Literární soutěž

7. března 2014 v 12:00 | Deny el Infian |  Soutěže
Blog může oslavovat za velmi krátkou dobu již více než třicet členů a my si toho neskutečně ceníme. Touto cestou bychom vám tedy moc rády poděkovaly, za to, že tu jste, že hrajete a že jste nám dali a stále dáváte šanci to tu vést.
K této příležitosti tedy vyhlašujeme historicky první soutěž.
Vzhledem k tomu, že hra je dost o psaní a slohu, nebude od věci, když soutěž bude literárního rázu.

O co tedy přesně půjde?
Vaším úkolem je napsat povídku, kde hlavní postavou jste vy a vaši Pokémoni v této hře, nezapomeňte tedy dodržovat, jakou mají povahu, které útoky umí a podobně.
Téma povídky je "Setkání s Rakeťáky", jak se ho ujmete dále je čistě jen na vás.
Povídka musí být nejméně na jednu A4.
Hotové práce nám posílejte sem do komentářů a rovnou vás prosíme, abyste pod tento příspěvek tedy nic jiného napsali, maximálně nějaké dotazy a podobně. Děkujeme.
Čas máte do úterý jedenáctého března, přesněji do dvanácti hodin ranních.

1.-3. místo - ceny jsou překvapení.
4.-poslední místo - 100 Pb za účast.

Ještě jednou děkujeme a těšíme se na vše příspěvky,
S láskou vaše adminky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Danielio Danielio | 9. března 2014 v 16:44 | Reagovat

Je zvláštne ako rýchlo sa človeku dokáže pokaziť deň. Ráno sa zobudíte do nového dňa, dúfajúc že vám ho nič nepokazí, ale život vám ho pripraví ináč. Volám sa Danielio a som tréner pokémonov. Spolu so svojím Cyndaquilom, Zigzagoon a Lotadom sa dnes chceme vybrať z mesta Pewter na Mt.Moon, kvôli tréningu. Vyzerá to ale že dnes to nebude len tréning.

