Dvanáctá cesta

24. února 2014 v 20:03 | Deny el Infian
Rozhodneš se prozkoumat třetí cestu, na ceduli, jež jí označuje, se dozvíš, že když po ní půjdeš, narazíš na místo, kde můžeš chytit jakýkoliv typ Pokémonů s různorodými levely a nezáleží, jaký level bude mít Pokemon, se kterým chceš divokého Pokémona chytit. Ale pozor! Chytání je vyhrazené pouze pro chovatele a chytat můžeš pouze přátelstvím.
Když to všechno dočteš a zapamatuješ si pokyny, vydáš se po cestě vstříc novým Pokémonům.
Hodně štěstí!

Pokémoni, které zde aktuálně můžeš nalézt:
.#425 Woobat
.#175 Bagon
cleffa_md2_artCleffa
ledyba_md2_artLedyba
.#222 Piplup
#548Petilil
.#509Chingling

Do komentáře napiš:
1. Pokémon, kterého chytáš
2. Průběh chytání
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hebe Hebe | 6. dubna 2014 v 15:49 | Reagovat

Vaporeon
*Ide po ceste chytania pokémonov pre chovateľov a žiarivo sa usmieva. Sleduje, či nejakého nezazrie. Zrazu niečo šplechne vedľa nej v lagúne. priblíži sa k vode a zrazu tam zbadá telo asi metrového tvora, čo vyzeral ako kríženec ryby a mačky. Chvíľu bol vidieť, a o chvíľu sa rozplynul. Vytiahne pokedex a o chvíľočku vie, že to je Vaporeon. V mihu sa rozhodne, že by ho mohla skúsiť chytiť. Kľakne si, nakloní sa nad hladinu a zvolá.* Ahoj Vaporeon! *Pod vodou ho na okamih zbadá, ako ju pozoruje, ale potom sa opäť zneviditeľní.* Ja som Hebe. Nechcel by si sa so mnou hrať? *Žiarivo sa naňho usmeje. Vaporeon vynorí z vody hlavu a zabrumká.* Va va vaporeon? *Znamená to asi "a ako sa budeme hrať?". Hebe sa na chvíľočku zamyslí a potom navrhne.* Mohli by sme si dať závod v plávaní. Viem celkom dobre plávať, bude to zábava! *Stále sa priateľsky usmieva. Vaporeon nadšene zamraučí a packou pacne po hladine vody. Hebe sa postaví, zloží batoh a pokeball s Torchicom na dlažbu a potom skočí šípku do lagúny. Vynorí sa vedľa Vaporeona.* Pripravený? *Opýta sa so so smiechom. Vaporeon nadšene prikývne.* Cieľ je pri tej bóji. *Ukáže na bóju o 100 metrov ďalej.* Na tri... Raz... Dva... Tri! *Na tri sa Vaporeon aj Hebe naraz vrhnú dopredu. Hebe zaberá zo všetkých síl, ale aj tak Vaporeonovi nestačí. Keď dopláve k bóji, on už ju čaká a nadšene skáče vo vode. Hebe sa zasmeje a mávne rukou.* Ešte jeden závod, naspäť. Teraz určite vyhrám! *Povie naoko nadurdene, ale potom sa znova zasmeje.* Raz... Dva... Tri! *Znova sa začne závod, a hoci Hebe znova zaberá zo všetkých síl, Vaporeon je vo vode rýchlejší. Už ju čaká pri mieste, kde si Hebe zložila ruksak.* Si veľmi rýchly plavec. *Povie mu pochvalne.* Určite by si predbehol aj žraloka. *Vaporeon súhlasne zamraučí.* Va Va Vaporeon! *Hebe vylezie z vody a posadí sa na dlaždice.* Nie si hladný? Mám tu pokémonie krmivo a pár dážďoviek, keby si chcel. *Vaporeon dážďovky nechce, ale krmivo si dá. Hebe mu podá pár kusov a stále sa milo usmieva.* Čo by si povedal na tlieskanú? Je to taká hra, pri ktorej si budeme navzájom tlieskať do dlaní určitý rytmus a stále budeme zrýchľovať.  Takto. *Predvedie na stene. Najskôr tleskne dlaňami o seba a potom oboma dlaňami o stenu, potom opäť o seba, ľavou rukou doprava, o seba, pravou rukou doľava, o seba, oboma o stenu... A tak pokračuje asi 5 cyklusov. Napokon sa otočí na Vaporeona.* Chápeš? *Otočí sa k nemu. Ten nadšene prikývne. Hebe sa nakloní, aby on nemusel priveľmi vyliezať z vody a začnú si tlieskať. Občas sa jeden z nich pomýli a obaja sa začnú veselo smiať (Hebe smiechom a Vaporeon veselým mraučaním). O pár pokusov neskôr im to ale už ide perfektne a obaja sú super zladení. Nakoniec Vaporeon vyzerá unavene a aj Hebe z toho tlieskania bolia ruky. Veselo mu povie.* Počuj, obaja sme unavení. Nechcel by si ísť so mnou na cesty? Samozrejme, je to len tvoja voľba a keby si náhodou nechcel, pochopím to. Nechcem ťa nútiť, lebo nerada chytám súbojom, alebo pokémonom ubližujem. *Pozrie naňho s úsmevom a s otázkou v očiach.*

2 Deny el Infian Deny el Infian | E-mail | Web | 7. dubna 2014 v 10:03 | Reagovat

[1]: Ano.

3 Zoe Zoe | 12. dubna 2014 v 13:12 | Reagovat

-Išla po chovateľskej ceste pre chytanie pokémonov s rukami založenými vo vreckách. Porozhliadala sa po okolitej prírode a zrazu zbadala rýchlo-pohybujucého sa pokémona. Zoe vytiahla pokédex. Zistila, že je to elektrický pokémon menom Electrik. Miesto toho aby ho chytila krutým spôsobom chytania tak k nemu podišla a opatrne si čupla.- Ahoj Electrik, ja som Zoe. -Povedala a úprimne sa mu pozerala do očí.- Neboj nie som sadistický tvor, ktorý ti chce ublížiť. Nechcel by si si niečo zahrať? -Electrik prikývne no nespúšťa z očí Zoeyn pohyb.- Zahráme si naháňačku? -Electrikovi zažiaria oči a rýchlo prikývne.- Po tamten koniec. -Ukáže na koniec ulice a potom napočíta do troch.- Raz...dva...TRI! -Obaja sa rozbehli ale zoe vedela, že proti Electrikovi nemôže súperiť. Bol na konci ulice zatiaľ čo sa Zoe motala v polovici cesty.- Hej! Ty si vyhral. -Zoe sa usmiala a vyzeralo to akoby sa táto hra Electrikovi páčila.- Ešte raz. -Znovu sa postavili na začiatok a keď Zoe dopočítala do troch tak sa obaja rozbehli vpred. Electrik znovu vyhral.- Vzdávam sa! -Kričala Zoe, ktorá bola zase len v polovičke cesty.- Nezahráme si niečo iné? - Electrik. (Dobre) -A pribehol k nej. Zoe ho chcela pohladiť po hlave lenže dostala elektrický šok.- Augh! Čo to malo byť? -Electrikovi to pripadalo náramne vtipné kedže sa začal uškŕňať a chrapľavo smiať- Nieje to vtipné. -Zoe sa chvíľu tvárila vážne no nevedela udržať svoju kamennú tvár a začala sa smiať tiež. Pomaly sa stmievalo a Zoe musela ísť trénovať ešte s Chikoritou.- Bolo mi s tebou náramne dobre. Si krásny a nadaný pokémon. Ohromil si ma. Vieš už musím ísť a tak by som sa chcela spýtať či by si sa ku mne nepridal. Nenútim ťa a tak nemusíš ale budem rada ak môj návrh zvážiš. -Položila na zem vedľa Electrika pokébal a čakala ako sa rozhodne.-

4 Deny Deny | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 14:34 | Reagovat

[3]: Electrik s omluvou odmítne.

