Koordinátorská soutěž města Majolica: Dojmové kolo

17. srpna 2014 v 0:00 | Danielio |  Koordinátorská soutěž města Majolica
File:Contest judges.png
Milý trenéři Pokémonů, vítejte na koordinátorské soutěži města Majolica! Nyní bude probíhat první kolo soutěže - dojmové kolo. Kombinujte útoky, popisujte je co nejdetailněji a nezapomeňte, nejdůležitější je aby Váš Pokémon vyniknul.
Postoupit v soutěži mohou pouze čtyři koordinátoři!


Účastníci:
Knitboy
Sylphe
Elpimmo
Natka
Daky
Danielio
Darth
Tajja

Psát můžete do:
26. 8. 2014

Všem Vám přejeme hodně štěstí!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sylphe Sylphe | 23. srpna 2014 v 17:45

Začíná show a já mám dvacet minut do výstupu.Jsem v zákulisí a mám nervy nadranc.Moc nepomáhá že hraju ve školním divadle.Trochu se rozhlížím.Vytáhnu ball s Zorrem a chvilku si ho prohlížím.Pak zmáčknu tlačítko a vyhodím ho do vzduchu.Ozve se rána a vyletí Zorua.Je vidět že má trému,křečovité se usmívá.Srst má vyšampónovanou,koupala jsem ho(procvičoval si na vodě iluze,takže plaval v "Lávě")vytahují hřeben a kartáč a vyčesávám mu srst.Patnáct minut.Vytáhnu z tašky kostýmek filmového hrdiny Zorra,podle kterého je můj zorua pojmenován.Nasazují Zoruovi klobouk,masku a pláštík.Dokonce pro něj mám i kord,který mu přidělám k opasku.Pořadatelem kord nevadil.Zorro se trochu uklidnil,když vypadal jako Zorro(muahahahah)atakže ho jenom pohladím.Sama si navléknu černočervený plášť z hvězdičkami a červený náhrdelník.Zbývají dvě minuty,pořadatelská už mě představuje.Vzdychnu,povolám Zorra do pokeballu s tím že nemá dělat kraviny a na pokeball dám pečeť.Ohlašují mně a já vycházím.Zatracený reflektory.Tohle je něco jiného než školní divadlo.Jdu na plochu a ukloním se.Je ticho.Vytahují pokeball a obloukem ho házím s originální hláškou"Pojď ven,Zorro!"Lišák vyletí v proudu fialových bublinek."Rozsekej je kordem!"Zorro to udělá a kordíkem rozseká bublinky které se změní v fialové třpytky.Jakmile Zorro měkce dopadne na zem,sundá si klobouk a třpytky mu ulpí na srsti.Ve světle reflektorů to vypadá jako kdyby byl Zorro z obsidiánu."Teď noční omámení!Výhod tu bublinu do vzduchu pomocí Extrasmyslů!"Zorro se na okamžik ztratí v temnotě ale pak Vylétne do vzduchu temná bublina ohraničená zlatou září.Ve vzduchu ji drží duhový paprsek z tlamy Zorra."Teď ji znič!"Zorro posílí proud energie a ozve se rána.Bublina vybuchne jako rudý ohňostroj.Rozhodnutí se toho využít."Zorro,iluzi noční oblohy!"Najednou je tma a vypadá to jako ohňostroj v nějakém přímořském městečku.Zorro si totiž něco přimyslel a kromě noční oblohy udělal i iluzi městečka a moře.Zorro vyskočil na domnělou zeď a vypadal na chvíli jako Zorro z filmu."Zorro,Iluzi louky!"Stane se tak a Zorro vytvoří iluzi louky.Pak použije noční omámení a z temnoty vyletí Mew.Chvilku létá a pak slétnoe.Na zemi se zase změní v Zoruu a ten se ukloní s růží v tlamě.Já se taky ukloním.Počkáme na rozhodčí a pak se bok po boku vydáme domů.