    Zvonenie budíka, ten najotravnejší zvuk aký si ráno dokážem predstaviť. Ihneď sa načiahnem za mobilom aby som to otravné zvonenie vypol. Prvá vec ktorá mi ale príde pod ruku ale nie je mobil ale (nanešťastie) niečo mäkké a teplé. Začujem vrčanie a keď pomaly otvorím oči, zistím že vec ktorú držím v ruke je moja Zigzagoon. Okamžite svoju ruku odtiahnem ale je už trocha neskoro. Zigzagoon sa postaví a vycerí na mňa zuby, zjavne nespokojná že som ju tam nemilo zobudil.
„Dobré ráno Zigzagoon, ako si sa vyspala?“ začnem trochu neisto, konečne sa mi podarí vypnúť budík. Zigzagoon dá jasne najavo že si nepraje aby som ju takto v budúcnosti budil a otočí sa mi chrbtom. Odhrniem zo seba perinu, čo bol ďalší chybný pohyb. Už len počujem ako na zem dopadne niečo ťažšie. Spopod postele vylezie dosť naštvaný Cyndaquil ktorý ležal na mojej posteli celú noc.
„Prepáč Cyndaquil, ale vieš čo som povedal o spaní v mojej posteli.“ Cyndaquil sa zatvári trocha urazene. Ja si len povzdychnem a idem do kúpeľne, rýchlo sa prezliecť. Tam nájdem vo vani plávať Lotada. Pozrie sa na mňa a aj sa pozriem na neho. A takto stojíme niekoľko minút, pokiaľ ma nenapadne že by som ho asi z tej vane mohol aj vybrať. Na dnes som mal naplánovanú cestu na Mt.Moon a chcel som tam stráviť čo najviac času, preto som mal budík nastavený už na 5:30. Po tom čo som na seba rýchlo hodil džínsy, tričko a červenú bundu som sa vrátil do izby. Zbalil som si svoje veci a dal Cyndaquila, Zigzagoon a Lotada do svojich pokéballov. Vyšiel som z izby a zamkol som ju, dávajúc kľúčik sestre Joy. Prespávanie v Poké Centre má svoje výhody. Mohli ste tam byť až tri dni za sebou zadarmo a mali ste aj zadarmo raňajky a večeru. Ešte dnes večer by som tam chcel prespať, potom sa asi presuniem späť do Viridianu.
Na raňajky som si nabral trocha praženice a snažil som sa ju čo najrýchlejšie zjesť. Do ruksaku som si zbalil fľašu s vodou a zopár chlebíčkov na obed. Rozlúčil som sa so sestrou Joy a opustil som Poké Centrum. Najprv som potreboval prejsť cez mesto aby som sa mohol dostať na Cestu 3. Vybral som sa na sever. Po ceste som si všimol štadión mesta Pewter. Už som sa nemohol dočkať na deň keď do neho vstúpim ako vyzývateľ a porazím trénera štadiónu, Brocka ktorý používa kamenné typy.
„Raz z tadiaľ vykráčam aj s odznakom v ruke.“  Poviem si len tak pre seba a pri tom vytiahnem zo zadného vrecka nohavíc krabičku do ktorej plánujem dať všetky odznaky. Vložím ju späť do vrecka a vyberiem sa tentokrát smerom na východ a po pár minútach už mám pred sebou ceduľku označujúcu Cestu 3. Pri ceduľke ale bola ďalšia, ktorá tam ešte včera nebola, tak si ju narýchlo prečítam.
„Na Mt.Moon sa posledný týždeň pohybovala podozrivo vyzerajúca skupina ľudí, ktorá ignoruje odkazy polície aby opustili Mt.Moon. Prosíme občanov aby obmedzili návštevy Mt.Moon pokiaľ sa problém nevyrieši.“ stálo na ceduľke. Ja mám teda šťastie. No ale čo už, výlet už bol naplánovaný a nechcem svojich dvoch zverencov sklamať. Dúfajúc že tú skupinu ľudí počas svojho tréningu nestretnem, vyberiem sa Cestou 3. Po hodine cesty smerom na východ som sa dostal ku kopcu ktorý rozdeľoval Cestu 3 a Cestu štyri. Pár minút šliapem do kopca až konečne uvidím ceduľku hlásajúcu že som už na Ceste 4. Teraz smerujem chvíľku späť na západ až dôjdem ku vstupu do jaskyne ktorá je pod Mt.Moon. Pri vstupe je podobná ceduľka ako v meste Pewter.