Mimochodem, příště se prosím pokus dodržet osnovu :)

5 ŠmuDliNka ŠmuDliNka | 11. května 2014 v 11:15 | Reagovat

1. Eevee
2. Jdu po chovatelské louce spolu se svým Bulbasaurem, když v tom si všimnu Eeveeho jak plaše kouká na mě z křoví. "Ahoj malička." usměju se na ní, dojdu trochu blíž k ní a kleknu si před ní. Eevee se zvedne a couvne dozadu. "Neboj se mě, nic ti neudělám." dojde ke mě Bulbasaur a podívá se na ní "bulba-bulba-bulbasaur" (My ti nic neuděláme) řekne Bulbasaur Eevee a taky se na ní usměje. Sundám si batoh z ramene, rozepnu zip a vytáhnu plechovku pokemonního krmenu. Tu otevřu, natáhnu se kousek před sebe a kousek krmení vysypu na zem, před Eevee. "Dej si, musíš mít určitě hlad." Eevee se chvilku schovává v křoví, ale její zvědavost jí nedá a začne čichat a pomalu jde k hromádce krmení. Já a Bulbasaur jí nečině pozorujeme abysme jí nevystrašili. Eevee dojde až ke krmení, pořádně si hromádku očichá a kdyý ucítí sladnou vůni krmení, tak se rozzáří a s chutí se vrhne do jídla. "Tak je to lepší že." řeknu s úsměvem. Eevee se na mě taky s úsměvem podívá. Eevee po chvilce dojí a začne si očichávat i mě. "Bulba-bulbasaur." (ona Ti nic neudělá, je přátelská) řekne Bulbasaur směrem k Eevee a rozejde se k ní a ze sranddy do ní strčí. Eevee to chvilku nechápe. "Bulbasaur" (pojď si hrát) řekne Bulbasaur a znovu do ní šťouchne. Eevee začne na místě poskakovat radostí a začne taky do Bulbasaura šťouchat. Oba si tak proto spolu začnou hrát, šťouchat do sebe, pobýhat okolo mě, oba mají z toho velkou radost. Bulbasaur do Eevee strčí a ta spadne na mě. "jsi v pořádku?" zeptám se Eevee, ta se na zemi oklepe a hned začne celá šťastná narážet i do mě. "Víte co, můžeme si zahrát na babu." řeknu obou a oba šťastní semnou souhlasí. "Tak dobře, mám jí." a rozeběhnu se za obouma, chvilku je honím až nakonec dohoním Eevee a dotknu se jejího ocasu "máš jí" a rychle utíkám pryč. Eevee se rozeběhne za Bulbasaurem, až ho dohoní a babu mu předá. Ten se za náma oběma rozeběhne a dá zpět babu Eevee. Ta se rozeběhne naproti mě a celá svým tělem do mě, ale ze srandy, narazí až mě srazí na zem. "Eev-Eevee?" (neublížila jsem ti?) zeptá se mě, já se dál směju "Ne jsem v pořádku" pomalu se zvednu na zem, Eevee i Bulbasaur sedí vedle mě. "Poslyš Eevee, nechtěla by ses přidat k nám, do našeho týmu?" zeptám se a přitom koukám na ní "Eevee" (já nevím), "Nenutím tě.."vytáhnu z kapsy pokeball a položím ho před Eevee "rozhodni se jak chceš." řeknu a dívám se na to, jak se Eevee rozhodne.

6 Deny el Infian Deny el Infian | E-mail | Web | 11. května 2014 v 12:45 | Reagovat

[5]: Eevee zavrtí hlavou.
"Ee-vee," řekne. (Překlad: Omlouvám se.)

7 Niky Niky | E-mail | 30. července 2014 v 21:04 | Reagovat

Rozhodla jsem se, že si chytím nějakého nového Pokemona. Vydala jsem se na rozcestí dvanáctou cestou a po chvíli jsem narazila na skupinku Aipomů. Lekli se mě, až na jednoho. Ten si mě zajímavě prohlížel. "Ahoj," usmála jsem se a natahla k němu ruku. Ucuknul ale pak ji začal očichávat. Pak mi hlavou postrčil do dlaně a já se pokusila pohladit. On se překvapivě nechal. "Jmenuju se Niky a jsem začínající chovatelka Pokemonů," představila jsem se mu a přitom ho stále hladila po hlavě a párkrát podrbala za ušima. "Mám zatím jen jednoho Pokemona, Turtwiga," usmála jsem se a povolala ho. "Turtwigu, tohle je Aipom. Aipome, Turtwig," představila jsem je. Turtwig nahnul hlavičku na jednu stranu a se zájmem si Aipoma prohlížel. Aipom ho napodobil. Takhle si chvilku hrály, až se docela na můj pohled skamarádili. "Aipome, napadlo mě, nechtěl by si jít s námi? Vím, že je to na rychlo..." začala jsem koktat a vytahla Pokeball, s kterým jsem si pohazovala z ruky do ruky. Turtwig se na mě nechápavě podíval, ale když pochopil, otočil se na Aipoma a vyčkával se mnou na odpověď.

8 Poki :3 Poki :3 | 3. srpna 2014 v 10:38 | Reagovat

[7]: Aipom zavrtí hlavou, moc ti nevěří.