2 elpimmo elpimmo | 24. srpna 2014 v 20:38

(přišla jsem celkem brzo. měla jsem trému ale musela jsem to zvládnout a překonat. sedla jsem si na lavičku a nadechla se a pak sjem se postavila) flareon na scénu (objevila se flareon) tak pojĎ (nejdřív jsme šli do koupelny a tak jsem jí řádně a opatrně umyla a pak usušila) tak teď se blištíš (usmála jsem se a vytáhla jsem hřeben a učesala jsem flareonin kožíšek aby vypadal úchvatně) tak paráda (pak jsem si šáhla do batohu a vytáhla jsem kostýmek) tak flareon podívej, jelikož je ta soutěž a ty musíš vyniknout mám pro tebe kostým (flareon se zaradovala,nebyla vůbec nervózní) tak obleč si to (byla to růžová čelenka a růžový plášť) tak vypadáš úžasně (usmála jsem se a nelepila jsem svou srdcovou pečeť na pokeball a pak jsem slyšela) a teď vysooupí elpimmo (už jsem nebyla tak nerózní a vrátila jsem do pokeballu flareon a já jsem byla s ní slazená taky v růžovém plášti a růžových šatech a běžela jsem na pódium a vyhodila jsem pokeball do vzduchu s hláškou) flareon na scénu (ve vzduchu se objevilo srdce) flareon přemet a plamenomet (flareon udělala přemet a při tom plamenomet a plamenomet byl dokola okolo srdce) tak teď ohnivé kolo (pak uprostřed srdce udělala ohnivé kolo a dopadla na zem a z růžového srdce padaly okolo třpytky a flareon se potřpytila) parádní flareon tak plamenomet do zdi a nárazový útok do plamenometu (udělala plamenomet do zdi a pak nárazovým útokem prošla plamenometem ) ohnivé kolo (když došla udělala ohnivé kolo) flareon udělej obrazce (flareon ohnivým kolem dělala srdce pak květinu,oheň a slunce a pak vyskočila) plamenomet nahoru ( dala hlavu nahoru a plamenomet vypadal jako ohnivá tyč) paráda teď se koukej do vzduchu a plamenomet (udělala to vypadalo to jako ohnivý vír s mezerami a flareon se i točila a okolo ní se vytvořil vítr) teď nárazový útok (udělala to ještě víc do vzduchu a dostala se úchvatně vysoko) teď plamenomet na zem (udělala plamenomet na zem a ten s roztrojil a narazil do krajů a flareon se dostala vysoko) ohnivé kolo (flareon dělala ohnivé kolo a točila se ve vzduchu a pak přestala a otáčkami se dostala na zem  pak jsme se uklonily)