Neplánoval som ísť hlboko do jaskyne, chcel som sa zdržať len na prízemí. Viem však že táto jaskyňa má ešte dve podzemné poschodia. Tam by asi mohla byť tá podozrivá skupina ľudí, nakoľko na prízemí toho nie je veľa čo vidieť. Vytiahol som tri pokéballi a povolal všetkých troch.
„Počúvajte vy traja, čo by ste povedali na to že pôjdeme trocha hlbšie ako som vám sľuboval?“ spýtam sa ich. Cyndaquil začal nadšene poskakovať a Zigzagoon tiež nemohla skryť svoje nadšenie, i keď sa snažila tváriť pokojne. Lotad sa tváril že by robil najradšej čokoľvek okrem toho čo som práve povedal. Vojdeme trocha hlbšie do jaskyne, po ceste len rozoženieme zopár Zubatov. Konečne nájdeme schodisko vedúce na nižšie poschodie. Schodisko bolo trocha slabo osvetlené ale po minúte zostupu som si všimol že na konci schodiska niekto stojí. Pomaly som sa k tej osobe priblížil. Bol to muž, okolo 25 rokov, asi tak meter osemdesiat. Na sebe mal čierne tričko s dlhým rukávom a tmavočerveným R vpredu, k tomu čierne nohavice. Na hlave mal čiernu čiapku. Čupol som si za skalu a čakal čo sa stane. Po pár minútach k nemu prišla nejaká žena, dosť podobne oblečená. No, mohlo to znamenať dve veci. Buď je to tá skupina čo nechce opustiť Mt.Moon, alebo sú tí dvaja nerozlučné dvojčatá. No, jediný spôsob ako to zistiť je vyliezť spoza skaly a spýtať sa ich. Ako náhle som vystúpil spoza skaly a oni dvaja zbadali mojich pokémonov, vykročili ku mne.
„Stoj tam kde si!“ zakričala tá žena. Keď ku mne prišli, premerali si ma a mojich pokémonov. „Odovzdaj svojich pokémonov a odíď!“ povedal muž. Ja som na nich len neveriacky pozrel. Odovzdať týchto troch? Dobre, nie sú to práve tri klbká radosti, ale len tak ich niekomu dať lebo vyzerajú o dosť skúsenejšie ako ja? Ani náhodou.
„Prinúťte ma!“ povedal som s úškrnom. Obidvaja vytiahli pokéballi a povolali Koffinga a Sandshrewa. Dvojitý zápas, toto bude problém. Zigzagoon neznáša keď musí s niekým zápasiť po svojom boku. A s Lotadom to tiež nie je možné, nakoľko som ho chytil len predvčerom a ešte sme ani nemali spolu tréning. Rozhodol som sa teda asi pre najlepšiu variantu. Vrátil som Cyndaquila do pokéballu. „Koffing nárazový útok!“ „Sandshrew škrabavý útok!“ zakričali moji protivníci. „Zigzagoon ľadový vietor, Lotad zpevnenie!“ Zigzagoon poľahky odfúkla Sandshrewa ktorý má typovú nevýhodu voči ľadovým útokom. Lotad si najprv neuvedomil čo som to od neho chcel, ale tesne pred tým ako do neho Koffing narazil použil spevnenie, čo mu zvýšilo už aj tak dosť vysoký obranný status, takže Koffing sa od neho len tak odrazil. „Sandshrew vráť sa!“ „Koffing, použi smog!“ zakričali tí dvaja. „Lotad vráť sa a Zigzagoon, použi ďalší ľadový vietor!“ Zigzagoonin ľadový vietor poľahky prešiel cez Koffingov smog a zasiahol ho. „Koffing nárazový útok!“ zakričal chlapík. „Zigzagoon rýchly útok!“ Zigzagoon vyštartovala a skôr než sa stihol Koffing čo i len pohnúť ho Zigzagoon zasiahla. Obidvaja na mňalen neveriacky pozerali a rýchlo sa rozbehli do vnútra jaskyne. Zigzagoon sa na mňa spokojne pozrela, lebo som splnil sľub že nebude bojovať v dvojitých zápasoch, nakoľko jej Lotad vlastne nijako nepomohol. Vrátil som Zigzagoon do jej pokéballu a vybral som sa za tými dvoma.