9 Hebe Hebe | Web | 12. srpna 2014 v 12:38 | Reagovat

1. Evee
2.
*Ide po ceste Chytania pre chovateľov a pýta sa sama seba, čo tu vlastne robí, keď jej dôvod prebehne priamo pred nosom. Teda, najprv prebehne Pachirisu, a vzápätí za ním očividne naštvaný Evee. Hneď sa pustí za nimi. Odrazu Pachirisu vylezie na strom (veď veverička) a Evee sa nevie dostať za ním. Chvíľu sa o to snaží, ale potom zosmutnie a zvesí uši. Hebe si k nemu čupne.* A vy dvaja ste sa nejako nepohodli čo? *Opýta sa sprisahanecky. Evee naštvane prikývne. Hebe mávne rukou smerom k stromu.* Pch, zbabelec akýsi. Dal by si si čokoládu? Neviem, či ju môžeš jesť, ale koho zaujímajú pravidlá, no nie? *Znova sa zasmeje. Evee na ňu zaujato pozrie a vezme si čokoládu.* Nechceš sa hrať s mojím Lillipupom? Napríklad na schovávačku. *Navrhne a Evee váhavo prikývne. Hebe vytiahne pokebal s Lillipupom a povolá ho. Šteňa sa o okamih objaví a veselo zašteká.* Tak, ideme sa hrať. Vy dvaja sa schovajte tu na lúke a ja budem hľadať. *Povie im, otočí sa ku stromu, zatvorí oči a počíta do 20. Potom sa obráti a začne sa zakrádať po lúke. Stále sa obzerá, či niekde neuvidí záblesk hnedej srsti. Odrazu ho zbadá v kríku. Prikradne sa k nemu a odhrnie ho... A pod ním je Lillipup. Nahnevane štekne. Hebe sa zasmeje. Potom sa pozrie do vedľajšieho kríku a tam je schovaný Evee. Ten sa strhne, keď naňho Hebe vybafne. Tá sa znova zasmeje a obom podá kus čokolády. Potom si aj ona kus vezme.* To bola sranda. Tak, čo sa budeme hrať teraz? *Opýta sa ich. Lillipup navrhne preteky v plávaní v zátoke.* Tak fajn! Poďme na to! *Evee a Lillipup naskákali do zátoky a Hebe si vyzula topánky a položila ostatné pokebaly na dlažbu. Až potom skočí do vody.* Brrr studená! *Znie jej výkrik, na ktorý nadväzuje kolektívny smiech pokémonov plávajúcich vedľa nej.* Dddáme ssi pppretekky kkk ttej bbbóji. *Drkoce zubami Hebe. Slnko tú vodu zabudlo vyhriať...* Štttart! *Odštartuje závod. Evee a Lillipup vyrazia a Hebe tiež, ale je jej vo vode zima, takže nepláva tak rýchlo ako oni a skončí pri bóji posledná.* Dddobrá prráca. Ktto bbbol prrvý? *Opýta sa. Lillipup vyštekne: "Li-llipup!" A Evee zasa povie: "E-E-vee!" Obidve znamenali: "Ja!" Hebe vzdychne.* Tak ppoďme nnaspäť a ddáte si zzzávod vvy ddvaja. *Navrhne a obaja pokývnu. Hebe vylezie z vody a odštartuje závod. Obaja pokémoni plávajú psím spôsobom - čiže špliechajú všade naokolo. Ale pri bóji je jednoznačne prvý Evee.* Super Evee! Aj tebe to ide perfektne Lu! *Pochváli oboch. Lillipup vyzerá sklamane, že nevyhral, ale po kuse čokolády sa sklamaný výraz rozplynie. Aj Evee dostane čokoládu - nenápadne väčší kus od Luovho.* Tak a čo budeme robiť teraz? Môžte skúsiť aportovať. *Navrhne im Hebe. Lillipup nadšene súhlasí, ale Evee nevie, čo je to aportovanie.* Ja ti to s Luom predvedieme.* Povie Eveemu Hebe a vezme zo zeme náhodný konárik. Dá ho Lillipupovi oňuchať a potom ho zahodí. Lillipup sa po ňom splašene pustí, tak splašene, že zrazí do vody Vaporeona, čo sa tade prechádzal. Ten začne šťavnato nadávať, a potom zmizne, ale nikto mu pozornosť ani nevenoval. Lillipup vezme do zubov konárik a pribehne naspäť k Hebe. Tá sa obráti na Eveeho.* Tak a teraz ty. *Povie mu a vezme nový konárik. Dá ho Eveemu oňuchať a potom ho hodí. Evee sa za ním rozbehne (menej splašene ako Lillipup). Tak sa aportom zabávajú ešte hodnú chvíľku. Napokon nadíde večer. Hebe rozprestrie na dlažbe deku a posadí sa na ňu. Lillipup sa jej usalaší v lone a Evee si ľahne vedľa a chrbtom sa opiera o Hebeino koleno. Odrazu čiernym nebom prejde záblesk.* Aha! Padá hviezda! *Povie Hebe.* Želajte si niečo! *Povie im a niečo si želajú. To, čo si želali Lillipup a Evee, ostáva tajomstvom, ale Hebe...* Evee? Vieš čo som si želala? *Opýta sa ho. Zavrtí hlavou.* Želala som si, aby si sa chcel pridať k nám na pochôdzkach. *Hebe sa odmlčí a z vrecka vyberie prázdny pokebal.* No hviezdy mi nepomôžu ak to nebudeš chcieť ty. Čo ty na to? Budeme najlepší tým v dejinách chovateľstva pokémonov! *Veselo sa zazubí a položí pokebal pred Evee. Aj Lillipup štekne: "Lill-ipup!" Čo v preklade znamená: "Poď s nami! Budeme aportovať!"*

10 Danielio Danielio | 14. srpna 2014 v 16:06 | Reagovat

[9]: Chytila

11 Sin Sin | 30. srpna 2014 v 13:33 | Reagovat

Vyrazila jsem cestou pro chovatele. Charmander byl venku z ballu a spokojeně si hopkal kolem mě, přičemž se vždycky zastavil, aby si mohl prohlédnout každou blbost. Jistě, pro něj to blbosti nebyly, ale pro mě kolikrát ano. Přímo přede mnou proběhla Eevee. Okamžitě jsem se za ní ohlédla, jenže už byla pryč. Povzdechla jsem si. Jedno z křoví na straně cesty, kam Eevee odběhla, zašustilo. Sierrus vzhlédl od zajímavě tvarovaného kamene na kraji cesty a chvíli keř pozoroval. Poté do něj po hlavě skočil, jelikož ho zajímalo, co to bylo. Vylezla odtamtud Eevee a prskala na Charmandera. Pobaveně jsem povytáhla obočí. „Char-Char!“ (Pojď si dát závod!) navrhl jí přátelsky, když také vylezl ven na cestu. Uraženě otočila hlavu. Sierrus se zatvářil zklamaně a vrhl na mě prosebný pohled. „Ahoj, promiň, že jsme tě vyrušili. Nechtěli
jsme, ale když už jsme se potkali, nechceš si s ním zazávodit? Je docela rychlý,“ promluvila jsem k ní a klekla si, abych ukázala, že nemám nekalé úmysly. Eevee si mne prohlédla, poté střelila pohledem po Sierrusovi a rozhodovala se. Chvíli to vypadalo, že odmítne a uteče. Což taky nejdřív udělala, ale pak, v nestřeženou chvíli, se vrhla na Sierruse. Toho to překvapilo a spadl na zem. Eevee odcupitala kousek dál. „Eev!“ (Tak fajn.) Sierrus se ušklíbl a ukázal na strom kus od nich. Kývla. Poznala jsem, že se domlouvají na jejich cíli. Jenže jsem netušila, co se na mě chystá. Rozběhli se a bylo to vyrovnané, ani jeden nebyl rychlejší. Oběhli strom a zamířili zpátky. Myslela jsem si, že se u mě zastaví, jenže oni zároveň vyskočili a dopadli přímo na mě. Lekla jsem se a spadla přímo na zadek. Přitom jsem se však rozesmála a oba dva uličníky pohladila po hlavách a zádech. Eevee spokojeně zavrněla a slezla ze mě. Sierrus nakonec také, ale nemohl si odpustit olíznutí tváře. „Co byste vy dva říkali na malou svačinku?“ zeptala jsem se jich. Souhlasili, tak jsem jim dala trochu granulí a sedla si u cesty do trávy. Pozorovala jsem, jak granule mizí v jejich žaludcích, a u toho přemýšlela. Bylo by fajn, kdyby šla s námi, ale chtěla by vůbec? Při pomyšlení na to, že bych se jí měla teď ptát, jestli by se k nám nepřidala, se mi vnitřnosti mírně stáhly nervozitou. Co kdyby odmítla? I když to bylo docela pravděpodobné.
„Nechcete si ještě zazávodit?“ nadhodila jsem. „Nebo třeba si zahrát na schovávanou,“ dodala jsem a rozhlédla se. „Char!“ (Ty taky!) odpověděl vesele Sierrus a Eevee na mě s úsměvem kývla. „Eev-Eevee-Eev!“ (Bude to větší zábava.) Pokrčila jsem rameny a uchechtla se. „Tak fajn, schovejte se, počítám do dvaceti,“ oznámila jsem, vyskočila na nohy a opřela jsem se čelem o strom. Oči jsem si ze stran zakryla dlaněmi a nahlas počítala. „Už jdu!“ křikla jsem, aby o tom věděli. Vydala jsem se je hledat. Na první pohled nikde nikdo, ale na kůře stromu kousek dál jsem spatřila malé škrábance. Mohly být od kohokoliv jiného, ale i tak jsem se raději podívala. A opravdu. Eevee tam ležela na jedné z větví a lehce mávala ocasem. „Mám tě!“ řekla jsem s širokým úsměvem a nastavila náruč. „Skoč dolů, neboj se, chytím tě,“ ujistila jsem ji přátelsky. Chvíli váhala a přešlapovala, ale nakonec se rozhodla, že mi bude věřit. Seskočila dolů přímo ke mně do náruče. „Hodná,“ pohladila jsem ji po hlavě a položila ji na zem. „Teď musíme najít Charmandera,“ utrousila jsem. „Eevee!“ (Nech to na mě.) požádala mě. Přikývla jsem a ona se rozběhla ke keřům. Několik jich prozkoumala, až z jednoho vyběhl Sierrus. „Charmander-Char-Char?“ otočil se na Eevee (Nechtěla by ses k nám přidat?) Trochu překvapeně jsem se na Sierruse podívala, ale neprotestovala jsem. „Pokud bys chtěla, můžeš, ale nutit tě samozřejmě nebudeme,“ doplnila jsem jeho otázku a vrhla na něj varovný pohled, kdyby náhodou měl v úmyslu do toho Eevee tlačit. „Jste dobrá dvojka a byla bych opravdu moc ráda, kdybys byla jeho kamarádkou,“ pronesla jsem a sedla si do trávy do tureckého sedu. Vytáhla jsem ball a ukázala jí ho.