3 Daky Daky | 25. srpna 2014 v 17:02

Nervózně jsem přešlapovala v hale. Patnáct minut, než vyvolají moje jméno. S poliwarthem jsem nějakou sehranost měla, ale stejně jako on i já věděla, že on je bojovník a předvádění by mu moc nešlo. Z hluboka jsem se nadechla, ale když mi došlo, že můj pokemon na tom nebude lépe. Vyhodila jsem jeho ball. "Poliwarthe neboj," zakřenila jsem se. Poliwartha to asi trochu uklidnilo. "Je to něco jako zápas, ale snažíš se předvést své útoky jako by jsi chtěl ohrmoit. protivníka. Pomatuj vnímej jenom můj hlas. Nezaobírej se zda ty lidé mručí nebo ne, ano? To je moje rada," Poliwarth. Přikývnul. usmála jsem se a poplácala ho po zádech. "Hodný kluk," vrátila jsem ho do pokeballu. Jakmile zavolali mé jméno vyběhla jsem na scénu. Světlo z refrektoru mě trochu oslepilo. Vyhodila jsem Ball do vzduchu bez nějakých cetek za které by se dali utrácet peníze. "Poliwarthe do země vodní dělo!" Poliwarth se otočil proti zemi a vystřelil vodní dělo. Vodní se na zemi roztříštilo na několik malých kapiček ve které se díky reflektorům viděla duha. Poliwarth dopadnul přesně do středu. POstavil se do bojovné pocize a čekal co dál. "Tak jo Poliwarthe. Náš plán s vodopádem nevyšel takže vodní dělo do kruhů!" Poliwarth se nadechl a vytvořil několik kruhů z vodního děla, které se jenom tak proháněli v krouživých pohybech okolo sebe. "Dobře a do toho plemnomet!" Poliwarth se z hluboka nadechnul. Vystřelil několik ohnivých kruhů, který jakmile prolétli za vodní kruhy vytvořili iluzi lesknocí se vodní hladiny. "Tak dobře a ukaž jim svojí sílu dvojité plesknutí!" POliwarth se, ale neodrzil nýbrž se rozplácnul na zemi. "om..." Jenom jsem koukal jak se rozplácnul na nic nečekal. POstavil se na ruce a odrazil se od nich. Aspoň tím dal menší pocit, že jsem to měli naplánované. Udeřil po obou stranách jak do vodyního kruhu tak i do ohnivého. Rozplynuli se na malé lesklé ohínky tak na vodní kapky. "Dostaň je k sobě," Poliwarth se zakřenil. Prudce se roztoči při čem vytvořil vír okolo sebe, který dal k sobě ohínky s vodou. Vytvořila se šedá mlha ve které se Poliwarth ztratil. "Dobře Poliwarthe a nyní plamenomet nad sebe!" Poliwarth vystřelil nad sebe plamenomet. Zkrs šedé mlhy bylo vidět jenom plameny. Čím Poliwart dosáhl svojí síly. Jakmile se šedá mlha dostala pryč. POliwarth stál na zemi ruce měl zkřížené na prsou a usmál se. "Poliwarthe bubinky," Poliwarth vystřelil z rukou modré biblinky, které zůstali po chvilce vyet ve vzduchu. "A nyní to posereme a je to v háji," Hodila jsem Poliwarthovi dva míčky. Podíval se na mě zmateně podíval. "Poliwarthe Zmraž ty bubliny ledovým paprsekm a pak je rozraž míčky!" Poliwarth přikývnul. Poliwarth zmrazil bublinky ve vzduchu. Několik ovládných bublin jenom tak zůstalo dokut po nich poliwarth nehodil míčky. všechne je rozrazil a sesyplali se na něj několik třiptek při čem se mu jeho srst trochu rozzářila a dlo pocit, že jenom září. Usmála jsem se a uklonila se. POliwarth chytil dva míčy dal si je před sebe aby vypadal tajmenější a uskonil se taky. Společně jsem odešli z podia. "Dobrá práce Poliwarthe. Byl jsi si skvělý," pochválila jsem ho a vrátila do pokeballu.

4 natka natka | 25. srpna 2014 v 19:24

Čekám v hale než zavolají mé jméno.Natálie!Slyšela sem a šáhla sem do kapsy pro pokeball.S nervozním úsměvem jsem vešla do haly a publikum mě mírně přivítal.Usměju se a zjistím že vše bude v pořádku.Squirtle pod na plac!zvolám a z pokéballu vylétnou krásné zlaté hvězdy a radostně se usmívající squirtle který jak se zdá není vůbec nervozní.Na podiu už bylo vše připraveno.Podívala sem se očkem po trampolíně.Zatočím se a zvolám:squirtle vyskoč do výšky a pak směrem dolů použij vodní dělo!squirtle elegantně vyskočí do výšky až zakryje slunce které vykukovalo ze střešního okna,a pak použije z plného hrdla vodní dělo!Vodní dělo  chvíly letí dolů a pak se odrazí od trampolíny a míří zpět  na squirtla!Ale squirtle se s úsměvem vyhne proudu a proud vrazí do okna a pak se odráží už od všech oken v hale!Sem!Tam!Sem!Tam!A už když proud ztratily sílu staly se z nich kapky které dopadly na tribuny s obecenstvem.Publikum radostně výskat a tleskat!Se slzami v očích sem objala squirtla a řekla sem:At už to dopadne jakkoliv,budu na tebe pyšná.....

