Restaurace

11. dubna 2014 v 16:06 | Poki
(zdroj obrázku)
Jen tak se procházíš po městě když v tom se z budovy kolem které procházíš vyřítí čišník s nějakým druhým mužem. "A už se nevracej!" Křičí čišník na muže když ho násilím vystrčí na ulici. Muž jen mávne rukou a odkáčí. "Takové potížisty tu máme pořád, policisté na nás občas nemají čas," řekne ti čišník. "Občas nám pomáhají trenéři Pokémonů víš, kdyby jsi měl/a někdy čas a cestu kolem.. Taky bys nám mohl/a pomoct. Bohatě se odměníme," řekne a zaleze do budovy.

Úkoly:
1) Před restaurací se usídlila jakási sekta a dělá tam rozruch. Nějak to vyřeš.
2) U Restaurace zaparkovalo spoustu motorkářů a zabírají příliš místa. Přiměj je přeparkovat.
3) Machop s Timburrem si vybrali zahrádku restaurace jako zápasiště. Udělej s nimi něco. (Možnost chytit jednoho z nich)
4) Ucpal se komín a kuchyně se plní spoustou kouře. Zkus nějak sehnat kominíka včas, ještě než otevřou.
5) V restauraci se bude konat zasedání jakýchsi důležitých politiků, pomoz jim to zorganizovat.
6) Začalo se ztrácet nádobí, zkus přijít na to, kdo ho krade.
7) Zahradní nábytek napadli Duranti. Aby toho nebylo málo, chce se jich najíst Heatmor, který už ale stihl zapálit celý trávník. Zbav restauraci tohoto problému. (Možnost chytit Duranta nebo Heatmora)
8) Skupinka Pawniardů s Bisharpem v čele decimuje zahradní rostlinstvo, udělej s tím něco! (Možnost chytit si Pawniarda, pro silnější trenéry i Bisharpa)
9) Do restaurace přijela inspekce, na chvilku ji zdrž než se douklidí.
10) Uprostřed zahrádky pobíhá Aipom a sráží hrníčky ze stolů. Pomoz nebohým hostům.



Pokud chceš úkol napiš do komentářů:
Beru >název nebo číslo úkolu<

Jakmile to napíšeš budeš moct začít.

Pozor, nesmíš mít dva úkoly najednou. Jeden úkol nemůžou mít naráz dva trenéři.
Rovněž, pakliže zamluvený úkol nesplníš do dvou týdnů, bude znovu k mání.

Úkoly se plní pomocí 'slohovek'. Tzn. nečekáš na naši reakci ale rovnou píšeš za sebe, tvoje Pokémony ale i vedlejší postavy. Je jen na tobě jak se rozhodneš úkol plnit (jestli se rozhodneš pro diplomacii, boj nebo úplatky..).
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (458)
Zobrazit starší komentáře

401 pokemon-kanto-adventure pokemon-kanto-adventure | 21. června 2015 v 16:02 | Reagovat

Beru 4 ;3

402 Elea Elea | E-mail | 13. srpna 2015 v 12:50 | Reagovat

Beru 5

403 Elea Elea | E-mail | 13. srpna 2015 v 16:27 | Reagovat

[402]: Bylo to včera, kdy jsem se definitivně rozhodla. Ano! Stanu se opravdovou trenérkou a chovatelkou! Samozřejmě, že práce s dědečkovými pokémony nebyla špatná! Díky němu jsem se toho o nich opravdu spoustu naučila. Díky dědečkovi jsem tak byla připravená na to, že každého pokémona, kterého budu vlastnit, musím brát jako samostatnou osobnost. Nejsou to jen prostoduchá obyčejná zvířátka. A právě díky těmto zkušenostem se ke každému snažím přistupovat individuálně. Tím mi ale zároveň i roste vědomí zodpovědnosti. Ano, zítra získám prvního pokémona, ale...jsem schopná ho zaopatřit? Vždyť nemám ani dost prostředků... Ne! Na tom musím zapracovat! A tak jsem ještě ten den vyrazila do města. Potřebovalo by to nějakou brigádu. No, ještěže je místní restaurace vyhlášená svým zájmem o brigádníky.Po půl hodince cesty jsem tam konečně přišla. Kupodivu měli zavřeno. Na dveřích stálo: "Z technických důvodů zavřeno.". Nicméně jsem vevnitř viděla mihotavé světýlko svíček, a tak jsem zaklepala. Po chvíli mi šel otevřít zcela rudý majitel. "Co chcete?! Nevidíte, že máme zavřeno?!" Zahartusil. Uhmm...vypadalo to, že je opravdu v úzkých. Minimálně mě tedy na chvylku svým výpadem zaskočil. Ohromeně jsem na něj mrkala, než jsem začala koktat: "J-já..p-přišla jsem nabídnout své služby." dostala jsem ze sebe pomalu. Dříve, než jsem se stačila vzpamatovat, už jsem stála vevnitř, dveře za mnou byly zavřené a majitel přede mnou hystericky běhal sem a tam. "Vidíte to?! Vidíte to?! Jsem mrtvý!! Je po mně!! Zkrachuju!! Zemřu!! Tohle je celý den!! Žádná elektřina, žádní hosté!! A do toho tu byla vizita!! To je hrůza! Je po mně!! Jsem mrtev!!" Panikařil majitel, zatímco zaměstnanci stáli ve špalíru celí bledí. "Uhmm...když mi řeknete, co je s elektřinou, mohu se pokusit pomoci." Nabídla jsem s váhavým úsměvem. "S-světlo začalo prskat...tedy to už včera...dnes úplně vyplo, stejně jako všechny elektrické spotřebiče." Špitala rozechvěle místní servírka.

"Krysy!! Krysy!! Prý tu máme krysy!! Zavřou nás!!" Zařval z nenadání majitel hystericky, až se zachvělo nádobí. Až sebou všichni přítomní poplašeně cukli. "Překousaly nám dráty." Vysvětloval chvatně nápomocně kuchař a já jen přikývla. "Mohu ty dráty vidět?" Optala jsem se zaujatě. Majitel jen přikývl a se vzlykem mě k nim vedl. Chvíli jsem je zkoumala. Opravdu byly přehryzané... ale...nevypadalo to na myši. Tohle mi něco připomínalo, ale nemohla jsem si vybavit, co přesně. Přesto jsem ještě pro jistotu prošla celý dům, abych se ujistila, že se domnívám dobře. Ano!! Domnívala jsem se opravdu dobře. Nikde nebyl myší trus, který by tu normálně byl. S tímto poznatkem jsem se po několika hodinách vrátila k ostatním. "Myslím, že nebudete potřebovat ani deratizéra a ani ani nebudete muset mít navěky zavřeno. Bude to chtít jen elektrikáře." Po těchto slovech jsem spatřila ve tvářích všech přítomných prostý údiv, a tak jsem se dala do vysvětlování. "Prošla jsem celý dům a ty kousance nejsou typické pro obyčejné zvíře. Navíc jsem nikde nenašla hlodavčí trus, který by tu normálně byl, ale ten tu není. Navíc jsem na půdě objevila zbytky jídla a okousaný nábytek. Čelisti, které ho kousaly nepatří na 100% myši. Na to jsou moc veliké. Jediné možné vysvětlení je to, že se jedná o pokémona... hmm... a dosti hladového, dle toho, co vše stihl zřídit." Pronesla jsem zamyšleně zatímco se na tvářích ostatních lesklo zhrození. "Ale...vždyť je přísně zakázáno si sem vodit pokemony." Vydechla ohromeně jedna servírka, ale...všichni si uvědomili, že...to opravdu je pravda. Vždyť by myši během jednoho dne nemohly toho tolik spáchat. A zatímco majitel soptil vzteky, obrátila jsem se opět na zaměstnance. "Toto se musí prošetřit. Viník poté bude muse uhradit minimálně výlohy na opravu." Oznámila jsem jim a oči mi plály vzrušením. Už jsem se totiž těšila, jak si zahraji na detektiva. Majiteli restaurace jsem zabavila jeho kancelář a ten jak rozdrážděný bulldok mi postupně naháněl jednoho zaměstnance za druhým k výslechu. Trvalo dlouho do pozdního odpoledne, než jsem s výslechy skončila. Většina zaměstnanců prostě pokémony nechovala a ti, co chovali, ne takový typ, aby byl schopný takových škod. A zatímco zaměstnanci seděli zavření v restauraci pod dozorem svého nadřízeného, já se vydala obejít jejich rodiny, abych si ověřila jejich aliby.

S obchůzkami jsem skončila kolem desáté hodiny večerní, kdy to již vypadalo na fatální neúspěch. Až křik matky jednoho mladého chlapce, jenž měl v restauraci na starost sklad potravin, vše objasnil a ukázal mi na viníka. "Munchlaxi!! Ty zvíře!! To byl můj zásnubní prsten! Proboha, cos to provedl s tou komodou?!" Její křik mě okamžitě vrátil zpět. Na zemi jsem viděla Munchlaxe, jak se stydí a podává své paní trochu ožužlaný zbyteček šuplíku. "S dovolením..." Vzala jsem jí ho a běžela zpět do restaurace i s důkazem. Poté, co jsem ho předložila viníkovi, chlapec se rozplakal. Byla to nehoda. Matka ho s Muchlaxem vyhodila, protože jim snědl oběd. Tak ho v bedýnce propašoval do sklepa obchodu, ale on odtamtud utekl a od té doby řádil, než zdrhl domů za svou paní. S tím, že chlapec bude muset vše uhradit, jsme se rozešli. Další den jsem se vrátila i s elektrikáři a pomohla jsem lidem v restauraci dát vše zas do pořádku. Rozkousané věci jsme museli vyhodit, ale restaurace i její pověst byla naštěstí zachráněna.

404 Sylphe Sylphe | 13. srpna 2015 v 18:30 | Reagovat

[403]: Majitel restaurace ti za tvou pomoc dá 350 Pb.

405 Elea Elea | 14. srpna 2015 v 8:48 | Reagovat

Beru 4, jelikož uplynula hráči pokemon-kanto-adventure doba na splnění.