12 Danielio Danielio | 31. srpna 2014 v 14:08 | Reagovat

[11]: Eevee si do neho s radosťou vlezlie.

13 Katka2001 Katka2001 | 31. října 2014 v 20:14 | Reagovat

Ještě to nemám napsané v profilu ale říkala jsem to admince Poki doufám že to nevadí pokud jo tak jako by tohle ani nebylo...
Elektrike
Venonat
Pojď ven venonate pojd půjdeme se projít...
Při procházce jsme spatřily kousek od nás elektrike. Co říkáš venonate zkusíme se s ní spřátelit? *venonat s radostí přikývne* Pomalu abychom ji/ho neviděsily se přiblížíme k elektrike/ovy
který/á si nás nevšímá. *ahoj elektrike neboj neublížíme* řeknu a usměji se na ni/něj. Já jsem katka a je mi 13 let. Tohle je venonat. *ukážu na něj a podá  jí/mu packu.* *Elektrike se jen nevěřícně podívá ale taky mu podá packu.* Neboj se nás vždyť mi ti neublížíme jsme moc rádi že tě poznáváme chtěli bychom abys ses nás nebála a na důkaz toho že ti nechceme ublížit tady máš pár granulí* řeknu a usměji se na ni. Mám ještě jednoho pokemona charmandera ale ten teď odpočívá v pokeballu. Elektrike se mi vždycky líbil a teď když tě tady vidím jsem šťastná.*Elektrike se na mě podívá, už nevypadá tak vystrašeně, a začne si uzobávat granulí. Jsem ráda že ti chutná jaké máš ráda ovoce? *ele elektrike* odpoví (jablka). Jo dobře tak chvilku počkej.*položím batoh na zem  a začnu v něm hledat něco pro elektrike* A tady to je to mělo být moje jablko na svačinu ale na dej si. *podám jí/mu jablko a ten/ta se do něj s chutí pustí* No teď když jsme se trošku seznámily nechtěla by ses trošku projít s námi? *elektrike se chvíli rozmýšlí a poté přikývne* Došly jsme na louku plnou rozkvetlých květin. Cestou jsme si popovídali o tom jaký měla život a tak...*Potom si sednu venonat vedle mě a elektrike vedle venonata. Vím že je to asi předčasné ale nechtěla bys sem mnou odejít a zůstat s námi už napořád. *elektrike se podívá trochu udiveně* Já vím že je to asi brzo ale moc bych chtěla abys byla mým pokemonem...Tady je pokeball pokud budeš chtít tak si do něj vlez ale nemusíš pokud nechceš a bojíš se...

14 Sylphe Sylphe | 31. října 2014 v 20:48 | Reagovat

[13]: Electrike nechce.

15 Katka2001 Katka2001 | 31. října 2014 v 21:09 | Reagovat

[13]: Ach jo tak co kdybychom se ještě trochu prošli co říkáš?

16 Sylphe Sylphe | 31. října 2014 v 21:38 | Reagovat

[15]: Nechce.

17 Golden Golden | 31. ledna 2015 v 14:19 | Reagovat

1. Swinub
2.

Jdu po cestě a sliším někoho jak něco chroustá nejspíš pokémona zkusím vyvolat Oshawotta třeba je to on ale ten si jen prolmul oči a řekl *Osha?* (Co se děje?) takže to oshawott být nemohl zkusila jsem vyvolat Tepiga ale ten nic v pusy neměl tak jsem šla za tím chroustáním a byl to Swinub a jelikož miluji pokémony tak se mi do něj zakoukali oči a řekla jsem si že ho musím mít *Tepigu zjev se* *Tepiiig* *Tepigu nárazový útok na Swinuba* *Teeeepiig* a jelikož Swinub chroustal a zareagovala jsem rychle tak se nestihl vyhnout vzpamatoval se a použil Powder Snow a Tepiga zasáhl *Tepigu věř si ! použi Nárazový útok s plnou silou* Tepig se otřásl a rozběhl se na Swinuba ten se sice vyhnul ale trochu ho zasáhl a Swinub spadl na zem do kaluže bahna *Tepigu naposled Nárazový útok a neboj se ho* *Teeeeeeee-piiiiiig* a narazil do něj *Pokeballe Leť!* a pokeball blikal červeně a bíle a já čekám...

18 Golden Golden | 31. ledna 2015 v 14:51 | Reagovat

[17]:  Sorry já si to nepřečetla ignorujte to

19 Golden Golden | 31. ledna 2015 v 16:07 | Reagovat

[17]: upravená verze s přátelstvím (nevadí mi když nebude platná)