5 Danielio Danielio | 25. srpna 2014 v 22:12

No a je to tu, dojmové kolo. Pravdaže som sa naň nijako nepripravoval. Ak teda nerátam to že som si vyžehlil čiernu košeľu. Nakoľko bolo ešte kopec času pred začiatkom, rozhodol som sa spáchať samovraždu. Odišiel som zo šatne a našiel som si miestnosť, ničo na spôsob skladu plného kartónových krabíc (a kde sa v anime deje aj nemožné) a takých vecí. "No, hurá do neba! Tak Linoone poď von!" Z pokéballu vyskočila iritovane vyzerajúca Linoone. Najprv si asi myslela že som ju povolal von aby rozsekala nejakého slabocha, ale keď videla že sa tak diať nebude, vyzerala ešte viac naštvane. "Takže Linoone, príhlásil som sa do koo súťaže a ty budeš v dojmovo..." Ešte som ani len nestihol dopovedať a už sa mi zahryzla do pleca. Síce mi trocha zabralo zostať vystretý keď sa na mňa zrazu zavesilo 30 kíl živej váhy, ale ako bývalý tanečník som to nejako vydržal. Síce sa zo mňa valil prúd krvy, snažil som sa to ignorovať a pokračoval som vo výklade. "V dojmovom kole ide o to porotcov a publikum zaujať. Nejde tu len o zaujatie roztomilosťou alebo krásou, dá sa zaujať aj silou. Preto som si myslel že by si na to bola vhodná." Linoone trocha povolila svoj stisk na mojom pleci, neviem či to bolo preto že ju to zaujalo, alebo preto že jej nechutila moja krv. "V koo súťaži ide o to zaujať kombináciou útokov. Doteraz sme trénovali len na štadión, takže sme sa učili len silné útoky. Takže keď predvedieme nejakú super kombináciu silných útokov, ľudia uznajú že si silná a schopná." Tu už ma Linoone pustila. Zrejme sa jej zapáčil nápad že by ju ľudia uznávali pre jej silu. Chtiac-nechtiac súhlasila. Priviazal som jej okolo krku šatku s dvoma odznakmi ktoré som za pomoci nej získal, chcem predsa predviesť jej silu. Linoone sa spokojne usmiala na odznaky a vošla späť do pokéballu. Ja som si narýchlo obviazal zbytok svojho pleca s kusom látky a vybral som sa do zákulisia. Na Linoonin pokébal som dal ten fialový obal a na ten nalepil pečať so zelenými notami. Trému som nemal, veď načo, na smrť som sa už pripravil. Konečne prišla rada na mňa a vyšiel som na pódium. "Tak Linoone poď von!" Z pokéballu vyletela Linoone obklopená zelenými notami. Našťastie sa tvárila celkom neutrálne, i keď v očiach som jej jasne videl smäd po krvy. Tu som sa na pol sekundy zarazil. Fakt som nemal nič pripravené. No, ako herec viem čo je to improvizácia a nebojím sa ju použiť. Najprv na napadlo že predvediel rýchlosť ktorou Linoone disponuje. Linoone ako rasa je celkom známa svojou rýchlosťou a ja som tej svojej ešte pridal nápoj na zvýšenie rýchlosti. Tak ide sa na to. "Linoone, vodný pulz o zem a potom rýchly útok!" Linoone hodila vodný pulz o zem vytvárajúc menšiu vlnu vody cez ktorú následne takmer okamžite preletela. Vtom som si ale uvedomil že tá vlna sa za ňou vráti. "A teraz skok do vzduchu!" Naplno som využil toho že moja Linoone vie dobre skákať a vlna pod ňou v pohode prešla. Takto som predviedol jej fyzické zdatnosti. Ale to mi ešte nestačilo. Chcem aj ukázať jej útočnú silu, predsa len, tie odznaky tam nemá len tak. "Linoone, nabi sa ako na hromový útok!" Linoone začali po chrbte lietať elektrické výboje. "Teraz ľadový vietor, ale nefúkaj veľmi a ľad najemno!" Linoone začal z úst stúpať chladivý opar. "A teraz vodný pulz ako predtým, ale zves sa!" Linoone dala svoj tretí útok a naskočila na vlnu. Vyzeralo to trocha epicky, vačica ktorej z chrbta šľahali blesky, z úst vychádzal ľadový opar sa viezla na pár metrovej vlne. Keď už sa priblížila s vlnou k stene, šikovne sa odrazila a dopadla späť na prostriedok pódia. Uklonil som sa, ona sa uškrnula, porotcovia niečo zatrepali a mi sme potom odbehli späť do zákulisia. Tam mi zrazu po chrbte prešli zimomriavky a inštinktívne som začal šprintovať preč. Linoone ma ale dobehla za šatňami. No, povedzme si že upratovačka bude mať kopec práce...