406 Sam Sam | 14. srpna 2015 v 22:26 | Reagovat

Zamlouvám si 6

407 Sam Sam | 15. srpna 2015 v 11:39 | Reagovat

[406]: "Je krásný letní večer a zrovna se, společně s Ersie, procházím obchodní čtvrtí, když najednou uslyším silné vytí. Zvědavě jdu za tím zvukem a uvidím obrovského Arcanine před nějakou restaurací. Povšimnu si také, že je přivázaný ke sloupu.
„Co to?"Zeptám se nahlas a jdu blíže. Pod nohami mi něco zakřupe. Byl to už nějakou dobu rozbitý pokébal.
„Někdo ho musel opustit."Řeknu Ersie. Ta tiše přikývne a nespustí oči z vyjícího pokémona. Začnu se k němu pomalu přibližovat."Hej!"Vykřiknu. „Nevyj tady."
„Arc  Arcanine nine arca."(Já musím přivolat svého pána.) Zahafá mím směrem a opět začne hlasitě výt. Od nedalekého okna byly slyšet nehezké nadávky ohledně nočního klidu.
„Tvůj pán už nepřijde. Vidíš?“Ukažu mi rozbitý pokébal. Arcanine smutně zakňučí a přestane výt. Jdu opět pomalu k němu.“Neboj se. Najdu ti jiného pána. Takového jakého si zasloužíš.“
„Arca nine ar can ine?“(Proč bych ti měl věřit?)Zeptá se mne naštvaně se slzami v očích.
„Protože ti chceme pomoci. Pojď.“Řeknu mu a odvážu ho.“Pojď za mnou.“
Odejdeme z obchodní čtvrti a začneme chodit po tichých večerních ulicích. Sem tam někde zamňaučí Meowth nebo zahrdliká ospalý pidgey. Stále  však v okolí panuje nepříjemné ticho.
„Jak by se ti líbilo pomáhat druhým?“Zeptám se Arcanina.
Podle jeho výrazu nemá na žádné dobré skutky náladu a tak  radši po celý zbytek cesty  mlčím.
„A jsme tu. Tvůj nový domov.“Řeknu vítězoslavně a postavím se před policejní budovu.¨
„Arcanine?“(Policie?)Zeptá se Arcanine sám sebe nahlas.
Arcanine vždycky chtěl být policejním psem. Bohužel mu to jeho bohatý pán nedovolil a choval ho jako okrasu ještě když byl growlithe. Pak ho jeho malý syn omylem vyvinul ohnivým kamenem v Arcanine. Od té doby Arcanine začal být čím dál více méně cenný pro svého pána. Byl veliký a stále rozcuchaný. Silný a rychlí. Jeho pán chtěl malé štěně co by lákalo ženy. Teď už mu byl ale k ničemu a jednoduše ho opustil a rozbil jeho pokébal.
„Arcan ine.“(Dobře tedy.)Řekne rozhodně a podívá se na mne.
Policie zrovna hledala nějaké statné growlithy, kteří by vychovávali mladší generaci. A proto nebyl problém se mezi policii dostat. Policie byla velmi šťastná, že jsem jim takového starostlivého samce donesl k nim. A dokonce se mi odměnili malou peněžní částkou.
Když se pak všechny drobnosti dořešili, vrátil jsem se zpět do obchodní čtvrti že si dám něco na zub.
„A hle!“Řeknu si. „Restaurace kde jsme našli Arcanine. Tak se tam podíváme.“Usměju se a Ersie na mém krku radostně pískne.

408 Sylphe Sylphe | 15. srpna 2015 v 12:58 | Reagovat

[407]: Za svou práci v restauraci jsi získal 300 Pb. Policie ti za Arcanina zaplatila dalších 150 Pb.

409 Elea Elea | E-mail | 15. srpna 2015 v 20:43 | Reagovat

[405]: 4) Restauraci docházejí zásoby bobulí do zákusků. Dojdi nasbírat nové.

Jako již před několika dny, i dnes se šla opět optat po nové brigádě. Eleina zásoba pokemonů se rapidně rozrostla, a jestliže jim měla dopřát i nějaký ten větší luxus, bylo načase, aby již opět si nějakou činností přividělala. A kam jinam by měla jít, než do staré známé restaurace vyznamenané věčnou pohledávkoou po brigádnících? Narozdíl od poslední návštěvy, dnes měli otevříno a plno. Servírky se jen otáčely a kmitaly mezy hosty. A přesto již mi vstíc běžel mladík z kuchyně, kuchařova výpomoc. "Zdravím, jdete jako na zavolanou." Zasmál se. "Určitě hledáte opět nějakou práci, že?" Smál se zvesela. Také, kvůli čemu bych sem jinak chodila, když jsem místním hostem nikdy nebyla. "Ano, zase hledám nějakou práci." zasmála jsem se také přátelsky a od srdce. "No, právě nám došly bobule. Je to hrozné. Tolik zákazníků...nemůžeme si dovolit pro ně odběhnout ani do lesa, ale...ty bys mohla že?" Vysvětloval mladík situaci. "Samozřejmě, že bych mohla." Mrkla jsem na něj. "Od toho tu jsem." Dodávám. "Tak dobrá. To je skvělá zpráva. Myslím, že do oběda ještě vydržíme, ale...opravdu je tu plno a nevím, jak dlouho ten zbyteček bobulí ještě vydrží. Tak si prosím pospěš." Ještě vyhrkl, než už ho z kuchyně volal hlavní šéfkuchař a on musel se zamáváním již odbíhat zpět do kuchyně.

Já se mezitím vydala chvatným krokem do lesa. To vedro bylo úmorné a já se jen modlila, aby tu ještě nějaké bobule byly a neopadaly suchem. Ze začátku jsem pěnila. Lil ze mě pot a já je nemohla najít. Keříky tu sice byly, ale...spousta bobulí vedrem opadala. Musela jsem se prodrat hodně hluboko do lesa. Najednou se mi otevřel výhled na mýtinu. S radostným smíchem nad tím úspěchem, jsem tam vběhla. Konečně!!Bobule!! Rychle jsem začala trhat. Nicméně to šlo hodně pomalu a...najednou jsem uslyšela dusot a křupání větviček. Přede mnou se vyrojil Snorlax s tlamou modrou od oněch bobulí. Ohromeně jsem na něj zírala. Tak...tohohle obra...nevím jak se zbavit. Naštěstí to nevypadalo, že by byl rozzuřen. Jen byl...nenažraný, asi tak, jako vždy. Začal mi čichat po batohu. "Hej, hej, hej... to je můj batoh. Jestli ale chceš mojí svačinu, musíš mi pomoc. Uděláme výměnu." Mrkla jsem na něj. Jeho bručení bylo jasně nespokojené a já měla co dělat, abych uskočila před jeho obří hňápou. "Žádné takové. Já potřebuji bobule!! A nezbývá mi moc času. Jestli chceš, dám ti své kuře, ale ty mi naoplátku pomůžeš natrhat tyto dva kbelíky bobulemi." Vyjednávala jsem. Bylo jasně patrné, že mu maso rohodně vonělo víc, než titěrné bobule. No nakonec souhlasil. Vzápětí jsme již trhali spolu. Zatímco já sotva natrhala pět bobulek, on hrábl a měl celou hrst. Bylo to...hodně rychlé plnění dvou velkých dvacetilitrových kýblů. O chvíli později jsme měli hotovo. Já jsem s úsměvem vyndala svou svačinu. No...popravdě svůj oběd. Dřív, než jsem stihla sundat papír,který jídlo chránil, Snorlax se již do něj zakousl a opravdu s chutí. "NE!!" Vykřikla jsem poděšeně, nad tím, že by mu papír mohl ublížit. Co mě ale čekalo za překvapení, když vše likvidoval, jako obyčejný chleba. Chvíli jsem na něj ohromeně zírala. Pak jsem se ale vzpamatovala. Byl čas zmizet. Docela jsem pochybovala, že poté, co zpracuje kuře, mě nechá s naservírovaným jídlem odejít. A tak jsem se tiše rozloučila a jak mi zátěž dovolovala, jsem spěchala zpět do restaurace. Stihla jsem to akorát včas. Zrovna odbilo dvanáctou. Kuchař už mě nedočkavě vyhlížel. A zatímco on zabavil kýble, mladík jenž mu vypomáhal mi z celého srdce děkoval. Ještě mi podstrčil výplatu od šéfa a už prchal za doprovodu kuchařova volání do kuchyně. Já se jen zasmála a opět si šla po svém.

410 Sylphe Sylphe | 15. srpna 2015 v 21:33 | Reagovat

[409]: Restaurace ti za tvou práci zaplatí 320 Pb.

411 Lythya Lythya | 22. srpna 2015 v 8:01 | Reagovat

5)
S turtwigem jsem přišla do restaurace. Hodili by se mi nějaké peníze navíc. Hned jak jsem přišla, uslyšela jsem dětský řev. Nebylo to ale jako z hororu. Znělo to spíš jako ječení pro nic za nic. Vydával ho nějaký malý kluk. Zněl jak budík smíšení se sirénou. Podívala jsem se kolem sebe a šla k zoufalému čísníkovi. "Co má za problém?" zeptala jsem se. Čísník se na mě bezradně podíval. "O to tady jde. Nikdo to neví. Klidně i zaplatím, jestli najdeš jeo rodiče." už jsem si docela představovala ty peníze a usmála se pro sebe. Pak jsem šla ke klukovi a zatáhla ho do rohu místnosti. "Proč ječíš?" zavrčela jsem.  Budu hrát zlého poldu. "Na někoho kdo je tak tlustý máš moc otázek" odsekl a zase začal. Turtwig si musel stoupnout přede mě, abych toho spratka na místě nezabila. Já a tlustá? Tse. Na jednou jsem chápala, proč se k němu rodiče nehlásí. "A jak vypadají tvoji rodiče?" zeptala jsem s nucenou mirností. Kluk neodpověděl a schválně převrhl židli. Číšník hystericky zavyl.Podívalajsem se na něj a výrazem se ptala, jestli ho můžu svázat. Přikývl.
Vítězně jsem se podívala na kluka s kapesníky v puse. Turtwig se na něj díval opatrněji, nezdálo se, že by byl nějak nadený. Ostatní se na mě dívali dost zvláštně, ale byli rádi, už je ticho- zase si všichni sedli a začali si objednávat. Teď ještě zbývalo najít rodiče toho kluka. Nemůžou být přece daleko! Je možné, že utekli, ale měli by vědět že je polocie najde. Tene klukou sebou dost  házel a snažil se rovázat. "Zkus ho uklidnit" řekla jsem turtwigovi. Nebyl nadšený, že toho haranta musí uklidnit, ale pokusil se. Začala jsem se soustředit na lidi kolem. Rodiče toho kluka by se neměli tvářit normálně, ale spíš jakože jim je trapně. S touto podmínkou jsem hledala. Ale bylo to dost těžké, protože tak se tady tvářila většina lidí. Tak dobře, zkusím to jinak. "Čí je tenhle kluk?" zakřičela jsem. Nikdo se nehlásil. Všichni se na mě jenom dívali. Tak dobře. Jinak. "Bez podvádění. Kdo z vás má děti?" někteří z návševníků si stoupli. "Dospělé se nepočítají" polovina lid si sedla. Pak jsem si čupla a vyndala tomu klukovi roubík. "Nevymlouvej se. Kdo z nich jsou tví rodiče?" pištvím hlasem napráskal své rodiče. "Tam v zadu." vyjekl. Rozvázala jsem ho. Rozběhl se ke svým rodičům. S turtwigem jsme šli za  ním. Podívala jsem se na ně a začala jsem jim vysvětlovat dvě věci. Za prvé, toho kluka by měli naučit že nemá dělat rozruch. A za druhé, ke svým dětem se vždy hlásíme. Oni se mnou nesouhlasili. "Co nám máš ty co vysvětlovat o dětech?" vybafl otec. "Nech ji na pokoji" zaprosila matka a se synem odešla. Já jsem šla k čísníkovi a řekla si mu o peníze.

412 Sylphe Sylphe | 22. srpna 2015 v 12:24 | Reagovat

[411]: Za svou pomoc dostaneš 250 Pb.

413 Elea Elea | E-mail | 22. srpna 2015 v 14:44 | Reagovat

BERU:
1) Před restaurací se usídlila jakási sekta a dělá tam rozruch. Nějak to vyřeš.