Swinub

Jdu po cestě a slyším Pokémona jak křičí nějaké *Swiiiinubbb!!! Swinub* běžím za tím křikem a je tam lovec pokémonů s nabitou puškou který míří na Swinuba a říká *Pokuď se mnou nepůjdeš budeš o hlavu kratší* *Sssssswi-nnnn-uuuuuub* (pomoc) řve a chvěje se u toho strachy a já řeknu *Tepigu, Oshawotte zjevte se !* *Tepig!* *Oshawott!* *Tepigu! nárazový útok ! Oshawotte ty taky ! na toho pána !* Tepig a Oshawott do něj narazili do toho lovce a on spadl do bahna jelikož pršelo a Tepig s Oshawottem si plácli já říkám Swinubovi *Ahoj Swinube nemusíš se mě bát odvezu tě do pokémonového střediska* ale Tepig s Oshawottem ukazují na mapu na které je ukázáno že PokeCentrum je daleko *Hm.. to nemůžu je to daleko* V tom si Tepig všiml ránu o kterou se asi bouchl když mu utíkal *Nojo už to vidím támhle je to kluzké !* Oshawott ukázal na tu Chajdu nedaleko odtud a šli jsme tam všichni. Byla tam hodná paní a asi se svím manželem, pomohli nám a Swinubovi- by bylo šťastněji ale chtěl domov ale nový protože věděl že by se tam ten lovec vrátil a že by ho zase nutil jít s ním *Swinube nemusíš jít do nového domu porazíme ho že jo Týme !* *Oshawott!* *Tepig!* (Ano) *Ale nejdřív o tobě musím něco vědět stejně jako ty o mě* Vytáhla jsem pokedex a řekl *Swinub Prasečí pokémon jeho útoky jsou Tackle a Odor Sleught (nějak tak) a Powder Snow* *Ahoj Swinube já se jmenuji Golden a je mi 10 jsem koordinátorka a chovatelka miluji pokémony tohle je můj Tepig je to můj startér a je věrný parťák, a tohle je můj Oshawott je to velký jedlík a taky skvělý parťák* *Swinub, swinub , swinub* (Ahoj, ahoj, ahoj) *Hmm... Dostala jsem nápad uděláme to takhle já pujdu za těmi stromy a zašustím ,odlákám jeho pozornost a on se otočí ke zvuku, Oshawott s Tepigem potichu ze zadu příjdou a použijou na něj Nárazový útok a jelikož spadne tak příjde Swinub použije Powder Snow já pak zavolám Policistku Jenny a ta si s ním poradí jasný ?*  *Osha-Oshawott* *Te-Tepig* *Swi-Swinub* (jasně) kývli všici a šli jsme. Z lesa se ozývalo *Já tě dostanu Swinube a neutečeš mi* Přišla jsem tak a šustila stromy, a otočil se k šustění, Tepig s Oshawottem na něj použili nárazový útok takovou silou že spadl a Swinub použil Powder Snow a tím mu byla zima vylezla jsem ze stromů zavolala Jenny a ta po chvíli přijela a poradila si s ním, a Swinub mi řekl *Swinub-Swiiii-nuuub-Swinub* (moc ti děkuji jsi hodná) *Děkuji ti* a po tom plánu jsme se všichni sběhli k sobě a plácli jsme si a říkám *To jsme skvělej Tým* všichni souhlasili a ptám se Swinuba *chceš jít se mnou ? nenutím tě chápu že tu chceš zůstat ale chci se jen zeptat* natahuji pokéball a čekám

20 Shayla Shayla | 31. ledna 2015 v 16:27 | Reagovat

[19]: Swinub je rád, že jsi ho zachránila, ale nechce s tebou jít, protože tě nezná.

21 Golden Golden | 31. ledna 2015 v 17:24 | Reagovat

20 a platí i ta 17 ?

22 Shayla Shayla | 31. ledna 2015 v 17:53 | Reagovat

[21]: Ne.

23 Enwy Enwy | E-mail | Web | 1. února 2015 v 14:24 | Reagovat

1. Pichu :3
2.
Procházím se tak jedné ráno po lese. Přes cestu mi přeběhne skupinka Swinubů. „Tady je teda veselo,“ podotkla jsem směrem k Charmanderovi, který šel vedle mě a kochal se přírodou. Můj argument jak si ignoroval. A pak jsem spatřila toho pokémona. „No není roztomilý?“ zeptala jsem se, když jsem spatřila Pichua, který se snažil dosáhnout na jablko, které viselo na větvi nad ním. Došla jsem opatrkně k němu. Začal utíkat a schoval se přede mnou do křoví. „Ne, počkej!“ řekla jsem. Stoupla jsem si na špičky a utrhla ono jablko. Podala jsem jablko Charmanderovi. Ten popošel ke křoví, kde se schovával malý Pichu. „To jablko patří tobě.“ Usmála jsem se. „Promiň, jestli jsme tě vylekali. Jmenuji se Enwy a toto je můj Charmander.“ Pichu byl stále schovaný za křovím. Charmander udělal jeden opatrný krok a pak se otočil ke mě. Naznačila jsem, ať počká. „Jsem trénérka – avšak začátečník. To jablko je určitě tvoje.“ Mrkla jsem na něho a udělala pomalý krok vzad. Pichu vyšel opatrně ven. Charmander položil jablko na zem a stejně jako já a o krok couvl. Pichu přišel váhavě k jablku a zvedl ho. S chutí se do něj zakousl. „Tak, pověz mi, Pichu, co tu děláš tak sám. Jistě máš rád jablka.“ Usmála jsem se. Taky jsem si utrhla jablko a zakousla se do něj. „Pi-chu, Pichu, Pichu (Když máš hlad, nevybíráš si).“ Zasmála jsem se. Pichu mi úsměv oplatil. „Nechtěl bys nás doprovodit na druhý konec lesa?“ zeptala jsem se a utřela si pusu do rukávu. Pichu váhavě a téměř nezřetelně přikývl. „Tak, jdeme.“ Usmála jsem se. Pichu šel opatrně za námi. Charmander zakopl. „Charmandere, v pořádku? Nic tě nebolí?“ zeptala jsem se ustaraně a pomohla mu na nohy. Pichu mě sledoval. „Hele, máš na hlavě list.“ Vyhrkla jsem a zasmála jsem se. Charmander se oprášil a sundal si list z hlavy. Šli jsme dál.
„Charmandere, vidíš to taky?“ šeptla jsem Charmanderovi. Prudce zavrtěl hlavou. „Ne, opravdu, koukej.“ Řekla jsem a ukázala jsem na praskliny na zemi. „Char-ma-nder (No jó, ale nic to nebude)!“ vyhrkl a šel se podívat blíže. „Dávej pozor, Charmandere.“ Varovala jsem ho a přitom ho nespouštěla z očí. Charmander přišel opatrně k puklině. Nic se nestalo. „Char-ma-Charmander (Vidíš, nic to není).“ Začal skákat a tancovat na oném místě. „Ne, počkej, nedělej to,“ křikla jsem, ale bylo pozdě. Kus země se zřítila a spolu s ní klesal i Charmander. „Ne!“ křikla jsem a běžela k díře. Pohotově jsem zachytila Charmandera do jedné ruky, ale pak se odlomil další kus země a já začala padat. Na poslední chvíly jsem se zachytila okraje. „Pichu, Pi-chu (Počkejte)!“ uslyšela jsem pokémona. Pichu se objevil u okraje. V tu chvíly ale zmizel z dohledu. „Charmandere, moc dlouho už se neudržím. Teď tě vyhodím nahoru, jo?“ zapípala jsem a soustředila se, abych se nepustila. Charmander kývl. Zvedla jsem ruku a vyhodila Charmandera nahoru. Najednou se objevil Pichu s větví v ruce. Váhavě mi jí podal. „Myslím, že mě jen ty nevytáhneš.“ Usmála jsem se. Ale i Charmander se přidal a tak jsem nakonec přece jen byla zpátky na zemi.
„Nebylo to jednoduché, co?“ zeptala jsem se, i když jsem věděla, že jim to dalo zabrat. Zvedla jsem se a podala ruku Pichuovi. Nejdříve na ní zkoumavě hleděl, pak do ní ale vložil svou packu. Pomohla jsem mu ze sedu na nohy. „Jak vidím, tady les končí.“ Usmála jsem se. Charmander se objevil vedle mě. Pichu na mě hleděl stále stejným pohledem. „Moc děkuju za záchranu.“ Řekla jsem mu a skrčila jsem se, abych nebyla zase tak vysoká. Pichu se usmál. „Máš moc hezký úsměv.“ Řekla jsem mu. „Nechceš se ke mě přidat?“ zeptám se ho opatrně. Moje otázka ho zaskočila. „Bude mi ctí přivítat v týmu takového záchranáře a úžasného pokémona.“ Usmála jsem se znovu. Pichu usilovně přemýšlel.