2 Danielio Danielio | 9. března 2014 v 16:45 | Reagovat

To čo som našiel ma dosť prekvapilo. Asi zo desať robotníkov rozbíjalo skaly a vyberali z nich niečo čo sa podobalo na skameneliny. A v strede jaskyne stáli tí dvaja ktorých som porazil a pri nich ešte niekto, tiež podobne oblečený. Keď ma zbadal podišiel ku mne, s tými dvoma za sebou.
„Ja som jeden zo štyroch vedúcich tímu Rakeťákov Proton. Počul som že si nám robil menšie problémy. Nanešťastie teraz keď si už videl čo tu robíme, ťa nebudem môcť len tak ľahko pustiť, to nie. Buď sa teraz pridáš k nám, alebo ti odoberieme tvojich pokémonov a vysadíme ťa na vrchu Mt.Moon.“ povedal ten chlapík. Takže vedúci. To by vysvetlilo prečo bol oblečený v tak trocha lepších šatách, jeho bunda s R mala zlaté rukávy a mal na sebe biele čižmy. Dal som mu jedným trochu neslušným gestom najavo že nemám záujem ani o jednu z možností. „Tak dobre,“ povedal. „Ukážem ti čo titul vedúceho znamená, Golbat poď von!“ vytiahol zo svojho opaska pokéball a z neho vyletel Golbat. Vytiahol som svoj pokédex aby som sa pozrel aký je ten Golbat asi silný, nakoľko toto bolo prvý raz čo som jedného videl naživo. Ten Golbat bol level 22. Už teraz som vedel že tento zápas nedopadne práve najlepšie. Mám u seba dvoch pokémonov na leveli 7 a Zigzagoon na leveli 13. Nevyzerá to pre mňa práve najlepšie. Rozhodnem sa teda zariskovať. „Lotad poď von!“ povolal som Lotada, ktorý vyzeral dosť prekvapený že ide zápasiť. Vedel som že Lotad má typovú nevýhodu, ale potreboval som niekoho s vysokou obranou aby som Golbata vysilil. „Lotad použi zpevnenie!“ „Golbat, hryzavý útok!“ Lotad síce stihol zareagovať včas, ale bolo jasné že Golbat napáchal dosť škody. Potreboval som znížiť jeho útočnú silu. „Lotad vrčanie!“ „Golbat, znova sa doň zahryzni!“ Lotad použil vrčanie čo Golbatovi trocha znížilo útočnú silu, a možno by mu ju znížil až na minimum, keby Lotad potom čo sa do neho Golbat znova zahryzol prestal vrčať a len sa na mňa nechápavo pozeral. Po chvíľke odpadol, nakoľko Golbat doň ešte raz zahryzol. „Dobre Lotad vráť sa! Cyndaquil poď von!“ Teraz som mal v pláne niečo iné. Viem že Zubat sa orientuje podľa zvuku. Ale Golbat už má oči, takže zvuk až tak často na orientáciu nepoužíva. Preto znížim jeho presnosť na úplné minimum.
„Cyndaquil, nech sa deje čokoľvek, používaj dymovú clonu!“ „Golbat, krídlový útok!“ Golbat než si stihol uvedomiť čo sa deje, schytal riadnu dávku dymu priamo do očí, kvôli čomu minul a narazil do nejakej skaly. „Dobre Cyndaquil pokračuj!“ „Golbat, nájdi toho otravného potkana pomocou zvuku! A použi hryzavý útok!“ Golbat zrobil tak ako mu bolo povedané a lokalizoval Cyndaquila pomocou zvuku. Letel priamo na Cyndaquila, ale ten sa mu dokázal len tesne vyhnúť. Golbatova presnosť išla znova dole, nakoľko Cyndaquilov dym po dlhom používaní výrazne zhustol. „Cyndaquil, stále neprestávaj!“ Vedel som že táto stratégia Golbatovi neublíži a že stačí jeden zásah od Golbata a Cyndaquil skončil. Potreboval som si ale pripraviť podmienky pre svoju najsilnejšiu zápasníčku. „Golbat, použi metúci lúč!“ zakričal naštvaný Proton. Cyndaquilovi sa  podarilo ešte viac rozšíriť dymovú clonu, ale nanešťastie bol zasiahnutý metúcim lúčom. „Golbat, teraz ho dokonči hryzavým útokom!“ „Cyndaquil skús sa spamätať!“ Golbat potreboval síce zopár pokusov, ale nakoniec Cyndaquila zasiahol a ten padol k zemi. „Dobre Cyndaquil vráť sa, veľmi si nám pomohol. Tak  Zigzagoon, poď von! Dúfam že si pripravená na silného protivníka! Použi ľadový vietor!“ „Golbat, použi krídlový útok!“ Golbat kvôli zníženej presnosti ohromne minul a Zigzagoon ho poľahky zasiahla. Keď som sa pozrel do pokédexu na skontrolovanie toho koľko ten ľadový vietor napáchal škody, ukázalo mi to že jeden ľadový vietor uberie približne štvrtinu HP Golbata. Takže ešte potrebujem trikrát alebo štyrikrát zasiahnuť Golbata ľadovým vetrom. A pritom nesmie byť Zigzagoon zasiahnutá. „Zigzagoon pokračuj s ľadovým vetrom!“ „Golbat, zahryzni sa do tej vačice!!!“ Proton už dosť jasne zúril. Nanešťastie pre neho, Golbat s dosť nízkou presnosťou dva krát minul, zato Zigzagoon ho trikrát zasiahla a Golbat mal už len trocha HP. Zrazu sa ale Golbatovi podarilo do Zigzagoon zahryznúť. Tá to nejako prežila, ale každú chvíľu vyzerala že padne. „Zigzagoon, zakonči to rýchlym útokom!“ Zigzagoon sa z posledných síl rozbehla a Golbata dorazila.
    Proton vrátil Golbata do svojho pokéballu a otočil sa mi chrbtom. „Odchádzame.“ Povedal potichu a aj s tými dvoma odišli smerom k schodišťu. Robotníci ktorý kopali fosílie sa rýchlo zbalili a vybrali sa za nimi. Rýchlo som vrátil Zigzagoon do jej pokéballu. Nastriekal som na seba silný repelent aby ma po ceste neotravoval nejaký Zubat. Z jaskyne v Mt.Moon som čo najrýchlejšie vybehol a cez Cestu 4 a 3 som len tak presvišťal. Keď som dobehol do Poké Centra, svoje pokébally som rýchlo podal sestre Joy. Po pol hodine sa ukázala a povedala mi že všetci traja budú v poriadku, nemali žiadne vážne zranenia. Po chvíľke ku mne doklusala Zigzagoon, a i keď voľky-nevoľky, sa na mňa usmiala, zrejme vďačná že mohla ísť proti takému silnému protivníkovi. Po chvíli sa pridal aj Cyndaquil, ktorý bol so sebou značne spokojný, lebo nám pomohol vyhrať, a Lotad, ktorý ani netušil že sa niečo také veľké vôbec udialo. Večer v správach hlásili že nejaký neznámi tréner odohnal podozrivú skupinu ľudí z Mt.Moon. Ja a Cyndaquil so Zigzagoon sme sa len uškŕňali Lotadovi ešte chvíľu nedošlo že to hovoria o nás.

