nesnívalo. Zadržiavala som slzy šťastia, poklonila som sa tiež a podišla som k Roseliovi. Pozrel na mňa, ja naňho, a uvoľnene sme sa na seba usmiali. Potlesk ešte dlho trval, až pokým sa porote nepodarilo publikum utíšiť. Porota čosi hovorila, ale takmer vôbec som nepočúvala, tak som bola preplnená adrenalínom. Roselia ale vyzeral, že počúval. Potom sa ho musím opýtať na to hodnotenie. Potom nás porota poslala preč. Prešli sme okolo poslíčkov s metlami, čo zametali naše lupienky. Jeden na mňa škaredo zazrel. Asi preto, že som mu narobila toľko roboty... No úplne som ho odignorovala a vrátila som sa do šatne, kde som zo seba vydala taký hlasný piskľavý euforický škrek, že to iste počuli doma v Hoenne. Potom som začala poskakovať a veselo tancovať, a až po štvrťhodine som sa ukľudnila. Roselia sa zatiaľ tváril, že ma nepozná.

8 Danielio Danielio | 6. ledna 2015 v 23:19

Nom, ide sa znova na to. Mám pocit ako by to bolo len minule čo som si žehlil svoju čiernu košeľu a už je to tu zas. Tentokrát mám ale akú takú istotu že ju nebudem musieť čistiť od krvi. Na túto šialenú akciu idem totiž tentokrát s poké ktorú mám síce krátko, ale za to si už ako tak rozumieme a na túto bola pripravená už od začiatku. Síce minule bolo celkom umenie prejsť s Linoone cez dojmové kolo, nakoľko ju som trénoval čisto len na zápasy, s Kirliou som si už nebol tak istý. Nebolo to preto že by nebola dostatočne pripravená, skôr to bolo preto že konkurencia bola dosť dobrá. Znova sa zjavili mená ako Tajja, Sylphe a Daky, s tými troma som sa minule stretol v zápasovom. Teraz sa prihlásili aj sľubní účastníci ako Darth a Hebe a nakoľko postupujú len štyria, už som si nebol svojim víťazstvom až taký istý. Ale rozhodol som sa že tomu dáme svoje všetko. Mrdol som na seba v šatniach svoju čiernu košeľu a pokus o nejaké slušné nohavice a topánky. Kirliin pokéball som dal do toho čudného obalu a nalepil naň pečať so zlatými hviezdami. Bol som rád že sa mi Ralts podarilo vyvinúť na Kirliu tesne pred dojmovým kolom, nakoľko tým získala lepšiu schopnosť používať psychické útoky. Predo mnou išli už viacerí ľudia, na obrazovke v šatniach bolo vidno celkom zaujímavé čísla niektorých účastníkov. Nom a prišiel rad na mňa. Trochu som sa oklepal a so vztýčenou hlavou som sa vybral do zákulisia. Tancoval som 10 rokov a už nejaký ten rok som aj hercom, tak niečo také ako tréma u mňa už dlho neexistovali. Veril som Kirlii a ona hádam verila mne. Na javisko som nastúpil za mierneho potlesku. S osvetľovačom som sa dohodol že všetky svetlá na javisku zhasnú a jeden boďák dajú na mňa a druhý diagonálne naľavo a dopredu odo mňa. Nestál som presne v strede, bol som posunutý trocha doprava. Vyhodil som pred seba pokéball z ktorého vyskočila v záplave zlatých hviezd Kirlia. „Kirlia, použi zmetenie!“ Kirlia za pomoci zmetenie zmenila kurz zlatých hviezd a spôsobila to že okolo nej krúživým pohybom proti smeru pohybových ručičiek začali stúpať a po čase sa nad ňou rozbili. Nemal som čas nejako počúvať reakciu publika, pokračovali sme. „Tak a teraz magický list! A hneď na to telekinéza!“ Kirlia to zrobila presne tak ako v tréningovej hale. Vypustila okolo seba spŕšku žiariacich listov a tie následne zachytila svojou telekinézou. Listy zostali visieť vo vzduchu približne vo výške Kirliiných pliec. Osvetľovač k tomu pridal trochu zelenej na zvýraznenie. Chvíľku sme ich tam nechali visieť nech žiaria, ale ako sa už blížil konečný limit telekinézy, posunuli sme sa na ďalší krok. „Tak a teraz dušičkový útok!“ Kirlia začala okolo seba po jednom vytvárať ohnivé gule, ktoré v rovnakých intervaloch posielala na jednotlivé listy. Listy jeden po druhom zhoreli na ničotu. V tom osvetľovač zhasol aj boďáky a zelené osvetlenie, tri sekundy bola tma a potom rozsvietil celé hľadisko. Ani som nepočul potlesk, aj keď mám pocit že nejaký bol. Podarilo sa nám to, to bolo hlavné. Kirlia asi cítila moju úľavu, lebo sa na mňa zoširoka usmievala. Obidvaja sme sa odpoklonkovali až do zákulisia. Nakoniec sa natrepali do šatne a obidvaja čakali na poslednú súťažiacu a na vyhodnotenie výsledkov.