24 Shayla Shayla | 1. února 2015 v 17:52 | Reagovat

[23]: Pichu by si s tebou rád zahrál nějakou hru.

25 Enwy Enwy | E-mail | Web | 1. února 2015 v 19:37 | Reagovat

[24]: „Dobře, co třeba... slovní pokéfotbal?“ zeptala jsem se. Pichu zavrtěl hlavou. „Charma-nder (Stopzem).“ Navrhl Charmander. Podívala jsem se na Pichua, který začal kývat hlavou. „Tak jo.“ Smála jsem se a vyndala z kapsy šátek. Charmander mi tím šátkem zavázal oči. „Tak jo, hrajeme. Počítám, raz, dva, tři,...“ Napočítala jsem do deseti a pak řekla, že už jdu. Zaposlouchala jsem se. „Stopzem!“ řekla jsem. „Charma- (Nikdo).“ Uslyšela jsem Charmandera. Vydala jsem se tím směrem. Zakopla jsem o pařez. „Au,“ vydala jsem ze sebe, ale pak jsem vstala a vydala se k Charmanderovi. „Bolelo?“ ozvalo se. „Ne, nebolelo.“ Usmála jsem se a načapala Charmandera. „Charmandere, teď jdeš ty!“ smála jsem se. Charmander byl na pařezu a Pichu až úplně vysoko na větvi. Sundala jsem si šátek a zavázala Charmanderovi oči. „Char-ma-nder (Raz, dva, tři,...)“ Rychle jsem se vyhoupla na větvi stromu a Pichu skočil na kámen. „Charma-Charmander (Tak já jdu)!“ zvolal Charmander. „Charma-nder-Charma-nde-r (Musíte se někdo ozvat, jinak vás nenajdu).“ Smál se Charmander. Pichu byl potichu, tak jsem to byla já. „Tady! Tady nahoře!“ křikla jsem dolů. Charmander hned zareagoval a vydal se směrem ke mě. Pokusila jsem se vyhoupnout se ještě výš, ale riskovala jsem, že spadnu. Radši jsem zůstala na místě. Charmander pátravě obešel strom, na kterém jsem byla. „Tady!“ ozvala jsem se znova. Charmander šel za hlasem, ale protože jsem byla na větvi, naboural do kmene stromu. Já i Pichu jsme se rozesmáli. Charmander měl nejdříve uražený výraz, ale potom se taky smál. „Pichu, Pichu (Tady Charmandere)!“ zvolal Pichu na Charmandera. Ten se vydal ke kameni. Pichu chtěl skočit na druhý kámen, ale to už nestihl. Charmander ho chytil za nohu. „Charma-nder (To jsi ty Pichu, žejo)?“ vyhrkl a sundal si šátek. Seskočila jsem ze stromu. „Tak a teď Pichu.“ Usmála jsem se a chtěla jsem mu pomoct se šátkem. „Pichu, Pi-chu (Dobrý, zvládnu sám)!“ ohradil se a sám si šátek zavázal. Charmander se ujistil, že nevidí. „Cha-rma-Charmander (Kolik ukazuju prstů)?“ zeptal se. Pichu zavrtěl hlavou. „Pi-chu, Pi-Pichu (Tolik, kolik jich máš).“ Na to jsme se znovu zasmáli.
„Pi-Pi-chu, Pi-chu (Počítám)!“ zvolal a začal počítat. Charmander i já jsme se rozeběhli, abychom našli místo. Charmander skočil na nedaleký keř, já jsem se postavila na místo, kde předtím Pichu. „Pi-chu (Jdu)!“ ozvalo se. Zatajila jsem dech. „Pi-Pichu (Stopzem)!“ zkusil. „Nikdo!“ křikla jsem. Pichu se otočil o 180° a zamířil rovnou ke mě. „Charmander (Tady)!“ pokusil se Charmander odlákat pozornost, ale Pichu stále pokračoval směrem ke mě. Skočila jsem na druhý kámen, který byl o trochu výše. Pichu však vyskočil a včas se zachytil mojí nohavice. Prudce si strhl šátek z očí. „En...“ přemýšlel. „Enwy. Jmenuju se Enwy.“ Mrkla jsem na něj. Pichu se jen ušklíbl.
Hra skončila, jelikož jsme se vystřídali všichni. Vyhrál Pichu, protože nejrychleji našel...no, mě. Stmívalo se a my už jsme museli domů. „Tak, Pichu.“ Začala jsem. „Vím, že se na to dneska ptám už podruhé, ale... nechtěl bys jít s námi? Jak jsem již řekla, jsi úžasný a hodný pokémon a kdybychom...no, šli spolu, tak bychom zažili hodně zábavy, ne?“ zeptala jsem se. Pichu naklonil hlavu na jednu stranu. „Sice nemám tak dobré jablka, jak tento les nabízí, ale věř mi. Mám Charmandera a toho bych nevyměnila ani za milion jablek. Můžeš se přidat do mojí –zatím malé- rodinky, jestli chceš.“ Usmála jsem se a čekala na jeho odpověď.

26 Shayla Shayla | 1. února 2015 v 19:53 | Reagovat

[25]: Pichu nadšeně vleze do Pokéballu.