414 Cuttie (nepřihlášená) Cuttie (nepřihlášená) | 22. srpna 2015 v 14:49 | Reagovat

Zamluvám 4. :D

415 Sheila Sheila | 27. srpna 2015 v 17:51 | Reagovat

ja berem 6

416 Natka Natka | 31. srpna 2015 v 14:44 | Reagovat

5

417 Sylphe Sylphe | 31. srpna 2015 v 17:02 | Reagovat
418 Sylphe Sylphe | 31. srpna 2015 v 19:45 | Reagovat

Bylo to už dlouho, co jsem se naposledy zastavila v restauraci. Dnes byl ale poslední den prázdnin a tak jsem si ho chtěla jaksepatří užít. S nově chycenou Rattatou v patách jsme se vyddaly k oné restauraci na krátký zákusek a snad i nějaké to zablbnutí na zahrádce, jenže Rattata nechtěla být na zahrádce. Docla mě udivilo, že tam nechce být, vždyť ta zahrádka byla docela hezká. A nebyli tam žádní lidi. Zrovna když jsem tam i přes rttatino varování vyrazila, ucítila jsem docela nepříjemný hnilobný zápach, který samozřejmě Rattata díky svému vynikajícímu čumáku cítila o dost dřív než já. Všimla jsem si odkud ten zápach pochází, jezírko, ve kterém měla restaurace obvykle vypuštěné Goldeen, bylo celé zanesené řasami, které docela nepříjemně páchly. Zrovna okolo šel číšník a tak jsem se ho na to opatrně optala. Rozhlédl se a potichu mi nabídl, že jestli ho toho zbavím, dostanu zaplaceno. Otráveně jsem vzdychla a chystala se odejít, když mi došlo, že vlastně nemám dostatek peněz na Věčný kámen pro Rattatu. Kývla jsem tedy a došla si pro rukavice a kýbl, a hned jsem litovala, že jsem poslala Machampa k profesorovi, protože by jinak práce byla hotová za chvilinku. Takhle s pomocí Rattaty a Azumarill se to táhlo, ale obě holky se snažily a vytahovaly řasy docela účinně. Vyvolala jsem I Swablu, aby to bylo rychleji, protože jsem si byla jistá že ostatní pokémoni v mém týmu by tady nebyli příliš použitelní. Nakonec se ale ukázalo že Rattata se hodí, její špičaté tesáky se pořádně chytaly do řas a táhly je ven. Když jsme to konečně dokončily, tak jsem unaveně došla za číšníkem a s výhružně vrčící Rattatou ho požádala o výplatu.

419 Reila Reila | 1. září 2015 v 16:13 | Reagovat

[418]: 200PB

420 Natka Natka | 2. září 2015 v 15:21 | Reagovat

1. ČÁST

Znovu jsem po dlouhé době zamířila k místní restauraci. Po mém boku spokojeně šla Houndoom, která spokojeně v tlamě přežvykovala plátek salámové okurky. Rozhlížela jsem se okolo sebe jestli na něco zajímavého nenarazím, ale přes ulici přeběhlo jen pár toulavých Purrloin či se ze stromu ozval Pidgey.
Když už jsem konečně dorazila k restauraci, ihned jsem zamířila k velké výloze kde měli mimojiné i seznam prací za které dává restauraci nějaký obnos v Pb. Což o to, peníze se mi vždycky hodí, takže na nic nečekám a vstoupím do restaurace. Houdoom mi poslušně jde těsně u mé nohy, ale na jejích očí vidím, že kdybych z ní jen na chvíli spustila oči, ihned by začala loudit u hostů restaurace. Proto zrychlím krok a co nejrychleji se pokudím dostat k vysokým a širokým dveřím které vedou do kuchyně. Otevřu pomalu dveře, ale ještě předtím Houndoom upozorním, že žádnéjídlo či potraviny nesmí jíst ani k nim přičuchnout.  Houdoom sklopí smutně hlavu a zakňučí. Já jako povzbuzení jí pohladím po krku a vstoupíme. U kuchyňským linek či dřezů se to míhá muži či ženami v bílém, občas tam zavítá číšňík aby si mohl vyzvednout objednávku. Když už se chystá odejít, rychle ho zastavým poklepáním na rameno. Vysoký mladý muž se na mně podívá a zeptá se mně co tu hledám. „Viděla jsem ve výloze seznam prací a chtěla bych se ucházet o práci kde se mám pokusit pomoct při zasedání jakýchsi důležitých politiků a pokusím se vydělat si menší obnos peněz,“ řeknu a pohladím Houndoom po hlavě aby vypadala jako hodný pes a ne jako slintající bestie jak jí teď určitě viděl číšňík. „Hm, jak chceš, dám Ti výplatu pokud úkol dobře splníš.. Tamhle se bude konat zasedací schůze,“ řekne a ukáže na sál 2, což je vlastně drahá místnost restaurace, akorát s nóbl stoly, pohodlnými křesly, no prostě první třída této restaurace. „Rozumím,“ přikývnu a poslouchám další instrukce. „Připrav jídlo, pití a vše co bude potřeba k tomu aby se naši hosté cítili v naší restauraci příjemně, to je ode mě vše, teď už je to na Tobě,“ řekne a jen co se podívá na hodinky, rychle upaluje za hosty.
Podívala jsem se na Houndoom. Ta je pokrčila rameny.“Tak asi nejdřív mrkneme na ten sál 2,“ řeknu a pomalým krokem se vydám ke dveřím. Uchopím za kliku a otevřu velké dřevěné dveře se štítkem  a nápisem  „SÁL 2, ROOM TWO.“ Velká a hlavně dlouhá místnost s jedním velkým dlouhým stolem který se táhne od začátku až do konec místnosti. Podél stolu byli rozestavěné židle, dřevěné a s tmavě červeným sedadlem a zakulaceným opěradlem. Pomalu přejdu dlaní po stole. Podívám se na mou dlaň a s klidem zjistím že stůl je celý zaprášený. Ani na něm není nějaký jednoduchý ubrus, kruci kde to jsme, v kanceláři nebo v restauraci v první třídě? Sedla jsem si na jednu z židlí a chvilku mlčky přemýšlela. „Takže Houndoom,“ konečně ke své psí pokémoní kamarádce promluvím.  „Vidím to tak, že by jsme to tady trochu poklidily, utřely stůl, vysály. Potom by jsme prostřely stůl, ubrus, jednoduché občerstvení a pití. Potom by jsme si u číšníka objednali plán výdeje chodů, no a potom už jen počkaly na váženou návštěvu,“ zakončím větu úsměvem. Houdoom přikývne a práskne ocasem o vínově fialový koberec. „Dobře, počkej chvilku tady, zajdu pro něco do kumbálu, teda pokud ho najdu, a hlavě tu na nic nešahej,“ řeknu a trochu rozkazovacím tónem ukončím proslov. Houdoom přikývne a lehne si ke stolu pod židly. Ještě jsem na ní zamávala ze dveří které vedly do kumbálu..
V kumbále nebylo zrovna čisto a pořádek, ale teď jsem rozhodně neměla čas na úklid kumbálu, takže jsem rychle čapla malý růžový hadr a ten nový moderní vysavač bez hadice a šla zpátky za Houndoom. „Hodná holka,“ pochválím i když vidím že je na svém místě a nic tu nevyvedla. Rozhodnu se že jí trochu zaměstnám než to tu všechno poklidím. Sedla jsem si  u dveří a vyndala dvě misky. Do jedné jsem nalila z petky vodu a do té druhé nasypala granule s kousky salátových okurek které jsem sehnala v kuchyni. Houndoom vesele přiběhla k jídlu a spokojeně se usadila a pustila se do jídla. Já jsem se zatím pustila do úklidu. Položila jsem hadr na stůl a už teď jsem pochopila že to bude pořádná nuda, ostatně jako všechny úklidy. Podívala jsem se na velké hodiny v sále.

421 Natka Natka | 2. září 2015 v 15:22 | Reagovat

2. ČÁST

Bylo teprve půl druhé a hosti měly přijít přesně v pět. Mám dost času. Ale pro jistotu bych se měla pojistit že to stihnu. V kapse jsem vyhledala dva pokebally a opatrně propustila pokémony kteří v nich přebývali. Ampharos a Blastoise. „Ahoj, Blastoise, Ampharos,“ pozdravím je oba vřelým úsměvem. Oba přikývnou, z Ampharos přímo září štěstí že je v novém prostředí a Blastoise se jen kamarádsky usmívá. „Takže, byla bych moc ráda kdyby jste mi s něčím vypomohli,“ usmála jsem se a obou dala do rukou jeden hadr. „Prosím Vás aby jste mi zde pomohli utřít tenhle stůl,“ řeknu s úsměvem a podívám se směrem ke stolu. Blastoise i Ampharos obětavě přikývnou. Odsunula jsem židle aby tam mí pokémoni měli více prostoru při úklidu a už jsme mohli začít. Nastříkala jsem na kus stou trochu Pronta a rychlím a plynulým pohybem setřela Pronto a s ním i prach ze stolu. „Teď vy,“ usmála jsem se na mé učedníky. Oba dva to zkusili- Ampharos to zvládla na jedničku, ale Blastoise trochu na stůl přitlačil, a mohlo by to vést k tomu, že by za chvilku stůl křupnul. Proto jsem ho na to opatrně upozornila a Blastoise při druhém pokusu svou chybu napravil bezvadným setřením prachu z kusu stolu. „Super, jen tak dál,“ pochválím oba milým úsměvem a dál se věnuji své práci. Tentokrát nastříkám asi metr dlouhý pruh Pronta na stůl Bílá pěna se pomalu vsakuje do povrchu stolu. Rychlím pohybem ruky s hadříkem ji setřu a s ní i prach. Trochu můj hadr vyklepu aby z něj spadl přebývající prach. Potom zase pokračuji ve stírání prachu ze stolu..Několikrát za pět minut po očku zkontroluji i Ampharos, Blastoise a Houndoom. Ta teď tiche pochrupuje u prázdných misek. Musím se na ni spokojeně pousmát. Blastoise s Ampharos po boku spokojeně stírají prach ze stolu. Vždy se o kus posunou, takže to vypadá jako kdyby vedle sebe pracovali dva stroje. Jsou dokonale sehraní, i když mezi sebou občas vymění to jedno slovo, ale poté se zase uklidní a pokračují vesele v práci.
Po nějaké době zase pohlédnu na hodiny. Byli skoro dvě hodiny, takže ještě fůra času na to, abych tu vysála, prostřela stůl a udělala plán stravování pro hosty. Setřela jsem poslední kousek prachu na mé půlce a podívala se jak se zatím vede Blastoisemu a Ampharos. Také už svou část stolu mají hotovou. „Super, vedli jste si dobře,“ usmála jsem se, a protože jsem si všimla že už oba byli vyčerpaní, vrátila jsem je zpět do svých pokeballů které jsem si dala zase zpátky do kapsy. To už se Houndoom probudila a rozespale se koukala okolo sebe. „Dobré ráno,“ dala jsem ruce v bok a ušklíbla se. Houndoom vstala na všechny čtyři a unaveně zívla. „Ještě si klidně můžeš odpočinout,“ usmála jsem se na ní a pohladila ji jemně po její černé sametové srsti. Houndoom tedy zase položila hlavu na zem a usnula. Povzdechla jsem si a vzala vysavač do rukou. Chvilku jsem zkoumala kde zapnout spušť, ale nakonec jsem to zjistila když jsem položila prst pod držadlo. Tak jsem tedy začala vysávat. Nebylo to nijak těžké, vysavač byl lehký a snadno klouzal po koberci. Bylo trochu problém v sát pod dlouhým stolem, mnohokrát se mi stalo že jsem praštila hlavou o roh stolu.. Několikrát jsem vzbudila Houndoom z lehkého spánku a ta se na mně vždy po očku podívala jestli se mi nic nestalo. Pokračuji dál ve vysávání, přej si aby tento koberec byl co nejčistší a dodal lesku na návštěvě hostů..
Konečně jsem vysála. Koberec byl teď tak čistý, nenašli byste na něm jediné smítko či kuličku pomuchlaného papíru. Podívala jsem se na hodiny.. Byly přesně dvě hodiny a dvacet minut, zabralo mi to skoro hodinu.. Podívala jsem se na Houndoom. Spala klidným spánkem. Teď tady budu všechno zdokonalovat, takže jsem jí radši vrátila do pokeballu aby si pořádně odpočala. Otevřela jsem dveře a zavolala silným hlasem na kuchaře. Obtloustlý muž v bílé košily a modrých kalhotách se zástěrou ke mně přišel a zeptal se mně co si přeji. „Ráda bych si objednala nějaké jídlo pro naši váženou návštěvu,“ usmála jsem se a čekala na odpověď. Kuchař přikývl a dal mi do ruky malý notýsek s tužkou který vytáhl z kapsy od kalhot. Poděkovala jsem mu a opatrně zavřela dveře. Sedla jsem si ke stolu a začala přemýšlet o jídle které bych tak naservírovala politikům.