9 Tajja Tajja | Web | 6. ledna 2015 v 23:59

Přiřítila jsem se do budovy konání soutěže poněkud pozdě, ale byla jsem tu, to bylo to nejdůležitější. Sice zpocená, unavená, se školním batohem na zádech a přímo z tréninku, ale to bylo jedno, páč jsem byla na místě. Rychle jsem vyřídila registračku a další zbytečnosti, a pak už jsem si to štrádovala do šatny. Byla plná už připravených účastníků a pokémonů. Zatímco já tam byla v riflích a ošuntělé zimní bundě. Měla jsem ovšem v batohu věci na převlečení, páč jsem s touto možností tak nějak počítala. Nejdřív jsem teda hodila na sebe já jakýsi rádoby slušný oblečení. Rozuměj košili. Ehm. A pak jsem povolala Noibat.
„Noibát! Dlouho jsme se neviděly, že?“ usmála jsem se na ni. Vyvalila oči. „No, každopádně, tohle je už soutěž. Za chvíli přijdem na řadu a budeme předvádět naše kombinace. Chci ti jen říct, že nemusíš být vůbec nervózní. Si skvělá tak jak jsi a během tréninku jsem se ujistila, že vše umíš perfektně.“ Noibat se sebevědomě vyprsila. Usmála jsem se na ni. Potom jsem si všimla, že na stole stojí váza s květinami. Byla mezi nimi i růže. Zcela nenápadně jsem ji zčořila. Noibat se hihňala, když viděla, jak se to nenápadně snažím zakrýt aranžováním. Kvítko růže jsem ale měla pro Noibat. Zastrčila jsem jí ho za ucho. „Vypadáš krásně,“ řekla jsem jí a trochu jí sčesávala srst. Začervenala se. S úsměvem jsem ji vrátila do ballu a pak už jen čekala.
Na povel jsem se šla připravit k pódiu. Oddechovala jsem. A jakmile zaznělo moje jméno, vystoupila jsem do světel reflektorů a před zraky diváků. Zkontrolovala jsem připravené trampolíny. Pozvedla jsem pokeball s připravenou pečetí.
„Noibat, předveď se!“  křikla jsem s úsměvem. Ball se otevřel. Prvně se vyvalila tuna miniaturních srdíček a z nich se potom objevila Noibat. Vysmátá jak lečo, ostatně jako vždycky, ze srdíček se na křídlech přímo vykutálela. Byla v té chvíli nehorázně roztomilá.
Byl čas na první povel. „Noibat, do vzduchu!“ Netopýrka poslechla a prodrala se srdíčky vzhůru. Vystřelila jak raketa a do toho sem tam udělala piruetu. Tohle byl hezký detail, musela jsem ji později pochválit. Skončila ve výšce zhruba pár metrů nad nejvyššími sedadly diváků.
„Začni Poryvovým útokem!“ Noibat máchala křídly. Vítr, který se zvedl a možná trochu ochromil diváky, nabral stále nerozplynutá srdíčka, která teď vyletěla vzhůru jako na tornádu. Motala se kolem Noibat unášena větrem.
„Přidej Temný puls!“ zněl další můj povel. Bylo to téměř totéž, proto Noibat neměla problém z křídel i za Poryvového útoku vystřelit nějaká ta kolečka Temného pulsu. Dohromady jich mohlo být snad šest. Okamžitě se jich chopil vítr. Začala létat kolem Noibat v jeho proudech společně se srdíčky. Občas se stalo, že se nějaké srdce zatoulalo doprostřed kruhu a kombinace byla o to hezčí. A pokud  náhodou nějaký ten kroužek utekl z dosahu větru, spadl a odrazil se od trampolíny a dostal se zpět do víření.
Velké finále. „Noibat, Dračí puls!“ Netopýrka začala před sebou za stálého kmitání všeho kolem nabíjet jádro. Naplňovala ho energií a jádro rostlo. Bylo větší, než jsme trénovaly. To proto, že Noibat vyčkávala na ten správný moment. Věděla jsem to, poradila jsem jí to už předtím. Potom to přišlo. Moment, kdy vítr zanesl všechna srdce i kruhy z Temného pulsu přímo k Noibat. V tu chvíli netopýrka máchla zuřivě křídly, uchopila jádro rukama a zvětšivše ho ještě víc, zvedla ho nad hlavu. Všechno, co lítalo kolem do pulsu narazilo a proťalo ho. Vítr přestal.  A všechny oslepil záblesk.
Když světlo pominulo, držela Noibat kolečka Temného pulsu v ruce složené tak, že připomínala vějíř.  Kolem ní padaly třpytky, které zbyly z Dračího pulsu. Noibat se cudně natočila, částečně si zakryla vějířem tvář a usmála se. S růži na hlavě působila jako španělská tanečnice.
A já konečně vydechla, protože tohle byl konec. Noibat pak kolečka upustila a ty se rozpadla v další střípky. Vesele se zasmála a uklonila se. Poblikum začalo tleskat. Šťastně jsem na ni zavolala. Snesla se ke mně dolů, sedla si mi na hlavu jako obvykle a s tím jsme odcházely.

Komentáře jsou uzavřeny.

Credits:
Ikonky členů a postav - Pokemaniak.cz
Odznaky - Pokemaniak.cz
Pokémoni - Virtuadopt.com
Sprites - Pldh.net ,
Ikonky počasí - bharathp666
Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak
Jj, Ríša ftw