27 Lukyner Lukyner | 7. dubna 2015 v 16:41 | Reagovat

Protože jsem už dlouho nikde nebyl a chtěl jsem provětrat nejen sebe, ale i své pokemony, rozhodl jsem se zajít si na delší procházku. Sbalil jsem všechny potřebné věci do batohu, hodil přes sebe bundu a vyrazil jsem. Počasí nebylo příliš pěkné, ale jelikož dnes ani nepršelo a ani nefoukal silný vítr, v porovnání s předešlými dny bylo celkem fajn. Ani jsem nepřemýšlel, kam půdju, prostě jsem jen šel a šel. Cesta rychle utekla a než jsem se rozkoukal, stál jsem na okraji lesa. Mám toto místo rád a dlouho jsem tu nebyl, proto jsem neváhal a vstoupil dovnitř. Hned mě uchvátil zpět ptačích pokemonů a vůně lesa. Navázal jsem na vyšlapanou cestičku a pokračoval po ní až k jezeru, schovanému až v samotném středu lesa. Je tu o něco chladněji, takže si zapnu budnu až ke krku. Chvíli přemýšlím co dělat, jakou aktivitu by se dalo vymyslet. Z rozmýšlení mě vytrhne jakási šelest v nedalekém porostu. A nebyl bych to já, kdybych se nepokusil zjistit, co tam je. Sundal jsem batoh a začal v něm štrachat. Konečně! Vytáhl jsem sáček plný malých keksů. Opatrně, abych neudělal příliš hluku, jsem sáček otevřel a začal pomalu pokládat keksy jeden za druhým, aby dohromady utvořily cestičku. Když bylo vše hotové, schoval jsem se za jeden z nejbližších stromů a vyčkával jsem, co se bude dít dál. Nemusel jsem čekat dlouho, protože zanedlouho se z křoví vynořila zvědavá Purrloin, která ucítila vůni keksů. Na nic nečekala a do jednoho po druhém se pustila. Za chvíli byla skoro až u mě a já se rozhodl, že se pokusím skamarádit se s ní. Pomalu jsem vystoupil zpoza stromu, aby si mě Purrloin všimla a nelekla se. Udělal jsem pár pomalých kroků kupředu a když jsem byl asi metr od Purrloin, natáhl jsem před sebe ruku jako znak toho, že se jí nechystám nějak ublížit a že mi může věřit. Nechtěl jsem dále narušovat její osobní prostor a tak jsem se posadil a pustil se do řeči, ona zatím naproti mě nedůvěřivě postávala. "Ahoj, rád tě poznávám. Jmenuji se Lukyner a jsem trenér a chovatel pokemonů. Musím podotknout, že kvůli své lenosti ne až tak úspěšný. Zatím se vlastně jen tak potuluji světem a chytám do svého týmu nové společníky a kamarády, kteří mi v budoucnu pomohout splnit si svůj sen. A co je můj sen? Nejsem příliš skromný, ale jednou bych chtěl získat všechny odznaky a tím si zajistit účast v pokemonové lize. Zatím se mi celkem dařilo a do svého týmu se mi podařilo získat dost skvělých pokemonů a společně tvoříme celkem dobrou partu. Dovol mi prosím, abych tě s nimi seznámil. Jako svého startovního pokemona jsem si vybral Charmander, se kterou jsme si hned padli do oka a ze které je už nyní skvělá Charmeleon. Se Scarlet, to je totiž její jméno, si dost rozumíme a je pro mě něco jako pravá ruka." Po těchto slovech se odmlčím a vytáhnu pokeball se Scarlet. Bez váhání ho hodím do vzduchu a po vyprchání pronikavé záře se malý, nazlátlý dráček posadí vedle mě. "Jako vodní typ, protože ten se mi bude hodit na prvním stadionu, mám Woopera. Wooper je ještě drobeček, ale myslím že nebude dlouho trvat a zanedlouho se z něj stane silný a zkušený Quagsire. Waren je jedním z nejinteligentnějších členů mého týmu, takže ohledně dobré strategie se na něj můžu spolehnout. Mým v pořadí už třetím společníkem je Veenu, snaživý Ivysaur, kterého jsem dostal darem od jedné své kamarádky. Mám s ním do budoucna velké plány, on je určitě jeden z těch bojovějších typů v mém týmu." Po těchto slovech vyšmátrám ze svého batohu další dva pokebally, které hodím před sebe. Rázem tu jsou další dva pokemoni, oba již jmenovaní. "Potom tu je ještě Gengar, jediná zatím plně vyvinutá členka naší skupinky. Je asi nejvíc zkušená v zápasení, ale není příliš společenká. Můj pátý pokemon v týmu je poměrně vzácný, protože právě je řeč o Dittovi. Jeho minulost není moc pěkná, ale o to jsem radši, že ho mám po svém boku. Stejně jako o Veenuho i s Dittem mám velké plány, které bych chtěl v budoucnu splnit. Seznam se i s těmito dvěma." Opět jsem vylovil pokebally obou pokemonů a zanedlouho stáli po mém boku. "A nakonec ještě jeden pokemon, který uzavírá mou šestici. Jedná se o Traoinche, jednoho z mých nejoblíběnšjích pokemonů, kterého jednou plně vyvinu až do Fflygona. Máš-li ráda basketbal, s Trapinchem si jistě budeš rozumět." Znovu jsem se odmlčel a vyprázdnil svůj poslední pokeball, ze kterého se s úlevou dostal Trapinch. "To ale není všechno! Ačkoliv je tohle má základní šestka, u mého profesora ještě odbočívají a nabírají síly další tři pokemoni, a to konkrétně Axew, Luxio a nejnovější přírustek v mém týmu Eevee. Kdybych mohl, určitě ti je představím také, ale teď to není možné." Chvíli utichnu a podívám se na své pokemony. Následně se podívám na Purrloin a trochu se zamyslím. Když se konečně vrátím zpět nohama pevně na zem, neubráním se svému nutkání. "A co ty, nechtěla bys být naší novou kamarádkou a členkou našeho týmu? O sobě a svých pokemonech jsem ti už snad vše důležité řekl, takže si už jistě dokížeš udělat obrázek o tom, co jsme zač. Nechci tě do ničeho nutit a taky se nebudu zlobit když odmítneš, ale rozhodně to chci aspoň zkusit, protože jinak bych si to ještě dlouho vyčítal. Tak co myslíš, jak to vidíš?"

28 Hebe Hebe | 10. dubna 2015 v 0:18 | Reagovat

[27]: Purrloin prikývla a nechala sa chytiť do pokebalu
PS: HORNÁ OSNOVA!!!

29 Lukyner Lukyner | 15. května 2015 v 22:17 | Reagovat

1. Drifloon
2. Bylo už celkem pozdě, ale já až teď začal toužit po nějakém dobrodružství. Nasoukal jsem se do své oblíbené šedé mikiny s kapucí a záda si ověnčil černým batohem přeplněným všelijakými předměty a věcmi. Jelikož nebylo deštivo a ani nevypadalo, že by mělo pršet, rozhodl jsem se vyvenčit Scarlet a tak jsem jí osvobodil z jejího pokeballu. Namířili jsme si to k lesu, protože v lesu se dá vždycky něco provádět. Vyrazili jsme. Počasí bylo skutečně celkem příjemné a cesta rychle ubíhala. Jakmile jsme byli spolu s Charmeleon na okraji lesa, začínal jsem uvažovat že to nebyl až tak svkělý nápad. V lese byla totiž kvůli hustě porostlým stromům dvojnásobně tak velká tma. Když už jsme ale přeci jen došli, nechtělo se mi hned odcházet. Koneckonců, Scarlet se svým plamínkem na ocasu dokázala osvětlit přibližně okolních osm metrů. Cesta lesem byla nepohodlná, několikrát jsem zakopl o nějaký kořen nebo pařez, schytal jsem několik škrábanců do nohou od ostružiníků a párkrát jsem dokázal narazit do stromu. Jestli jsem nechtěl dopadnout špatně, museli jsme zastavit, dál to takhle prostě nepůjde. Posadil jsem se na pařez, Scarlet se mi vrhla do náručí. Přemýšlel jsem, co teď? "Má cenu se vracet? Mám jít dál?" Z přemýšlení mě náhle vytrhlo šumení v nedalekém kapradí. Pevně jsem sevřel Scarlet do náručí a čekal, co se bude dít. Z křoví cosi vyletělo a ozvala se rána. Než jsem postřehl, co se to vlastně stalo, omráčená Drifloon mi padla k nohám. Pravděpodobně ji unesl vítr a on v rychlosti narazila do stromu a rána ji omráčila. Položil jsem Scarlet na zem a začal se hrabat ve svém batohu. Vyndal jsem láhev s vodou, tmavě zelený spací pytel, látkový kapesník a dózu s pokemoní granulemi. Jako první jsem popadl spacák, do kterého jsem zraněnou Drifloon zabalil a dal si ji na klín. Kapesník jsem navlhčil vodou z lahve a přiložil ho Drifloon na čelo. Led by byl lepší, ale nic takového jsem po ruce ani v batohu neměl. Poprosil jsem Scarlet, aby založila menší táborák, samozřejmě jsme ho dostatečně ohraničili a zabezpečili. Teplo z ohně udělalo Drifloon mnohm lépe a brzy se probrala. Pochopitelně, byla zmatená a dehydratovaná. "Ničeho se neboj, jsem tu od toho, abych ti pomohl. Jsem začínající trenér a chovatel pokemonů, jmenuji se Lukyner. Zranil ses nárezem o strom a já se tě snažím dát do kupy. Jo tohle, to je Scarlet, má Charmeleoní slečna." Drifloon se trochu zarazila, po chvilce už ale byla ve vzduchu, s menší boulí na čele. "Takže už se cítíš dobře?" Drifloon přikývla a udělala ve vzduchu otočku. "Tak to je super. A nemáš hlad a žízeň?" Nemusel jsem Drifloon pobízet k odpovědi, protože téměř v tu chvíli, co jsem položil otázku horlivě přikývla. "Myslel jsem si to. Moment, někam jsem dal dózu s granulemi." Když jsem konečně nahmatal a otevřel dózu, vysypal jsem si do dlaně několik granulí a ty nabídl Drifloon. Ta si jednu opatrně vzala a ochutnala. Rozzářily se jí oči a hned se vrhla na druhou. Za chvíli byly všechny granule pryč. Vyndal jsem ještě z batohu misku a do ní nalil trochu vody, aby to mohla Drifloon ještě zapít a dostala do sebe ještě nějakou tekutinu. Po načerpání sil z jídla a pití už Drifloon vypadala podstatně lépe, ale já si až teď uvědomil, že už je odst pozdě a jestli nechci mít průšvih, měl bych se pomalu vrátit domů. Jenže jak? Něco mě ale napadlo. Požádal jsem Drifloon, zda-li by nás nedokázala nasměrovat na cestu domů z výšky. Drifloon souhlasila a bez jakéhokoliv pobízení se vznesla do vzduchu a vydala se kupředu, směrem na jihozápad. Po několika minutách cesty jsme konečně stáli na kraji lesa. Nedokážu si představit, co bychom si bez Drifloon počali. "Moc děkujeme Drifloon, zachránila jsi nás. Měl bych pro tebe malý návrh, nechtěla by ses vydat spolu s námi? Samozřejmě tě do ničeho nenutím a rozhodnutí je čistě na tobě. Ovšem já bych za to byl moc rád, protože tak skvělý pokemon by byl určitě velmi užitečným členem našeho týmu. Tak co říkáš, nechceš se stát naší kamarádkou?" S těmito slovy zalovím ve své kapse prázdný pokeball a ten položím před sebe.