422 Natka Natka | 2. září 2015 v 15:22 | Reagovat

3. ČÁST

/Něco lehkého a přesto elegantního, na čem se šetří, něco co není zrovna nejlevnější, aby se vyjádřila radost z toho že k nám přijeli../ přemýšlím a pohrávám si s tužkou od kuchaře. Najednou mně to praští.. Sice jsem to nikdy moc nemusela, ale vím že je to opravdu labužnická pochoutka.. Krevety se salátkem a plátky lanýže.. I když si nemyslím že by kuchaře ta objednávka potěšila, ale co, teď tu jsem šéfem já.. Napsala jsem tedy předkrm do notýsku. „Takže dál, hlavní chod,“ řeknu si nahlas pro sebe a zamyslím se.. Takže něco co by chutnalo vše, něco lehkého aby je to příliš nenasytilo.. Určitě maso, pokud vím tak politici kteří přijedou jedí maso, nejsou tam žádní vegetariáni. Najednou mně něco napadne. Krůtí plátky masa s bram. knedlíkem a červeným zelím.. To jim bude chutnat. I to si napíšu do notýsku. Dobře a teď už jen desert. Bleskově se rozhodnu o lehký ovocný dort se šlehačkou. Všechno si to napíšu do notesu a vrátím kuchaří, který, i když znepokojeně slíbil že vše obstará.
To vymýšlení mi moc času nezabroalo, je teprve 14:40, čili ještě hora času na to, abych prostřela stůl a trochu si odpočala. Nejdřív jsem šla do skladu, kam mi poradil jít kuchař, abych tam vyzvedla ubrus, ubrousky a další kraviny. Vše jsem si vyzvedla a šla prostřít stůl..
Z velkého a dlouhého ubrusu jsem sundala igelit do kterého byl zabalený, zřejmě ještě nikdy nebyl použit, což se mi hodilo. Roztáhla jsem ho a první čtvrtinu položila na stůl. Chytla jsem ubrus za první dva rohy které byli ve předu a pomalu jsem táhla směrem ke konci stolu. Poradila jsem si celkem dobře.. Za pár minut bojování kdy se mi ubrus stále sesouval ze stolu byl konečně na svém místě. Ještě jsem ho uhladila aby byl hezký rovnýá a přiléhal ke stolu. Ubrus byl rudě až vínově červený, po okrajích měl bíle vyšité drobné a hezké vzory do tvaru spirál, oblouků a „osmiček“.. Prostě taková elegantní výšivka na okrajích ubrusu. Když se mi umístění ubrusu zdálo dokonalé, rozbalila jsem balení ozdobných ubrousků. Ty mé byli bílé, na okrajích vínově fialové jako koberec a ve prostřed byl vykrojený kus ve tvaru květu.. Ke každé židly jsem dala jeden, jinak jsem jich i pár položila na prostředek stolu, tam kde budou další dekorace.. Na stůl jsem také položila železný podtácek do tvaru obdelníku. Byl velký a hlavně dlouhý, takže jsem na něj položila hned tři lahve alkoholu-Šampáňo, Červené víno a Bílé víno.. Potom jsem dala na stůl každému hostovi dvě sklenice- jednu s neperlivou vodou a druhou prázdnou na alkohol. Každému jsem pak dala i kompletní sadu příboru-vidličku, nůž, malou vidličku a malou lžičku.. (polévkovou lžíci nebudou potřebovat) Poté jsem domluvila s číšníkem jak bude servírovat jídlo- s obsluhovacím vozíkem bude dávat na stůl poklopem jídlo a po domluvě s hosty jim bude nalévat pití či bude přidávat jídlo. Všechna ta domluva a jídlo stálo hodně času, takže jsem už měla jen půlhodinku na odpočinek. Takže jsem si sedla do Sálu 1 a objednala si nějaké jídlo a pití.
Po návštěvě váženými politiky jsem si zašla pro výplatu k Číšníkovi který slíbil že mi ji dá. Pomalu za ním přijdu a požádám ho o výplatu která mi právem náleží..
Po nějaké době zase pohlédnu na hodiny. Byli skoro dvě hodiny, takže ještě fůra času na to, abych tu vysála, prostřela stůl a udělala plán stravování pro hosty. Setřela jsem poslední kousek prachu na mé půlce a podívala se jak se zatím vede Blastoisemu a Ampharos. Také už svou část stolu mají hotovou. „Super, vedli jste si dobře,“ usmála jsem se, a protože jsem si všimla že už oba byli vyčerpaní, vrátila jsem je zpět do svých pokeballů které jsem si dala zase zpátky do kapsy. To už se Houndoom probudila a rozespale se koukala okolo sebe. „Dobré ráno,“ dala jsem ruce v bok a ušklíbla se. Houndoom vstala na všechny čtyři a unaveně zívla. „Ještě si klidně můžeš odpočinout,“ usmála jsem se na ní a pohladila ji jemně po její černé sametové srsti. Houndoom tedy zase položila hlavu na zem a usnula. Povzdechla jsem si a vzala vysavač do rukou. Chvilku jsem zkoumala kde zapnout spušť, ale nakonec jsem to zjistila když jsem položila prst pod držadlo. Tak jsem tedy začala vysávat. Nebylo to nijak těžké, vysavač byl lehký a snadno klouzal po koberci. Bylo trochu problém v sát pod dlouhým stolem, mnohokrát se mi stalo že jsem praštila hlavou o roh stolu.. Několikrát jsem vzbudila Houndoom z lehkého spánku a ta se na mně vždy po očku podívala jestli se mi nic nestalo. Pokračuji dál ve vysávání, přej si aby tento koberec byl co nejčistší a dodal lesku na návštěvě hostů..
Konečně jsem vysála. Koberec byl teď tak čistý, nenašli byste na něm jediné smítko či kuličku pomuchlaného papíru. Podívala jsem se na hodiny.. Byly přesně dvě hodiny a dvacet minut, zabralo mi to skoro hodinu.. Podívala jsem se na Houndoom. Spala klidným spánkem. Teď tady budu všechno zdokonalovat, takže jsem jí radši vrátila do pokeballu aby si pořádně odpočala. Otevřela jsem dveře a zavolala silným hlasem na kuchaře. Obtloustlý muž v bílé košily a modrých kalhotách se zástěrou ke mně přišel a zeptal se mně co si přeji. „Ráda bych si objednala nějaké jídlo pro naši váženou návštěvu,“ usmála jsem se a čekala na odpověď. Kuchař přikývl a dal mi do ruky malý notýsek s tužkou který vytáhl z kapsy od kalhot. Poděkovala jsem mu a opatrně zavřela dveře. Sedla jsem si ke stolu a začala přemýšlet o jídle které bych tak naservírovala politikům. /Něco lehkého a přesto elegantního, na čem se šetří, něco co není zrovna nejlevnější, aby se vyjádřila radost z toho že k nám přijeli../ přemýšlím a pohrávám si s tužkou od kuchaře. Najednou mně to praští.. Sice jsem to nikdy moc nemusela, ale vím že je to opravdu labužnická pochoutka.. Krevety se salátkem a plátky lanýže.. I když si nemyslím že by kuchaře ta objednávka potěšila, ale co, teď tu jsem šéfem já.. Napsala jsem tedy předkrm do notýsku. „Takže dál, hlavní chod,“ řeknu si nahlas pro sebe a zamyslím se.. Takže něco co by chutnalo vše, něco lehkého aby je to příliš nenasytilo.. Určitě maso, pokud vím tak politici kteří přijedou jedí maso, nejsou tam žádní vegetariáni. Najednou mně něco napadne. Krůtí plátky masa s bram. knedlíkem a červeným zelím.. To jim bude chutnat. I to si napíšu do notýsku. Dobře a teď už jen desert. Bleskově se rozhodnu o lehký ovocný dort se šlehačkou. Všechno si to napíšu do notesu a vrátím kuchaří, který, i když znepokojeně slíbil že vše obstará.

423 Natka Natka | 2. září 2015 v 15:23 | Reagovat

POSLEDNÍ ČÁST

To vymýšlení mi moc času nezabroalo, je teprve 14:40, čili ještě hora času na to, abych prostřela stůl a trochu si odpočala. Nejdřív jsem šla do skladu, kam mi poradil jít kuchař, abych tam vyzvedla ubrus, ubrousky a další kraviny. Vše jsem si vyzvedla a šla prostřít stůl..
Z velkého a dlouhého ubrusu jsem sundala igelit do kterého byl zabalený, zřejmě ještě nikdy nebyl použit, což se mi hodilo. Roztáhla jsem ho a první čtvrtinu položila na stůl. Chytla jsem ubrus za první dva rohy které byli ve předu a pomalu jsem táhla směrem ke konci stolu. Poradila jsem si celkem dobře.. Za pár minut bojování kdy se mi ubrus stále sesouval ze stolu byl konečně na svém místě. Ještě jsem ho uhladila aby byl hezký rovnýá a přiléhal ke stolu. Ubrus byl rudě až vínově červený, po okrajích měl bíle vyšité drobné a hezké vzory do tvaru spirál, oblouků a „osmiček“.. Prostě taková elegantní výšivka na okrajích ubrusu. Když se mi umístění ubrusu zdálo dokonalé, rozbalila jsem balení ozdobných ubrousků. Ty mé byli bílé, na okrajích vínově fialové jako koberec a ve prostřed byl vykrojený kus ve tvaru květu.. Ke každé židly jsem dala jeden, jinak jsem jich i pár položila na prostředek stolu, tam kde budou další dekorace.. Na stůl jsem také položila železný podtácek do tvaru obdelníku. Byl velký a hlavně dlouhý, takže jsem na něj položila hned tři lahve alkoholu-Šampáňo, Červené víno a Bílé víno.. Potom jsem dala na stůl každému hostovi dvě sklenice- jednu s neperlivou vodou a druhou prázdnou na alkohol. Každému jsem pak dala i kompletní sadu příboru-vidličku, nůž, malou vidličku a malou lžičku.. (polévkovou lžíci nebudou potřebovat) Poté jsem domluvila s číšníkem jak bude servírovat jídlo- s obsluhovacím vozíkem bude dávat na stůl poklopem jídlo a po domluvě s hosty jim bude nalévat pití či bude přidávat jídlo. Všechna ta domluva a jídlo stálo hodně času, takže jsem už měla jen půlhodinku na odpočinek. Takže jsem si sedla do Sálu 1 a objednala si nějaké jídlo a pití.
Po návštěvě váženými politiky jsem si zašla pro výplatu k Číšníkovi který slíbil že mi ji dá. Pomalu za ním přijdu a požádám ho o výplatu která mi právem náleží..