Je zvláštne ako sa človeku dokáže otočiť celý deň. Ráno sa zobudíte s cieľom ísť na túru a trocha si zatrénovať a večer ste niečo ako tajný hrdina. Ukázalo sa že keby Rakeťáci pokračovali vo svojej činnosti na Mt.Moon, rozpadlo by sa prvé podzemné poschodie. Všetky fosílie ktoré nestihli pobrať boli umiestnené do múzea v meste Pewter. A ja? Ja si idem teraz ľahnúť a dúfať že zajtra bude ten deň aspoň trochu normálnejší.

3 Mona Mona | 11. března 2014 v 6:53 | Reagovat

Proč se tyto věci dějí mě? Copak jsem udělala něco zlýho? Podle Rakeťáků očividně ano. A vy se dozvíte proč si to myslí…..
Ráno po probuzení jsme já Firea a Starly diskutovali o tom co se bude dneska dělat. „Starly Star Star Starly Star.“ Řekla Starly.Firea zavtrtěla hlavou. „Charma charman charmanleon cha.“ „Firea má pravdu nemůžeme jít do hor.Já mám strach z výšek.“ Starly kývne s velmi podivným výrazem v tváři. „HHH.Mám nápad.“ Vykřiknu,vyskočm a sleduju sé pokémony. „Plavba po lodi“ pokémoni nadšeně tleskají. Začneme skládat věci zpět do batohu a vyrážíme na cestu.                    Dorazíme k  pokémonímu centru. „Dobrý den“ pozdravím sestru Joy stojící u pultu. „Ahoj.Jdeš nechat dát své pokémony na prohlídku či ošetření?“ zeptá se mě. „Ne.Razíme do přístavu.Na projížďku parníkem.A chtěla jsem se zeptat na cestu.“ Sestra Joy kývne. „Tady máš mapku.a můžeš jít spolu s Yui,která odsuď za chvíli také vyráží.“ „Děkuji.“ Vezmu si mamku a du k dívce s růžovými vlasy. „Ahoj já sem Mona, a tohle jsou mý pokémoni Firea  a Starly.Sestra Joy říkala že taky míříš k přístavu tak jsem se chtěla zeptat, můžeme se  k tobě přidat?“ Polknu a usměji se. „Ahoj já jsem Yui a toto je můj pokémon Snivy.Můžeš se ke mně přidat.Budu moc ráda,když nepudu sama.“ Také se usměje…..                                    Po pár minutách už jdeme cestou k přístavu. Yui drží v ruce mapu a různě ji přetáčí. „No“ řekne,když zastavý na rozcestí uprostřed lesa. „Nevím kudy dál.“ „Uka podej mi to“ řeknu a nastavím ruku.Yui mi podává mapu,ale v tu chvíli silně zafouká vítr a mapa uletí. „Ops promiň.Možná bychom se mohli někoho zeptat.“ Řekne.Obě se otočíme,ale… nikdo tu není.Až potom uslyšíme hlasy. „Slyšíš to taky?“ zeptám se. „Jo“ rozeběhneme se cestou vpravo. Doběhneme k menší chatce, u které stojí postarší pán a OBŘÍ POKÉMON.Vyndám pokedex a namířím ho na něj. „Aggron“ řekne pokedex. „Kamenný, ocelový typ.Další vývojové stadium Lairona.“ Zaklapnu pokedex. „Halo tady sme,“ zakřičila Yui a stáhla mě k zemi.V tom sme povolali obě zároveň své pokémony do jejich pokéballů. Aggron se otočil a rozeběhl se směrem,kde sme ještě před chvíli stáli.Narazil do party. Aggron zmizel a já,Yui i starý pán jsme se k nim rozeběhli.                                     „Jste v pořádku?“ zeptali jsme se a já i Yui jsme jim chtěli pomoct vstát. „Vypadáme na to?!“ začala křičet dívka s červenorůžovýma vlasama. „Měli bychom zmizet.“řekl  Meowth, když se otočil a zahlédl policistku Jenny . Ta k nám přiběhla „nestalo se vám nic?