6 Tajja Tajja | Web | 26. srpna 2014 v 23:59

Tak jsem přišla na řadu poslední. Alespoň jsem měla víc času v panice pobíhat po zákulisí a děsit každého, kdo mě uviděl. Byla jsem nervózní snad víc, než poprvé. Nestihla jsem s Alem pořádně procvičit všechny útoky a měla jsem strach, že se něco pokazí. Ať už by to byla slíbená technická výpomoc, kterou se mi podařilo ukecat, nebo naše kombinace. Nervy jsem měla v kýblu.
Po mém dalším uklidňujícím kolečku skrz budovu jsem skončila v šatně, kde Absol celou tu dobu líně ležel v hromadě šatů a bavil se pozorováním okolí. Povzdechla jsem si. Asi už byl definitivně čas se připravit. Vytasila jsem se z hřebenem a naposledy Alovi kartáčovala srst jako o život. Divím se, že mu ještě nějaká vůbec zbyla. Pak jsem vytáhla dlouhý, tmavě fialový plášť, který jsem mu hodila přes záda. Byl mu až na zem a na hrudi se mu leskla stříbrná spona. Já sama jsem přes sebe přehodila stejný, akorát šitý na moji velikou maličkost. Sebe jsem moc neřešila, hlavně Absol se musel líbit.
"Jsi nervózní?" sedla jsem si k němu, protože jsme měli ještě čas. Al zavrtěl hlavou. Skutečně nevypadal vystrašeně. Zdál se sebevědomý. Možná až moc, vzhledem k tomu, jak vyklepaná jsem byla já. Když jsem si vzpomněla, jak vypadal tenkrát při první soutěži Bubla, jsem se musela uchechtnout, protože chladný, vyrovnaný Absol byl jeho pravý opak. Ale snad mu jeho sebevědomí pomůže k lepším výkonům a nedovolí si udělat chybu. "Absole, chci abys věděl, že jestli se to nepovede...," přerušil mě potlesk a moderátorka. Hlásila moje jméno. "Chci, abys věděl, že jsi pořád můj úžasný pokemon. Ale samozřejmě bych bal radši, kdyby se to povedlo," usmála jsem se na něj spiklenecky. Usmál se taky a přikývl. "Tak jdeme na to." Vrátila jsem ho do ballu a připleskla na něj pečeť. Zvedla jsem se, upravila si plášť a zamířila do chodby vedoucí na pódium. Z jejího konce mě oslepovalo světlo. Jak jsem tak šla proti němu, najednou se odtamtud vyřítil nějakej kluk. Upaloval proti mě a vypadal, že spěchá. Uhnula jsem a nechala ho proběhnout kolem. Za ním se mihnul jakýsi chlupatý blesk. Zůstala jsem stát a civěla, jak pomalu mizí. "Magor..." zašeptala jsem si pro sebe. "Sexy magor!" ozvalo se od něj udýchaně. A byl pryč. Vyjeveně jsem ještě chvíli zírala tím směrem, než do chodby nakoukla moderátorka a naznačila mi, abych si pospíšila.
Kývla jsem na ni a ten kousek doběhla. Když jsem se ale vynořila do světel reflektorů, zpomalila jsem a svěsila hlavu. Plášť měl vysoký límec a já si nechala vlasy rozpuštěné. Padaly mi přes obličej. A publikum zareagovalo přesně tak, jak mělo. Zmlklo.
Vytáhla jsem pokeball. Nepřišla jsem ale s žádnou trapnou hláškou jako ostatní, prostě jsem jen řekla: "Absole..." a pustila ho ven.
Pečeť zafungovala a prvně se vyvalil bílý dým. V něm se zjevil Absol ve svém plášti a jako vždy s přirozenou elegancí. Musela jsem ho v duchu pochválit už jen za tenhle krásný nástup. Ale byl čas začít.