424 Sheila Sheila | 6. září 2015 v 13:47 | Reagovat

S pikachu na ramene vôjdem do reštaurácia a zastanem pri pulte, kde majú zoznam práce. Vyberiem si šiestu ponuku, ktorá zahŕňa nájsť lupiča, ktorý kradnekuchynský riad. Všimnem si tu zamestanca a podídem k nemu. ,, Dobrý deň, prišla som sem kvôli práci. Mám tu nájsť zlodeja, ktorý kradne riad." Zamestnanec prikývne a odpovie: ,, Áno, v poslednom čase nám tu zmizlo rôzne druhy riadu. Ale miznú len tie, ktoré boli drahé. Stáli veľa peňazí, preto sme tak dobrá reštaurácia. Len si neviem vysvetliť, prečo by išiel práve po riadoch." Zamyslím sa a odpoviem:,, Dobre nechajte to na mne. Môžem sa poobzerať v kuchyni?" On len prikývne a zavedie ma tam. Začnem si prezerať miestnosť a opýtam sa:,, Kto všetko má kľúče?" ,, Len zamestanci. Dokopi tu pracuje asi 8 ľudí. Ale v čase, keď zmizol riad, čo bolo včera, tak tu boli len tri osoby. Ja, kuchár Danny a čašníčka Jessica." Rozmýšlam a kývnem mu na odpoveď. On odíde a ja si vytiahnem nootbook a najdem si pár info o každej osobe, ktorú zmienil. Zistila som,že kuchár Danny je podozrivý rovnako ako aj čašníčka Jessica. zamestanec, ktorý tu bol so mnou to nebol, lebo mal dobré aliby a posledné tri dni bol u príbuzných. Začala som hľadať stopy, keď v tom začula nejaký buchot. Vychádzalo to z miestnosti, kde sa uskladňujú riady. Vybrala som sa s pikachu na ramene tam a uvidela som zlodeja s kusklou na hlave ako i dáva do vreca drahý riad. Zlodej si ma všimol a dal sa na útek. Rozbehnem sa za ním a som vonku na zadnom dvore reštaúrácie. Zlodej vyhodil do vzudchu pokéball a oporti mne sa objavil zangoose. Zlodej mu rozkázal, aby použil škrábavý útok. Pikachu mi zoskočí z ramena. ,, Dobre pikachu, bleskový útok." Pikachu vyšle elektrinu na zangoosa a too zasiahne plnou dávkou. Zlodej vytiahne ďalší pokeball a vyhodí ho do vzduchu. Objaví sa staryu a zangoose sa zatiaľ spamätá. vytiahnem ďalší pokéball a vhodím ho do vzduchu. Objaví sa snivy. Staryu použije bodnédelo a zangoose zas zúrivý útok. ,,Dobre snivy energetická guľa, pikachu bleskový útok." Oba útoky trafia staryu a zangoosa a ty zostanú ležať na zemi. Zlodej ich vráti do pokéballu a pokúsi sa o útek. ,,Snivy šlehavúý útok. Zastav ho." Snivy vyšle jeden úponok a zlodeja zdvihne nad zem. Podídem k nemu s pikachu znova na ramene a strhnem zlodejovi masku. Na moje veľké prekvapenie je to práve ten zamestanec, ktorý mi ukazoval kuchyňu. ,,prečo ste to spravil?" Ale on neodpovie. zavolám teda policajtu Jenny a tá ho odvedie. Riad ráno vrátim inému zamestancovi a čakám na plácu.

425 Sylphe Sylphe | 12. září 2015 v 12:49 | Reagovat

[420]:

[421]:

[422]:

[423]: + 600 Pb

[424]: 250 Pb.

426 Natka Natka | 29. září 2015 v 16:10 | Reagovat

Zabírám si 3 ;)

427 Sylphe Sylphe | 3. října 2015 v 12:52 | Reagovat

Beru 7

428 Drobecek Drobecek | 4. října 2015 v 14:00 | Reagovat

Pokud Elea neudělá nic s tou sektou, zabírám si jí :D

429 Shayla Shayla | 4. října 2015 v 14:32 | Reagovat

[428]: Už jí má zabranou Elea.

430 Sylphe Sylphe | 4. října 2015 v 20:51 | Reagovat

[427]: Sedmička je zas volná, už ju nechcu :D

431 darth darth | 5. října 2015 v 6:34 | Reagovat

[430]: tak já si jí vezmu

432 Natka Natka | 13. října 2015 v 17:18 | Reagovat

[426]: Udělám ji hned zítra nebo pozítří..

433 Natka Natka | 15. října 2015 v 16:58 | Reagovat

Úkol číslo Tři-Natrhat bobule..

Pomalým krokem kráčím cestičkou lemovanou nádhernými a vysokými stromy. Cesta je malovaná jako z nějakého časopisu o prestižních ulicích. Vedle mého boku rychle kráčí Ampharos celá natěšená co se dnes bude dít. Slíbila jsem jí totiž že si dnes spolu někam vyrazíme. Najednou mně do očí praští nápis restaurace. Je napsán velkými červenými písmeny na jednom z oken. Pod ním je také rozpis prací které nabízejí trenérům kteří žádají o práci. „Co myslíš Ampharos, co kdybychom si něco vydělaly?“ usmála jsem se mile přes rameno na Ampharos. Ta s radostí přikývne a zakýve ocasem ze strany na stranu. Ještě jednou jsem si přečetla rozpis prací. Nevěděla jsem které práce jsou zamluvené a které ne a tak jsem se chtěla zeptat vevnitř. Beze slova jsem s Ampharos za mnou vstoupila do Restaurace. Rozhlédla jsem se pro mě již známé restauraci a zjistila že vyměnily tapety. Jen jsem nad tím pokrčila rameny a pokračovala dál. Dojdu až na konec místnosti před velké bílé dveře. Pomalu je otevřu a vstoupím se zájmem dovnitř. Všimnu si vysokých chlápků v bílém oblečení a s červenými zástěrami kolem pasu. Všechno kontroluje vysoký starší pán v černém sáčku a s motýlkem u krku. „Pardon že Vás obtěžuji, a ráda bych se Vás na něco zeptala,“  řeknu až přijdu k pánovi v úhledném sáčku. Pán se na mně otočí a nadzvedne obočí. „Copak?“ zeptá se hlubokým hlasem a nedočkavě čeká na mou odpověď. Zřejmě mě hodně práce. „Četla jsem si ve výloze rozpis prací a mám zájem,“ usměji se. „Dobře, můžeš natrhat bobule před restaurací a donést je sem, potřebujeme udělat spoustu koláčů,“ pousměje se pán a už se má na odchod. „A dostanu za to peníze,“ zastavím ho. Přeci jen se chci pojistit. Pán se otočí a s lehkým úsměvem na tváři přikývne. „Tamhle máš košík,“ ukáže pohledem na dřevěnou linku na kterém ležel proutěný koš. Pak odejde svižným krokem k hostům v jídelně. „Tak dáme se do toho Ampharos,“ usmála jsem se na ni, zatímco nasávala vůni smaženého masa. Obrátila ke mně pohled a odhodlaně přikývla na souhlas.
Vyšla jsem zadním vchodem před Resauraci a ohřála se tak na slunci. Amharos se rozhlédla a jakmile spatřila velké keře s modrými bobulemi, rychle se tím směrem vrhla. „Amharos, ty nejsou pro nás,“ varovala jsem Amharos. Ta se zastavila a sklopila hlavu. „Dám Ti něco lepšího,“ ušklíbla jsem se a hodila jí jeden poffin. Amharos ho hbitě chytila do pusy a snědla. „Tak hele, dám mezi nás košíkem a pomůžeš mi sbírat, ok?“ usmála jsem se na Amharos když jsem si sedla vedle ní do trávy před keře s bobulemi. Ampharos s úsměvem přikývla a začala jako já sbírat bobule jednu po druhé. Moc zábavné to tedy nebylo. To si to nemohli sesbírat sami? Vždyť je to tak lehké, akorát vyhazují peníze. Přemýšlela jsem nad jejich hloupostí. Košík se tak pomalu plnil, zdálo se že ho nikdy s Amharos nenaplníme. Po chvilce toho měla i Amharos plné zuby a vztekle si zavrčela. „Já vím Ampharos, ale dostaneme za to peníze které potřebujeme,:“ usmála jsem se na Amharos a pohladila ji po zádech. Ampharos smutně vzdychla. Slíbila jsem jí zábavné odpoledne a ne nudné sbírání bobulí před restaurací. Najednou jsme uslyšeli rychlí běh který se ozýval kousek od nás. Rychle jsem popadla košík a zmizela i s Ampharos za roh. Byla jsem zvědavá co nebo kdo k nám běží. Ampharos se usmívala, konečně nějaké vzrušení při nudné práci. Za malou chvilku ke keříku doběhla parta malých dětí bylo jim tak kolem osmi. Byli to tři kluci v otrhaných džínách a špinavých tričkách. Zvědavě jsem sledovala co se bude dít dál. „Tak jsme tady, tady to je!“ řekl s nadšením  kluk s zrzavými vlasy a v červeném tričku. Budu mu říkat Zrzek, protože nevím jeho pravé jméno. „Bobule?  Si děláš srandu,“ zamračil se otráveně kluk s tmavě modrými vlasy které mu padaly až na ramena. Tomu budu říkat Šmoula. „Jo, bobule stejnak tady nikomu nechutnaj!“ rozkřikl se kluk s tmavě hnědými vlasy. Byl celý rozcuchaný, a tak mu začnu říkat Vrabčák. „Vy jste snad úplně pitomý?“ ušklíbl se Zrzoun a složil ruce na prsa. „Budem je prodávat, ne žrát,“ zasmál se jejich hlouposti a klekl si na zem aby mohl sesbírat bobule. To už jsem ale zakročila já a Ampharos. Jde přeci o mou výplatu! „Hej!“ vykřikla jsem nahlas abych na sebe co nejvíc upozornila. Všichni tři se otočili a s údivem a zároveň s odporem na mně koukali. „Tady to jsou bobule restaurace, ne vaše,“ řekla jsem poučným hlasem v naději že mně poslechnou-jak naivní. Ti tři malí výrostci na mně drze koukali. Zrzek vstal a přiblížil se ke mně až na dosah. „No a? Tobě to může bejt úplně jedno!“ ušklíbl se a dal ruce v bok jako kdyby pronesel tu nejchytřejší věc na světě. Ampharos přede mně skočila a vztekle zavrčela. Všichni tři kluci se jen zasmáli. „Přestaňte se smát a jděte pryč, tyhle bobule nejsou Vaše,“ znovu jsem s klidem opakovala třem neposedným drzounům.  „A?“ zasmál se Zrzek zatímco Šmoula a Vrabčák pukali smíchy. Citila jsem že mám velkou touhu ho chytit kolem krku a něco mu udělat. Místo toho jsem se jen vztekle zamračila. „Tako okej, jestli chceš abychom vypadli, musíš mně porazit v zápase,“ ušklíbl se drze Zrzoun a netrpělivě čekal na mou reakci. S klidem jsem se ušklíbla a přikývla že jeho výzvu příjmám..
Již tak na malém prostoru jsem se rozestoupili a připravili se na zápas. Já a Zrzek jsme se postavili proti sobě a Šmoula s Vrabčákem byli po stranách u svého kápa Zrzka. Bylo mi k smíchu že jsem se pustila do zápasu s tak malým klukem, ale alespoň se Ampharos zabaví zápasem. „Připravena holka?“ usmála jsem se mile na Ampharos. Ta s úšklebkem přikývla. „A já si volím Tebe!“ zvolal Zrzek a vyvolal svého pokémona z pokeballu který vyhodil do vzduchu. Z něho obratně vyskočil Quilava. I když jsem moc dobře věděla co je to za pokémona namířila jsem na něj svůj pokedex. „Quilava, ohnivý výbušný pokémon. Otočí se li k Vám během boje zády, buďte opatrní, znamená to že se chystá zaútočit plamenem na svých zádech,“  řekl robotím hlasem pokedex a zaklapl se. To je dobré vědět. „Dobře, Quilavo, ohnivé kolo!“ vykřikl rychle Zrzek a zaťal pěst. Tohle bude opravdu „zvláštní“ zápas. „Elektro koule!“ ušklíbla jsem se a zároveň se usmála na Ampharos. Ta rychle utvořila mezi tlapami velkou Elektro kouli a rychle ji poslala na točící se Quilavu. Elektro koule zasáhla cíl a tak Quilava nemohla pokračovat a byla zasažena. Oklepala se a přikývla že může pokračovat. Zrzek vztekle zavrčel a přikázal Quilavě další útok. „Rychlí útok!“ vykřikl rychle a odhodlaně Zrzek a čekal na průběh dalšího kola. Quilava se rychle rozeběhla proti Ampharos vekou rychlostí až se za ní rozmazaně míhala její silueta. Nic jsem neříkala, jen jsem čekala na vhodnou příležitost. Zrzek už se potichu radoval nad správnou volbou útoku, když v tom jsem rychle vykřikla další náš povel. „Švih ocasem!“ Ampharos rychle zaútočila Švihem ocasu a odpálila tak běžící Quilavu . Ta odletěla kus dál od Ampharos. Zrzek si vztekle dupl. „Dobře, Quilavo rychle uhlíky!“ vykřikl rychle Zrzek další povel své pokémoní samičce. „Rychle se vyhni!“ vykřikla jsem ale Quilava byla rychlejší a tak některé uhlíky Ampharos zasáhly do boku. „Jo!“  vykřikl s radostí Zrzek jako kdyby už měl celý zápas vyhraný. „Amharos, rychle Elektro kouli!“ nedala jsem se. To by tak hrálo, aby mě porazil malý kluk. „Vyhni se Rychlím útokem!“ zkoušel Quilavinu rychlost Zrzek. Tentokrát ale už moc štěstí neměl. Při první kouli se sice Quilava vyhnula, ale při druhé dobře mířené se již nestačila vyhnout a Elektro koule jí zasáhla do boku. Quilava hlasitě vypískla. „Grr, rychle hbitý útok!“ vykřikl rychle Zrzek, odhodlaný vyhrát. Quilava trochu pomalu vyskočila do vzduchu a zatočila se. Kolem ní se začaly točit třpytivé hvězdy které rychle smiřovali na Ampharos. „Švih ocasem!“ vykřikla jsem rychle na svou obranu. Ampharos můj povel uposlechla a když byli hvězdy u ní na dosah, rychle se zatočila a mrštila tak svým silným ocasem do víru hvězd. Ty se rázem proměnily v zlatý třpyt který spadal na Ampharos. Skoro jako z Koordinátorské soutěže. „Tak už to ukončíme, ne?“ ušklíbla jsem se a připravila se na poslední povel. „Voltový útok,“ usmála jsem se. Ampharos se rychle rozeběhla rychleji než mrknutí oka. Za ní se náhle začal táhnout zlatý „plášť“-elektřina. Rychle tak narazila již do tak slabé Quilavi.Quilava na místě nebyla schopna zápasu. „Kruci!!“ naštvaně si dupl Zrzek a stejně tak naštvaně vrátil Quilavu do pokeballu. Mezitím se jeho kumpáni Šmoula a Vrabčák vytratili do neznáma. Takže vzal i Zrzek nohy na ramena a stejně tak rychle jako se objevil tak i zmizel. S chvalitebným úsměvem jsem se podívala na Ampharos. Ta se na mně také usmála, sice trochu vyčerpaně ale vesele. „Dobře holka, dotrháme ty bobule a půjdeme si vyzvednout odměnu,“ usmála jsem se a přiklekla stejně jako Ampharos k bobulím. Jednu po jedné jsme je rychle trhaly protože už uběhla skoro hodina od chvíle co jsme na toto místo dorazily.
Jakmile jsme je všechny natrhaly, vydaly jsme se spěchem k pánovi v sáčku. V ruce jsem za sebou vláčela těžký koš a s úsměvem jsem ho pozdravila. „Tak už to máme,“ usmála jsem se nadšeně na pana v sáčku. Ten si zkoumavě prohlédl bobule jestli jsou v pořádku. Nic jim nebylo a tak se zeptal: „A co Vám tak dlouho trvalo?“ To mně trochu zaskočilo. „No, měli jsme menší problém, ale už je to v pořádku,“ ušklíbla jsem se a čekala jsem na odměnu..