“ ptala se. „Ne jsme v pořádku,“ řekla jsem a ještě jednou sem se podívala do míst kde předtím parta byla. „To je dobře.“ Řekla azase odběhla. „Tooo bylo divný“ řeknu otočím se na patě a natáhnu ruku k pánovi. „Brý den já sem Mona a toto je Yui.“ Pán podá ruku také a řekne „ Já sem Josh a jsem majitel restaurace ,Na louce´.Za záchranu života bych vás tam rád pozval s motem „Vše zdarma““ „Děkujeme.“ Řekne Yui jako souhlas.                                            najedené se znovu vydáváme na cestu. „Nashledanou a děkujeme ,“ zakřičeli jsme a  zamávali. „Není za co a šťastnou cestu“ křičel a mával zase Josh.Díky nové mace, kterou jsme získali v restauraci jsme věděli kudy jít. „To bylo bezva.Akorát by mě zajímalo kam zmizeli ty lidé.Vždiť museli být zranění ne?“ ť museli být zranění ne?“ řekla Yui. „De vidět, že myslíme na to samé.“ Zasmějem se. „Hele támhle to je“ zvolám a ukážu směrem k přístavu.Doběhli sme k lodi jménem „Dokonalá“. „Hmm vzláštní název.“ Pomyslím si. Přivítají nás lidé v pruhovaných trikách „ ahoj nechcete se svést?“ zeptají se. „jasně“ v rychlosti odpovíme. „Tak tudy prosím.“ Nastoupili jsme na loď a čekali až se vypluje.                                         „Byli mi povědomí.nemyslíš?“ řeknu  a podívám se na Yui. „Jo jakobych je už někde viděla“ odpověděla mi na mojí otázkzu “ odpověděla mi na mojí otázkzu Yui. Přišla k nám obsluha „smíme vám nabídnout nějaké občerstvení?“ ptali se. „Ano děkujeme. Já bych si dala vodu prosím.“ Řekla sem a Yui se přidala. „já prosím malinovou limonádu.“                             „Jsou to ony.“  „přeně jak jsme si mysleli“ uslyšíme mluvit obsluhu. „Já bych radši šla“ řeknu a šťouchnu loktem do Yui. „Jo dobrej nápad“ potichu se vykrádáme z lodi. „Ale kampak kampak?“ všimnou si nás číšníci.Schodí si pruhovaná trika a pod nima mají jakousi uniformu. „Ano jsme to mi.“ „RAKEŤÁCI.“ „rakeťáci?co?“  zeptáme se s Yui součastně. „Přece padouši co kracou pokémony.To ste o nás neslišeli?“ „Ne“ „No to je jedno protože..                             Copak to tu slyším za hlas?
Hlasitě a jasně mluví na nás.
Vane s větrem.
Stoupá ke hvězdám.
To se vám nezdá!
Rychlostí blesku přinášíme hrůzu.
Zděsíme každého krále i lůzu.
Protože jen,když je hrozné ještě horší,naše nezdárná práce nachvíli končí.
Jessie!
A james!
Meowth!Nandáme to všem!
Všem prckům to pěkně ukážem.
Jsme rakeťáci,pozor my jdem!
„a to má bejt zase co?“ „co to je za blbé otázky? to  je naše moto ne. RRR Neřeším to“.vyplázne na nás jazyk Jessie. Než ale stačí něco udělat loď narazí do malé skály a začne se potápět. Já a Yui se rychle vypaříme a Rakeťáci? Kdo ví?... ty jsme neviděli.             „To bylo divný.No musím jít ahoj.“ Řekne Yui  a já taky už odcházím domů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Credits:
Ikonky členů a postav - Pokemaniak.cz
Odznaky - Pokemaniak.cz
Pokémoni - Virtuadopt.com
Sprites - Pldh.net ,
Ikonky počasí - bharathp666
Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak
Jj, Ríša ftw