"Ledový paprsek," řekla jsem polohlasně. Přispívalo to k celkovému dojmu a publikum bylo stejně tiché jako voda. Absol začal nabíjet ledové jádro. K tomuhle bodu jsem ho musela chvíli přemlouvat, protože měl strach. Tenkrát, jak jsme trénovali Ledový paprsek poprvé, mu jádro vybouchlo. A já teď měla v plánu to samé.
Nabíjel a snad to trvalo o krapet déle, než mělo, ale nakonec Al udělal co měl. Najednou trhnul hlavou směrem k zemi a ozvala se rána. V tu chvíli jsem mávla na technika, který mě celou dobu bedlivě pozoroval. Přesně, jak jsme se domluvili, zhasnul světla.
Halou se roznesla tma, a taky chlad. Ozvalo se pár vyděšených výkřiků. Lidé nevěděli, co se děje. "Dušičkový útok," řekla jsem Absolovi. Poslechl a začal vytvářet plameny. Ne najednou, ale postupně. Modré plameny začaly ozařovat nejen Absola, ale i krásné ledové krystaly, které se kolem něj vytvořily. Mezi tím vším ještě pomalu odeznívaly zbytky mlhy. Lidi přestali hlučet. Ta scéna byla ohromná.
Nevím, jak přesně to mám popsat, ale každopádně to přesně splnilo moje očekávání. Bledé světlo, lesknoucí se ledové krystaly, Absolova bílá srst i jeho třpytící se červené oči. Všechno bylo perfektní.
"Ozvěnu," zašeptala jsem další povel a stáhla se trochu víc do temnoty, abych nebyla vidět. Tahle chvíle patřila jen jemu.
Absol využil efektu, při němž se útok zesiluje. Prvně pronesl takové normální "Absól..." potom hlasitější, že nikdo v sále ani nedutal, a ještě hlasitější, přičemž se jeho hlas odrážel celou halou, až nakonec z plných plic zařval "Absóóól!" a v tu chvíli přidal energii i do plamenů, které se rozžehly dvakrát tolik. V sále zavládla hrozivá atmosféra. Někde se tam rozbrečelo malé děcko. Bylo to úžasné, ale věděla jsem, že tohle je riskantní bod, protože to Absol nemůže vydržet dlouho. "Megahorn," řekla jsem trochu silnějším hlasem, aby mě Al přes to vypětí slyšel. Plameny byly pořád rozžhavené a on ještě aktivoval další útok.
Svítící roh, tak úžasně světélkující, celou scénu vypjal až na nejvyšší stupeň. Srdce mi silně tlouklo. Plameny, hák i Absol - nemohla jsem skoro dýchat. Al vypadat jako bůh smrti svírající svou kosu. Na jednu stranu děsivé, na druhou ohromné. "Rychlý útok," řekla jsem už konečně. A Absol se pohnul. Najednou zmizel, zmizely i plameny, celá ta scénu najednou skončila.
Pomalu se rozsvěcovala světla. Absol stál vzpřímeně a kolem něj poletovaly třpytky. Byly to kousíčky ledových krystalů, které zničil Megahornem. Elegantně, a tak nějak pyšně se uklonil. Nejspíš cítil tu atmosféru v sále, byla skoro hmatatelná. Celé publikum bylo zticha - i to děcko zmlklo. Až když jsem se s úsměvem uklonila i já a pomalu jsme odcházeli, zazněl zmatený a krátký potlesk.

Komentáře jsou uzavřeny.

Credits:
Ikonky členů a postav - Pokemaniak.cz
Odznaky - Pokemaniak.cz
Pokémoni - Virtuadopt.com
Sprites - Pldh.net ,
Ikonky počasí - bharathp666
Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak
Jj, Ríša ftw