434 Sylphe Sylphe | 15. října 2015 v 18:46 | Reagovat

[433]: + 500 Pb.

435 Cuttie Cuttie | 4. listopadu 2015 v 14:18 | Reagovat

Pokud můžu, zabírám si 7.

436 Cuttie Cuttie | 7. listopadu 2015 v 12:26 | Reagovat

Procházela jsem se okolo restaurace. Byl pěkný, i když chladný den. Tentokrát jsem měla venku Skittyho, který mi hravě poskakoval u nohy a neustále se honil za vším, co se šustlo. Nechala jsem ho, byla jsem ráda, že se baví. ,,Poslyš Skitty nezajdeme do restaurace?“ Skitty naklonil hlavu a pak nadšeně mňauknul a přikývnul. ,,Dobře.“ Zazubila jsem se. On se to po mne pokusil zopakovbat, ale vypadal u toho spíše komicky. Už jsme byli skoro u rerstaurace, na silnici jsme zahli do prava a pak jsme viděli restauraci. Vykulila jsem oči. Restaurace byla na levé straně obklopena Duranty, bylo jich hrozně, dalo by se to nazvat kolonií. Opatrně jsem vešla dovnitř, Skitty mi stále poksakoval u nohy, na rozdíl ode mě nevypadal ani trochu vystrašeně. ,,Dobrý den… Ti Duranti…“ Ani jsem nestihla nic říci. ,,Jsi brigádník? Skvěle, prosím vyžeň je.“ Řekl a tlačil mě ke dveřím. ,,Ale…“ Ani jsem to nedořekla, nenechal mne mluvit a už zabouchnul dveře. Bylo vidět, že jim to straší zákazníky a že jejich restaurtace by se lehko mohla pod jejich kusadly rozpadnout. Přišla jsem k nim, rozhodla jsem se zkusit diplomacii. ,,Ahoj Dauranti.“ Všichni se na mě otočili a okamžitě začali cvakat kusadly. ,,Ale klid…“ Řekla jsem a udělala jsem krok vzad. Duranti na mě stále cvakali, zatímco já jsem se docela bála, Skitty mi hravě skákal u nohy. Musela jsem se usmát, lae dále jsem se věnovala opět Durantům. ,,Proč máte kolonii zrovna zde: Víte.. .Pokud se něco vymkne z kontroly… Nebylo by dobré, abyste ničili tuto restauraci, hodně toho pro spousta lidí znamená.“ Jeden Durant vystoupil z davu všech ostatních. Byl značně větší a hned jsem poznala, že je to jakýsi vůdce. Pustil se do slova a dostalo se ke mně, že tu prostě mají hodně potravy a pryč nehodlají jít, mohou si brousit i kusadla o dřevo. ,,Ale strašíte zákazníky.“ Řekla jsem trochu naštvaně, s tímhle přerostlým mravencem se nedalo ani trochu mluvit. Durant jen výhružně zacvakal ,ale já se nelekla. ,,Takže vy chcete po zlém?“ Byla jsem do toho zapálená a byla jsem odhodlaná tuto práci splnit. Durant jen kývnul a naznačil mi, že když jeho, „vůdce Durantů“ porazím, stáhnou se a půjdou zpátky do lesa. ,,Fajn.“ S úšklebkem jsem přikývnula. Skitty už mi skočil před nohu, ale zastavila jsem ho. ,,Ne Skitty. Já vím, že bys chtěl bojovat, ale kdoví jak je tenhle Durant silný. Je to přeci jen vůdce a ti jsou hodně silní. Nechci, aby se ti něco stalo, proto zůstaň tady.“ Špitla jsem mu a on se přitulil k mé noze. ,,Fajn.“ Vyhodila jsem do vzduchu pokeball a předemnou se zjevilo obrovské, dračí tělo. Charizard. Mohutně zařval a chrlil oheň, poznal potencionálního soupeře a chtíč k boji. ,,Ať si tedy změří síly alfa s alfou.“ Ušklíbla jsem se a Charizard si jen bojovně odfrknul. ,,Ale pojďme někde, kde je místo.“ Pokynula jsem rukou a trochu jsme se vzdálili od restaurace, ale stále jsme na ní v klidu viděli, byli jsme na louce vedle ní. ,,Tak dobře… Jde se nato.“ Ušklíbla jsem se a podívala jsem se na Charizarda, aby zaútočil. Volbu prvního útoku jsem nechala na něm, měl už také své myšlení a já v něj plně důvěřovala, že dokáže zvolit správně. Charizard vycítil slabost proti ohni, a to hodně silnou, protože Durant je hmyzí a železný typ a proti obojím typům má oheň velkou výhodu. Nadechl se tedy a vychrlil mocný žár ohně, který se velkou rychlostí hnal na Durnata, ale ani on nebyl nezkušeným. Použil železnou obranu a proto útok jednoduše vyblokoval a neubral mu vlastně téměř nic, možná i nic. Pak se rozběhnul proti Charizardovi. Jeho kusadla cvakala, z čehož vyplívalo, že se jedná o hmyzí kousnutí. Ušklíbla jsem se. ,,Zastav ho ohnivým tesákem!“ Chariazrd si počkal a když byl mravenec u něj, rozpřáhnul se a silně jej kousnul ohnivým tesákem a vyzvednul ho do vzduchu, vlastně ho měl v tlamě jako hračku. Zasmála jsem se. ,,jen tak dál.“ Mrkla jsem na Charizarda, který držel pištícího a cukajícího se Duranta. Durant ale sebral vše, co v této chvíli měl, a kousnul Charizarda kusadly do tlapy. Charizard se docela leknul a když uvolnil stisk, Durnat se dostal zpět na zem a následně pomocí hrabavého útoku zmizel v zemi. ,,Hah… Charizarde, nic nedělej.“ Řekla jsem trochu znuděně, myslela jsem si, že Durant bude alespoň trochu inteligentní, ale ukázalo se, že není. Za chvíli se pokusil Charizarda vyhodit ze vzduchu, ale marně. Charizard si naschvál zívnul, přičemž Durant se vrátil do díry, protože neuspěl. ,,zemětřesení..“ Napodobila jsem jeho zívnutí. Charizard jen vzletěl a silně se snesl dolů a při nárazu do země se vytvořilo mohutné zemětřesení, kterého vyhodila Duranta ze země a už vypadal hodně poškozeně. ,,Plamenomet!“ Zahájila jsem poslední útok. I Charizard to tak cítil, nadechnul se a mocným plamenem sežehnul ležícího Duranta. ,,Tak co, odejdete?!“ Křikla jsem výhružně a v lepším znění mi pomohl ještě Charizard svým zařváním, dodalo to lepší atmosféru. Durant se jen poplašeně zvednul a rozběhnul se do lesa, za ním i zbytek a za chvíli tu bylo prázdno. Jen jsem si spokojeně přikývnula. ,,Díky za spolupráci kámo, vedl sis skvěle.“ Ušklíbla jsem se na Chariazrda, který si jen odfrknul. Pak jsem na něj namířila pokeball a vrátila ho, přičemž už jsem u nohy zase měla Skittyho. S úsměvem jsem ho pohladila. ,,Tak jdeme.“ Rozešli jsme se dopředu a vešli do restaurace, přímo za šéfem, který ě poslal pro tento úkol. ,,Tak, Duranti jsou pryč, a myslím že už se dlouho nevrátí.“ Zasmála jsem se a čekala na odměnu.

437 Shayla Shayla | 7. listopadu 2015 v 13:18 | Reagovat

[436]: + 600 PB

438 Eluu Eluu | 18. listopadu 2015 v 16:08 | Reagovat

Úkol č. 3.