30 Raianeyra Raianeyra | 15. května 2015 v 22:32 | Reagovat

[29]: Vděčný Drifloon přikývne a vleze do pokéballu.

31 Elea Elea | E-mail | 20. srpna 2015 v 13:24 | Reagovat

1. Togepi

2. Bylo to teprve nedávno, co se Elea rozhodla stát se trenérkou a chovatelkou a bylo to i nedávno, co si umanula začít získávat odznáčky, aby se mohla účastnit své první ligy. Problém zatím ale byl v tom, že neměla dostatek schopných pokémonů k vítězství. Ne, že by své pokemony považovala za slabé. Ne, o to nešlo, ale copak se dá vyhrávat bez práce a úsilí? Ne nedá. Proto tak ráda trénovala své pokémony a viděla jejich nadšení, když se mohli stávat silnějšími a silnějšími pro dosažení vítězství. Nyní tu ale nebyla kvůli tomu, že by chtěla pokémona pro zisk odznaků. Ne. Přišla si sem odpočinout. Návštěva Magického lesa se ukázala značně nezodpovědnou. Zatímco tam se chtěla odreagovat a promyslet další kroky, přestala dávat pozor. A být Venipede silnější, než byl, mohl jí nehezky ublížit. Nakonec ho ale díky Simeonovi chytla a nyní se plánovala stát jeho kamarádkou a trenérkou. Nebyla si až tak jistá, ale pochybovala, že ten jeho útok byl normální. Tedy...přišlo jí, že měl spíš chuť bojovat, ať už by tu šlo cokoliv. To...to bude muset nějak zkrotit a zjemnit... Tedy, pokud je to pravda, že? Už zase tu kráčela zamyšlená, kdy se utápěla ve svých pokémonech. Ano, Cubone bude muset naučit ještě kamennou hrobku a pak by mohli zkusit štěstí proti Brockovi. Slabě se pousmála. Ano, tentokrát by mohli vyhrát... Pomalu docházela mezitím k okraji jedné prosluněné louky, kde se posadila na pařez a uvažovala dál. Samaela naučí konečně jeho první ohnivý útok. To by také mohlo být super, i když trošku nebezpečné. Uhmm...asi s ním bude trénovat na louce, kousek od ní je totiž jezírko, což znamená, že má v případě vlastního hoření kam skočit. Tiše se tomu zasmála. Ne, věřila Samaelovi. Věřila, že to nebude nutné. Usmívala se notnou chvíli do slunce, než postřehla tiché naříkavé a bolestné pípání. Trochu sebou trhla, jelikož i tak jí to dosti zaskočilo, protože nevnímala a tak vytrvalé naříkavé pípání bylo pro ní novinkou. Plaše se postavila a kráčela víc doprostřed samotné louky, odkud se pípání ozývalo. Lehce se nad to něco schované v trávě naklonila. Vypadalo to... jako... "To-to-togepííííí." (Bolíííí.) Zakníkalo to znova. "Ach, chudáčku, to je v pořádku, neboj se, pomohu ti." Špitla Elea nakonec s lehkou úlevou a zároveň ustrašeně kvůli starosti o Togepino zdraví. "Klid, klid...neboj se maličká." Pousmála se a jemně jí nadzvedávala. Togepi jen ustrašeně a bolestí pípala. "Počkej zlatíčko, neutíkej, podívám se na to, co ti je." usmívala se na ní konejšivě. Opatrně jí položila na zádíčka na pařez a začala jí zkoumat. Togepi, kterou měl dědeček, patřila k jejím oblíbeným pokémonům. Byla tak přátelská... Pomalu prohlédla její hlavičku, pacinky, bříško... "Ach, ty máš pochroumanou tlapičku." Povzdechla si a jen jí něžně začala ťapinku masírovat, aby se trochu uvolnila. Togepi naříkala, ale Elea jí tiše zároveň konejšila. Když ztuhlost její nožky povolila, jemně jí narovnala a začala jí provizorně obvazovat lehkým obvazem. "Zlatíčko, nejsem schopná ti více pomoci. Já...nejsem doktorka poképonů." Povzdechla si. "Ale vím o osůbce, která by ti mohla pomoci. Bohužel se ale nachází v Pokécentru." Z jejích úst opět unikl nový povzdech. "Nechtěla bys jít se mnou maličká? Mohla bych tě tam odnést. Bude ti lépe." Nabízela jí vlídně. "Kdybys se mnou šla, mohla bys žít se mnou a mými přáteli." Přesvědčovala jí dále. "Samael, Zephyr, Cubone a další by byli z tebe určitě nadšení. Nemuslea bys být sama a já bych se o tebe dobře starala." Usmívala se. "Tak copak, zlatíčko, půjdeš se mnou?" Vydechla tiše a čekala na Togepinu reakci.

32 Sylphe Sylphe | 20. srpna 2015 v 14:37 | Reagovat

[31]: Togepi s tebou jít chce.

33 Elea Elea | E-mail | 20. srpna 2015 v 14:44 | Reagovat

[32]: "Dobře, tak já tě odnesu do centra, zaltíčko." zavrněla Elea spokojeně. "Zatím si prosím odpočiň v pokébalu." Usmála se a vzápětí již před ní pokládala pokébal, do kterého se Togepi schovala a Lea jí tak mohla odnést do centra.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Credits:
Ikonky členů a postav - Pokemaniak.cz
Odznaky - Pokemaniak.cz
Pokémoni - Virtuadopt.com
Sprites - Pldh.net ,
Ikonky počasí - bharathp666
Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak
Jj, Ríša ftw