*Dojdu ke keříku na zahrádce a natrhám bobule.*

439 Rizarden Rizarden | 27. listopadu 2015 v 12:10 | Reagovat

[438]: Myslím, že jsi rtestauraci možná trošku spatně pochopila. Měla by jsi se pořádně rozepsat, a napsat nám sem nějakou pěknou slohovku

440 Rizarden Rizarden | 27. listopadu 2015 v 12:12 | Reagovat

[439]: Ostatně, to je ve článku i napsáno. Stačí jen číst. ;)

441 Eluu Eluu | 27. listopadu 2015 v 14:40 | Reagovat

[439]:

[440]:
Ona to byla jen taková zkouška, jestli mi to projde :D

442 Rizarden Rizarden | 27. listopadu 2015 v 16:39 | Reagovat

[441]: Tak raději nezkoušej. Mohlo by tě to  přivézt do problémů.

443 Rizarden Rizarden | 27. listopadu 2015 v 16:41 | Reagovat

[442]: Jakože takhle jsi porušila rovnou tři pravidla. :D

444 Eluu Eluu | 29. března 2016 v 7:10 | Reagovat

Beru 6

445 Eluu Eluu | 29. března 2016 v 7:10 | Reagovat

*Dneska byl tak pěkný večer… proč sedět doma? Po boku se Snivy jsem se rozešla k restauraci. Neměla jsem náladu si dát obyčejný sandwich, či něco jiného ještě obyčejnějšího. Kolem mě se prohnalo něco… nevšimla jsem si co. Zašustilo to v keři a zmizelo… Vešla jsem do restaurace, která byla poloprázdná a personál restaurace stál v jednom rohu a něco probíral… kdyby jen třeba šéfkuchař s číšníkem, ale celý personál?*
Dobrý den, mohla bych se zeptat, co se stalo? Většinou tady máte plno… *vypadalo to, že mě odmítnou a pošlou pryč, ale nakonec se jeden z ustaraných číšníků otočil a povzdechnul si.* Nemáme na co servírovat hostům jídlo… začalo to jedním talířkem, pak hrnečkem a teď se nám postupně každý den ztrácí víc, jak deset talířů, hrnečků, podtácků… nevíme, co si máme počít… jestli někdo z personálu, nebo někdo jiný… *Podívala jsem se na Snivy, která jen pokrčila rameny. Kdo by proboha kradl nádobí restauraci? Jiná restaurace kvůli prestiži? Či co…? Zamýšlela jsem se nad tím jistých dlouhých pár vteřin. Uvážila jsem, že jistě… nějaký kuchtík to být mohl, ale i na malého chlapce, či děvče je moc, aby odnesl tolik talířů a hrnečků odnesl úplně bez povšimnutí a sám… podívala jsem se na Snivy, ta je mrštná, rychlá a často si najde něco, o čem ani já sama nevím.* A nemohl to být nějaký zatoulaný, či divoký pokémon? *Zeptala jsem a kdybych měla detektivskou čepici, určitě bych si jí nasadila… a tu fajfku… ano, chci si zahrát na detektiva.* Pokud dovolíte, ráda bych se tady po tom porozhlédla. *Pousměju se, veškerý personál zoufale kývne.* Smím tu zůstat přes noc? Abych věděla, kdy se nádobí krade? *Zeptala jsem se, šéfkuchař, celý nejistý a zmatený nakonec kývl, i když ne moc přesvědčivě…
Všichni hosté i personál už odešel. Dala jsem na dveře cedulku “zavřeno” a rozešla se ke kuchyni. Bum, prásk, klap. Nějaký hrnec s řinčením dopadl na zem a shodil sebou pár hrnečků, které se rázem o podlahu rozbily. Nahmatala jsem vypínač a rychle rozsvítila světlo, jako stín se ta malá potvora vypařila. Došla jsem ke kastrolu a překvapeně se podívala na talíře. Veškeré pozlacené talíře byli pryč, ty normální zůstaly… u hrnečků to bylo stejně a hrnce… ty jsou lesklé pořád, proč si je zloděj nevzal? Rozešla jsem se k oknu, kterým se ničitel dostal dovnitř. Raději jsem okno nechala otevřené a za kuchyňskou linkou jsem čekala. Jedna hodina pryč, druhé.. už jsem pomalu klimbala, když náhle jsem zaslechla ťapky kouzající po podlaze. Rychle jsem zašmátrala po vypínači a rozstvítila. Překvapeně jsem se podívala na rattatu, která mezi zuby držela hrnek a pískavě se na mě dívala. bylo mi vše jasné. Odnášela lesklé talířky a hrníčky, protože se jí to líbilo a myslela si, že to je k jídlu… a hrnce… ty prostě neunesla.
Snivy rattatu přesvědčila, aby toho nechala a rattata utekla někam do lesa, bohužel se hrníčky a talíře už nikdy nenašly, ale mnoho lidí přispělo restauraci svými talíři, takže se brzy jejich police zase naplnili.* Myslím, že je případ u konce *Zazubila jsem se na šéfkuchaře.* Byla to celkem zábava… *Zívla jsem, celou noc jsem nespala*

446 Sylphe Sylphe | 29. března 2016 v 20:18 | Reagovat

[445]: + 200 Pb

447 Petr Petr | 9. dubna 2016 v 21:39 | Reagovat

Vezmu si 4 ;)

448 Petr Petr | 9. dubna 2016 v 21:51 | Reagovat

Je tu nový den a nové úkoly! Známá rutina - vstanout, vzít dopisy a kouknout se na úkoly. Dnešní úkoly mně ale nějak zarazily. Samí pokémoni! Tedy, skoro. "Ale nemůžu pokémony,když mám dluh..." povzdychnu si a listuju v úkolech. Ty řádky jsou snad nekonečné, už v nich plavu. A voilá! Úkol č. 4 nezní vůbec zlé! Takže obléknout a hurá do restraurace! Číšník mě ale tentokrát nepřivítal. Onemocněl. "Jakto?" ptal jsem se, ale nikdo nevěděl. "Tak víte co, já za něj vezmu náskok." nabídnu a vezmu si zástěru. Tak zlé to být nemohlo, zvlášť po mých zkušenostech. První zákazníci přicházeli a já začal s mojí dočasnou brigádou. "Dobrý den, co to bude?" zeptal jsem se. "Já si dám....eh......eh...." řekla mi jedna zmatená zákaznice, která protáčela jídelní lístek vzhůru nohama a v podstatě všemi směry a nechápala,co je to Éffe Bologne. "To jsou špagety, bologne je omáčka." pomohl jsem jí a ona konečně pochopila, co to je. Chtěla to a ještě chtěla džus. Takže roznáška! Nevím proč, ale jsem děsně nemotorný, takže mi to hodně padalo.... naštěstí jen na začátku. Zákazníci mi ale nepřišili nějak naštvaní, takže si asi uvědomili, že jsem brigádník a tak se u mně ty chyby očekávají. Ale když si jeden pán objednal pečeného lososa, nějak to trvalo. Tak jsem to šel zkontrolovat. Ale ouvej! Když jsem otevřel dveře, nastal hrozný výbuch. "Proboha, co se stalo?!" vykřikl jsem. "No, tady Pepe to nějak nehlídal a on se ten losos připálil, až bouchla trouba...." řekl šéfkuchař. Takže jsem to musel ještě uklidit. Teď to ještě trvalo, zákazníci byli nedočkaví a pěkně hladoví a byl jsem v děsném šoku z toho výbuchu. Naštěstí bylo nakonec vše hotové a já pokračoval. A tak šel čas. Všechny ty hosty nejspíš bavilo to, jak nemotorně to nesu, ale chutnalo jim, to šlo poznat. Cítil jsem se tak dobře, i když ten připálený losos už to má chudák za sebou.... ale co, každá věc má své + a -. A hele! Už tu byl konec mé směny. Sestra Joy řekla, že se zítra číšník opět vrátí, že to prý nic nebylo, jen slabá chřipka. Poděkoval jsem za práci a v duchu jsem doufal, že se to někdy zopakuje.

449 Sylphe Sylphe | 9. dubna 2016 v 21:55 | Reagovat

[448]: Získáš 170 Pb.

450 Petr Petr | 10. dubna 2016 v 7:55 | Reagovat

Vezmu si 3 (ano, riskuju své zdraví) :D

451 Petr Petr | 10. dubna 2016 v 8:29 | Reagovat

Jakmile slunce vyšlo nad obzor, vstával jsem. Dnes byl opravdu krásný den, všechno se zelenalo po dlouhé zimě a teď vše rozkvétá. Chtěl jsem se na to dívat věčně, ale chtěl jsem zase nějaký úkol v restauraci, ať splatím svůj dluh. Netrpělivě jsem čekal na obálku, která stále nepřicházela. „Sakra, kde to vázne?“ říkám si a netrpělivě čekám u dveří. Ale jejda! Když otevřu schránku, vyletí na mně stovky dopisů! Takže na mě čekalo pěkné omráčení. Když listuju mezi dopisy a najdu ten z restaurace, vyhodím všechny ostatní. Stejnak to jsou jen letáky a noviny. Když dopis otevřu, píše se v něm: Restaurace vám opět nabízí úkoly pro peněžitou hodnotu. Vyberte si z následujících úkolů atd. Bylo to těžké rozhodnutí, bylo tam spoustu náročných úkolů. Čtu si ty úkoly a teď tu málem zkolabuju! Úkol č. 3 je přímo horor! "To musí někdo zastavit!" řeknu a běžím do restaurace.  Jakmile jsem tam, číšník mně přivítá a já už vidím tu spoušť! V jezírku plavou mrtví Magikarpové a zákeřná Carvanha! „Nebojte, já vám pomůžu.“ řeknu a pustím se do toho. Ale ouvej! Jakmile se přiblížím, Carvanha mně pěkně kousne, „Au!“ zařvu a zákazníci se na mně podívají. Naštěstí už jsem nějaké ty kousnutí zažil, takže to není nejhorší. Vzal jsem si na to raději rukavice, ale ona je snad nějaká divná, protože mně kousla i přes tu rukavici. Takže nastalo další „Au!“. Stále jsem přemýšlel, jak tomu zabránit. „Pokémony nemám, po dobrém to nepůjde….“ říkal jsem si v duchu možnosti, které nevyšly. Carvanha se na mně dívala, jako by mně chtěla zrovna zabít. Cvakala zuby a vyčkávala, až se zase objevím. A najednou mně to napadlo! Musíme ji nějak přesunout! I přes nebezpečí dalšího kousnutí. Ale to jsem hodlal riskovat. Kdyby náhodou, naproti je nemocnice. Ale začalo to celkem dobře. No, jen začalo. Byl to její plán! Jakmile jsem ji zvednul, zase mně kousla. „To je snad nějaká kousavka nebo co…..“ řeknu si a snažím se jí zvednout, aniž by mně kousla. No, byl to jen pokus. Bohužel mně zase kousla. Takže po pár náplastech jsem pokračoval. Zkusil jsem kožené rukavice, ty by snad měly fungovat. Ale ne! Ona je zase překousla! Už to vypadalo beznadějně, ale pak mně napadlo ji nějak postrašit. Ale jak? Ona se snad nebojí ničeho! A pak mně to napadlo! „Třeba nemá ráda pavouky….“ navrhnu a číšník mi donese pavouka. Fuj, byl ohavný a bál jsem se ho, protože mám děsnou arachnofobii. Ale nevadí, když jsem měl vyděsit Carvanhu, tak to přežiju. Carvanha se ale nelekla! Kdo ví proč, asi se jich nebojí. Tak toho pavouka zase odnesli a já dumal, čeho se tak může bát. A pak jsem se podíval a uviděl jsem nemožné! Ona se bojí psů! Takže je to kynofobie. Konečně už vím, čeho se bojí! Naštěstí jedna paní měla před restaurací psa. A jelikož jsem psa už měl, vím, jak s nimi zacházet. Vzal jsem ho a postavil před Carvanhu. Pes na ni začal velmi hlasitě štěkat. Ona se lekla a omdlela, až plavala mezi ty mrtvé Magikarpy. A pak to bylo snadné. Vzal jsem psa a zase ho uvázal před restaurací. Pak jsem dal pryč ty mrtvé Magikarpy, což byla hrůza, protože mrtvol se taky bojím. Další bod jsme přesunuli Carvanhu do náklaďáku s vodou, aby se nebála a ten jí odvezl do útulku. Kdo ví, třeba někdo bude chtít takovou kousavku. A nakonec jsem zašel pro nové Magikarpy. Ale byli děsně malí, tak jsem se o ně ještě staral. Vyrůst měli až za pár dní, tak jsem se na ně vždy šel podívat, jak se jim daří. Teď už budou plavat v klidu, protože je ta kousavka Carvanha už pryč. A ještě jsem šel za sestrou Joy, aby mi dala pryč ty náplasti. Ale byla to příšerná bolest! Naštěstí to trvalo jen krátce, pak mi dala nějakou mast a řekla, že to nic nebylo. To se mi ulevilo, nechci dostat nějaký Carvanhí virus a měnit se jak vlkodlak v nějakou rybu. Ano, mám divnou představivost. Naštěstí bylo vše ok a já se ještě vrátil do restaurace. Ale ouvej! Na zemi je rozbité akvárium a mrtví Magikarpové!
„Proboha, co se stalo?!“ vykřiknu zděšením. „Ále, Pepe uklízel a drcl do akvária. No a ono se převrhlo a Magikarpové poumírali….“ povzdychl si číšník a dál dělal svou práci. Takže jsem to musel ještě uklidit a zase pro nové Magikarpy. Naštěstí jich tam měli dost, takže žádný problém. Pak jsem šel ještě pro nové akvárium a dal jsem ho raději na bezpečnější místo. Magikarpové si bezstarostně plavali a dělal různé psí kusy. Všichni se tomu smáli a obdivovali je. Pro mě to byl pocit zadostiučinění. Byl to dlouhý den a dlouhý příběh, plný nebezpečí a kousavek, ale naštěstí už je to za námi. Kdo ví, co mně bude čekat příště, třeba další dobrodružství.

452 Sylphe Sylphe | 10. dubna 2016 v 17:23 | Reagovat

[451]: + 350 Pb

453 Petr Petr | 11. dubna 2016 v 13:16 | Reagovat

Teď si dám úkol číslo 5, ten mi nešáhne na zdraví (doufám) :D

454 Petr Petr | 11. dubna 2016 v 13:42 | Reagovat

Je tu další den a já opět netrpělivě čekám na úkoly. Poště to zase trvalo, než to dovezli, tam snad pracují lenochodi nebo co. Naštěstí obálka dorazila a já ji otevřel. Byly tam další zajímavé úkoly, které jsem mohl splnit. Nakonec jsem si zvolil 5: V restauraci se bude konat zasedání jakýchsi důležitých politiků, pomoz jim to zorganizovat. Pro mě to naštěstí nebyl žádný problém, jsem velký organizátor a byla by to pro mě velká čest. Takže jsem se oblékl, posnídal a pak už hurá do restaurace. Cesta byla příjemná, tedy spíš do té doby, než jsem zakopl o dlažební kostku, která byla příšerně špatně odsunutá. No, naštěstí z toho byly jen škrábance, ale kdo ví co příště. Jakmile jsem vstoupil, pozdravil jsem se s číšníkem a poznal hlavního předsedu těch politiků. „Těší mě. Jdu vám pomoct s organizací.“ řekl jsem předsedovi a on mně s radostí uvítal. No, pro mě to taky ze začátku radost byla, ale jak jsem viděl ten seznam, co všechno mám zorganizovat, divím se, že mi z toho nepraskla hlava. Naštěstí mi řekl, že mi s tím pomůže, tak jsme se dali do toho. Řekl mi ještě, že to začne v 18:00. Což bylo celkem špatné, protože už bylo 8:00. Ale za 10 hodin by se toho dalo hodně stihnout. Tak jsem se dal do práce. 1. bod bylo oblečení. Šel jsem ho vyzvednout do čistírny. No, začalo to slibně, ale kde se vzal, tu se vzal, objevil se problém. Čistírna měla otevřeno až od 9:30. Takže jsem si tam pěkně počkal příslušnou dobu a vyzvedl si oblečení. To by byl 1. bod.  2. bod bylo jídlo. To nebylo tak těžké, šel jsem domů a ukuchtil jsem pár specialit, např. pizza-šneky a jiné věci, co umím a mohly by jim chutnat. 3. bod byla tabule na psaní. No, tabule se daly sehnat všude, ale u nás nebyla ani jedna prodejna otevřená. Což byl velký problém. Naštěstí moje teta má spoustu tabulí a tak mi jednu dala. 4. bod byly fixy na psaní na tabuli. Naštěstí mám náhradní fixy doma, tak jsem je donesl. Koukl jsem na hodiny, a ejhle! Už bylo 12:30! Byl nejvyšší čas spěchat! 5. bod byla výzdoba. Stačilo vzít pár květin a bylo to. 6. bod byly papíry. To bylo naštěstí snadné, doma jsem jich měl spoustu, takže žádný problém. 7. bod byly papírnické potřeby (tužky, zvýrazňovače atd.). To už bylo horší, protože u nás takový obchod nebyl. Ale samozřejmě jsem to musel nějak sehnat, koneckonců je nechci zklamat. Tak jsem zašel do normálního obchodu, jestli to tam nemají. A helemese! Oni to tam mají! Tak jsem to pěkně nakoupil a šel jsem k bodu 8, což bylo sepsat řeč. Takže zase domů a honem napsat nějakou řeč. V půlce se kouknu na hodinky a zase ejhle! Už je 15:45! Musíme přidat! Za hodinu jsem to měl a byl tu předposlední bod: obálky. Ty byly snadné, ty se dali koupit na poště, tak jsem je tam vzal. A taky jsem se kouknul, proč jim to tak trvá. Paní mi tam řekla, že ať si to prý vyzkouším, že to není tak lehké. A já raději mlčel. Obálky jsem koupil, označil a dovezl. A konečně poslední bod! Ale byl to ten nejtěžší: sehnat nějaké Pokémony na testy. Teď jsem přemýšlel, kde je mám sehnat. A bylo už 17:00, takže jsem na to měl jen hodinu! Běžel jsem do domu, kde byla moje teta, jestli mi nedá nějaké Pokémony, že je nutně potřebuju. A ona řekla, že jo, že už jich tu má moc a má jich plné zuby. Tak jsem si jich pár vzal a honem jsem běžel. Když jsem dorazil, bylo 17:59. Takže jsem to stihnul. Všichni hosté už dorazili a nestačili se divit, jak jsem to zorganizoval. Myslím, že tohle byl velký úspěch. Byl jsem rád, že jsem to takhle zvládnul, takovou organizaci jsem ani netušil, že zařídím. Naštěstí je pro mě restaurace vším, zvlášť když mám dluh, který chci konečně splatit. Vím, že to nebude dneska, ani zítra, ale brzy. Hodně brzy, ale to předbíhám. Jinak co se zasedání týče, dopadlo to celkem dobře, pokémonům se to asi taky líbilo. Koneckonců, když mohli být slavní, tak toho patřičně využili. A co se personálu restaurace týče, i ti byli spokojeni, protože si tam chtěli i objednat a to znamenalo větší zisk. Pro ně jsou zákazníci vším. Jen si pořád mění jména. Tak jsem se šel ještě zeptat číšníka, proč. On mi jen řekl, že jednou za čas ty jména už nejsou in, tak to prostě změní a to zákazníky láká. No a mně to konečně docvaklo. Politici poděkovali a odešli. Já jsem uklidil, což moc dlouho netrvalo, a pak jsem ještě zkontroloval, zda mi něco nechybí. Ale mně to přišlo jako nic, protože restaurace byla čistá, spokojená a i já jsem sdílel tu spokojenost. Kdo ví, co mně čeká příště, třeba další nějaká důležitá organizace nebo třeba ještě větší a zajímavější dobrodružství. Ale to už předbíhám.

455 Sylphe Sylphe | 11. dubna 2016 v 17:15 | Reagovat

[454]: Dostaneš za svou snahu 300 Pb.

456 Petr Petr | 15. dubna 2016 v 13:12 | Reagovat

Vezmu si úkol 7, to s tím klefkim ;)

457 Petr Petr | 15. dubna 2016 v 13:27 | Reagovat

Byl tu nový den a nové úkoly. Na ty jsem se obzvlášť těšil, protože za ně dostanu PB a splatím dluh, který se každým úkolem zkracuje a zkracuje. Ale i dneska to nějak vázlo, asi nějaká porucha v dopravě nebo co. Každopádně je konečně dovezli a já mezi nimi začal listovat. Ale jelikož jsem neměl zatáhlé žaluzie u okna a slunce hodně, hodně svítilo, tak mi zaslepilo ten papír. Takže jsem šal zatáhnout žaluzie a hned to bylo lepší. Úkolů hodně ubylo, protože jsem dobrý brigádník a splnil jsem již 3 úkoly. Zbyly tam úkoly 1,2,6,7,8,9 a 10. Bylo náročné si vybrat, protože tam bylo spoustu rozdílných událostí. Nakonec jsem si ale zvolil úkol 7. Oblékl jsem se a šel jsem do restaurace. Bylo pěkně, slunce hřálo a já si bezstarostně šel. Začala ta cesta dobře, no pak už to bylo jedno zakopnutí za druhým. Jednou jsem dokonce málem spadl do staveniště! Vždyť mně mohli ubetonovat zaživa! Naštěstí jsem uhnul a pokračoval dál v cestě. Jenže pak na mně spadly nějaké noviny! Takže jsem je zmuchlal a hodil do koše. Když už jsem byl konečně u restaurace, málem mně srazilo auto! Naštěstí jsem opět uhnul a šel dál. No, nechtěl bych, abyste zažili to, co jsem slyšel. To byl takový děsný hluk, že mně odmrštil od dveří. Všichni zákazníci byli velmi napjatí z toho Klefkiho, co tam řinčel. „To bude velký oříšek…“ řeknu si a pustím se na to. Vrátím se zpět a pokusím se ho nějak chytit, ale on pořád řinčel a řinčel a řinčel. Takže to nebude tak snadné. Naštěstí jsem už zažil horší věci, tak tohle nebude žádný problém. Jenže on si prostě nedá pokoj, pořád obtěžuje zákazníky. Musíme to rozlousknout! Pak mně něco napadlo, tak jsem to šel zkusit. Napadlo mě, že bych ho nějak uspal, nějakou ukolébavkou nebo tak. Tak jsem nějakou řekl a ono to fakt pomohlo! Asi je má fakt rád. Tak jsem ho dal do útulku a tam si ho někdo vezme. Takže bylo hotovo. Zákazníci poděkovali a já se opět cítil dobře.

//PS: Dneska je to kratší, moc se mi nechce psát :/

458 Sylphe Sylphe | 22. dubna 2016 v 22:40 | Reagovat

[457]: Získáš 160 Pb.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Credits:
Ikonky členů a postav - Pokemaniak.cz
Odznaky - Pokemaniak.cz
Pokémoni - Virtuadopt.com
Sprites - Pldh.net ,
Ikonky počasí - bharathp666
Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak
Jj, Ríša ftw